Mario (2018)

Film nám samozřejmě klade otázku, proč je v profesionálním sportu homosexualita pořád takový problém. Rovnou říkám, že odpověď je strach ze skandálu, z reakce spoluhráčů, odlivu sponzorů a fanoušků. Ale proč by vztah dvou lidí měl být skandální, na to už odpověď nenajdete?
Neměla jsem pocit, že by mezi oběma hrdiny bylo po nastěhování sexuální napětí. Vlastně mi spíš přišlo, že Maria do té doby ani nenapadlo, že něco jako sex existuje. Žije ve své bublině, kde je rodina, fotbal a nejlepší kamarádka... a do té pak včlení i Leona. A jakmile se k tomu rozhodne, přijme to bez zbytečných pocitů viny. A když jeho otec přijde na to, s kým má jeho syn vztah a začne vyšilovat, Mario je úplně klidný. Na rozdíl od Leona má schopnost nenechat se vyprovokovat, která v určitých momentech působí neuvěřitelně chladně, jindy ale vidíme, co doopravdy cítí a bolí nás pro něj srdce?
Když se na konci filmu Mario v záři světel rozhlíží po plném stadionu, mám pocit, že si klade stejnou otázku jako já.
Stálo to za to??

Musím přiznat že je to dobře natočené to ano ale nemohu se zbavit takove te německé tvrdosti strašně mě tam chyběla hudba poprvé jsem něco zaslechl asi v 53 minutě jak jsou spolu u te vody jako za mne je to škoda bylo tam několik momentu kdy by to hudba podtrhla nebo by to poslala o tupinek výše... se omlouvam přatele ale je to pro mě hodně duležite... Pak taky nechapu to divadlo to je to opravdu takove tabu v německem fotbale ??? že se musí hrat takové divalo to snad neeee...

Silnou stránkou filmu je precíznosť, s akou sa snaží opísať pozadie ľudského príbehu, rôznych súvislostí, emocionálne prežívanie, tlak okolia, situáciu medzi mlynskými kameňmi - systémovej homofóbie v športovom prostredí. Obzvlášť v tom profesionálnom, ktoré viac než "pohybom pre radosť a zdravie" či "hrou s kamarátmi ako vloženie obsahu/deja do priateľstva" (tak ako sa šport v mainstemovom videní idealizuje) je v prvom rade biznisom, divadlom konzervatívnych hodnôt (tradičná maskulinita, víťazstvo, tribalizmus, partnerky ako symbol úspechu), show pre obecenstvo - ktoré je v prípade futbalu priznajme si z ľavej časti Gaussovej krivky. Mňa osobne by zaujal film, ktorý by tú absurdnú fóbiu ("chcem vedieť s kým sa sprchujem") ktorá nemá dôvody ani argumenty - viac konfrontoval. Takto je film len opisom stavu taký aký je alebo donedávna bol. Akútnym, trefným, ale už je na to doba aby si dovolil ísť o krok viac.

Záleží ako ten film divák pojme. Ako kritika celého prostredia profesionálneho/diváckeho show-športu mi príde neúplný. Ako príbeh mladíka na ceste sebauvedomenia z malého švajčiarského mestečka je viac než solídny.

Ja okolo športu holdujem viac šatniam, sprchám, spoteným dresom, objatiam a buddy dynamike - než tomu ktorý tím hrá s ktorým, kto vyhrá, kto mal aké body v akej tabuľke, a kto ako kopol do lopty - takže športový slang, rituály, atmosféra ma nechytili a boli momenty keď mi bolo trápno - ale to pri profi tímovom športe je vždy. Ja toto prostredie, zápasy, snaženie - v mnohých ohľadoch "hyper" - jednoducho neviem brať vážne. :D Neviem posúdiť ako dobre zachytil atmosféru v tíme, na tréningoch či zápasoch. Čo sa týka herectva, nie je to určite zázrak, ale na ťažkú tému sa s tým chalani popasovali ok. V podstate, profesionálni športovci, ako "echtovní chlapi" - hoci technicky zdatní vo svojej disciplíne - nie sú tie typy, ktoré by excelovali v komunikácií a emocionalite. Takže trocha "ztuhlosti" a "nemotornosti" v ich prejave je v podstate na mieste, pasuje a pridalo tomu na uveriteľnosti. Ich intímne momenty majú adekvátny a až prekvapivo nežný náboj. Váhanie medzi kariérou a potrebou tela/lásky, aj mužsky rozpačitá vzájomná negociácia sú na mieste.

