Çilingir Sofrasi / A Night in Four Parts (2022)

Na Turecko pro mě překvapivý snímek, niterný, vyžaduje neustále divákovu pozornost. I po zhlédnutí před pár dny ve mě jeho stopa zůstává. Lehce se pousměji a dodám jednu frázi z tohoto filmu: "Možná v příštím životě". Ale ...?

Je vhodné vzít v potaz specifika turecké kultury, díky nimž lze snadněji pochopit způsob vedení dialogů a vyšší míru náznaků vyžadujících divákovu spolupráci. I přes jisté sešněrování je příběh celkem zajímavý. Počáteční odstup se časem zmenšil a začal jsem si užívat jejich vzájemnou interakci. Samotný závěr, pramenící z morálky, se pro mě stal pomyslnou třešničkou na dortu.

Dva přátelé ze školy se po 17 letech znovu setkají a stráví spolu večer u stolu s raki. Emir je otevřený gay, ženatý Yusuf je čerstvým otcem novorozené dcery. S přibývajícím množstvím alkoholu se otevírají staré rány a pomalu vychází najevo, že nikdo z nich není takový, jak se zdá. "Vyléčený" Yusuf neklidně sleduje hezkého číšníka a homosexuální Emir je gay jen do příchodu kolegyně z práce. Výrazy obličeje a kradmé pohledy ústřední dvojice mluví hlasitěji než slova, která říkají. A s prvním ranním rozbřeskem pak definitivně zmizí i poslední zbytky nasazených masek...