Veľmi oceňujem, že z toho nevznikla hollywoodska happyendová romantika, ale balansuje v trpkosladkej nálade až do konca. Antagonisti zbytočne neprehrávajú, ale sú to len ľudia jednajúci v medziach vlastného rozhľadu a inteligencie - otec, manažér, či spoluhráč(i). A momenty keď si Mário uvedomuje že síce dosiahol na niektoré svoje sny, ale nikdy by si nepredstavoval že pri tom bude tak nešťastný - a je ich hneď zopár - fungujú, sú naozaj silné a dá sa s nimi dobre identifikovať.

Jedna zásadná vec ktorú by som filmu vytkol je jeho dĺžka. Obvykle nemám problém s trojhodinovými eposmi, ktoré sú buď nabité dejom (Cameron) alebo vizuálne strhujúcimi obrazmi (Mallick). No kamera/obraznosť v Máriovi je priemerná (byty, koridory, ihriská, šatne) a všetečný dej by sa tiež dal zosvižniť, prišlo mi tu veľa hluchých/rozvláčnych scén, napriek chvályhodnej snahe o kľukatý príbeh. Dve hodiny sa mi zdali zbytočné, zafungovali by aj v solídnej hodinke (a možno dvadsať ?).

Inak nehudobnosť a utlmenosť hodnotím kladne, vytiahne to z filmu viac realizmu. Švajčiarská nemčina príbeh príjemne ozvláštňuje a podčiarkuje "malomestskú" či "druholigovú" náladu prostredia.

Rozmýšľam, nakoľko je film (mínus sex) relatívne prístupný k hetero publiku, ktorému predovšetkým by mal byť určený. Neviem čo dá gay divákovi - ďalší trpký príbeh, ďalšia lekcia o odvahe byť sám sebou?

Povedený film i námět

Film jsem viděl ještě dříve než jsem si mohl přečíst zdejší negativní komentáře. Jedná se o film, který způsobil v německojazyčném prostředí rozruch. Je příspěvkem k debatě o životě gayů v prostředí fotbalu. Velmi nás s partnerem zaujal celý příběh. Je velmi uvěřitelný. Svým ztvárněním až civilní. Pravdivý příběh. Ukazuje kam až může vést život když přistoupíte na podmínky okolí. Splníte si profesní sen a vzdáte se pro to svého já. Odcizení sobě sama, smutek, lži a nenaplněné sny. Chvílemi nás až mrazilo co vše Mario podstoupil pro to být slavným fotbalistou. A přitom nebyl šťastný.

Téma homosexuálních sportovců a sportovkyň v kolektivním prostředí je v posledních letech v anglosaském prostředí vedeno velmi rozsáhlou společenskou debatou, které se zevrubně věnuje dokument Out to Win, kde vystupuje mj. i československá rodačka Martina Navrátilová. Zatímco v českém prostředí je téma nadále tabu, už i v západní Evropě přestávají být LGBT sportovci vylučováni z reprezentace, aniž by nutně museli zapřít sebe sama, byť cesta pro ně není stále není úplně příznivá. Švýcarský snímek Mario se odehrává ve fotbalovém prostředí, kde bývá toxická maskulinita nejsilnější a "hráči spolu mají hrát, nikoli spát". Nadějná fotbalová hvězda Mario se musí rozhodnout, zda dá přednost zářivé kariéře či vztahu se svým přítelem a spoluhráčem Leonem. Jistě, jde o falešné dilema, protože oboje by v dobrém a tolerantním kolektivu nebylo žádný problém, bohužel tlak spoluhráčů a fanoušků (či lépe "fanoušků") dělá své, o sponzorech a případné medializaci nemluvě. Snímek vyniká především výbornou chemií ústředního páru, přičemž Max Hubacher a Aaron Altaras jsou neuvěřitelně přesvědčiví podobně jako např. Max Riemelt a Hanno Koffler ve Volném pádu. Samotný scénář není úplně předvídatelný a příběh určitě nemá romantický rozměr, jak by napovídal plakát. Tlumená kamera navozuje pocit reality a minimalistický hudební podkres snímku jenom pomáhá. Podobné snímky jako Mario by česká kinematografie potřebovala taktéž. Výborných filmů s touto tematikou nikdy není dost. 9/10

I když švýcarská kinematografie nepatří mezi evropské filmařské lídry a přesto, že ji mám rád, nad některými nedostatky zkrátka přivřít oko nemůžu, notabene pokud ještě režisér má na kontě už filmů několik. Největší slabina tohoto dílka jsou herecké výkony, které jsou sotva průměrné, ne-li přímo podprůměrné. A to sekvencí, které přímo vybízely k rozehrání hereckého koncertu, bylo požehnaně. Chyběl mi taktéž hudební podkres, bez kterého na mě film působil hluše. V neposlední řadě se mi vnucovalo nutkání, že to měla být jakási švýcarská odpověď na německý "Volný pád" - bohužel, tato "odpověď" se ztratila v překladu.
Švýcarům zkrátka sluší spíše skromnější a komornější dílka zaměřená na klubového diváka, filmařský gay mainstream by měli přenechat svým německým či francouzským kolegům.

Atraktivní prostředí fotbalových soutěží je pro film o homofobii ve sportu výborným rámcem, není ostatně použito poprvé. Zde nahlížíme detailněji také do zázemí klubu, do myšlení a jednání sportovních funkcionářů, trenérů, agentů, sponzorů. A také do vztahů mezi hráči, vztahů silně konkurenčních, kde za fasádou soudržného týmu nepanuje žádná idyla, protože u vyšších soutěží se už bojuje o velmi zajímavou a výnosnou kariéru.

Jisté je, že zvláště u sportů, kde fyzický výkon je předpokladem úspěchu, se machovství a homofobie budou "odnaučovat" zdlouhavě. Bude-li ovšem politická korektnost tlačit na pilu příliš, vyvolá protireakci, jak už můžeme vidět leckde jinde. Filmy tohoto typu jsou určitě krokem správným směrem.

Vzdor atraktivním kulisám působí ve filmu nejsilněji linie Mariova osobního života. Mario svou orientaci tají nejen v klubu, ale také před rodiči, před kamarádkou, před kýmkoli. Ve dvanácti narazil na spřízněného spolužáka, osahávali se, od té doby prvním zážitkem, snad po deseti letech, je láska a milování s Leonem. Vše, včetně nejintimnějšího soukromí, je podřízeno sportovní kariéře a jí také Mario obětuje vztah. Z posledního záběru filmu, pohledu do jeho tváře, vytušíme, že ve svém komfortním bytě prvoligového hráče bude nadále sám, a až jeho dráha skončí, zbude jen nenaplněnost, samota a hořkost. Příběh CO, který se udál pozdě a nedobrovolně, tedy vlastně neudál. Příběh života ve lži, za falešnou stěnou, kterou pomáhá vytvářet hodná kamarádka. Života ve stálém skrývání a strachu z vyzrazení. Tohle neštěstí vůbec nehrozí jen fotbalistům, čímž film nabízí obecně platné poselství.

Silou filmu je naprostá uvěřitelnost a civilnost, i když přidat na několika místech na emoci by nebyla chyba. Je také velmi dobře obsazen a zahrán. Režisér a scénárista Marcel Gisler se kolem filmu pohybuje od roku 1985, má za sebou režii osmi filmů a jeho letitá zkušenost je znát. Výsledek musíme ocenit i proto, že švýcarská kinematografie to v silné německé konkurenci nemá snadné.

Silný, pravdivý, věrohodný příběh dvou gayů-profifotbalistů. Ani v liberálním západním světě nemají gayové pokaždé na růžích ustláno, zvlášť když se jedná o dva výborné fotbalisty, z nichž jeden míří do nejvyšších sportovních pater. Jenže vrcholová kopaná a homosexualita, to pořád jaksi nejde dohromady. Co by to mu řekli výrazně maskulinní fanoušci? A co sponzoři? Výtečně prokreslené charaktery obou kluků, jednoho vyoutovaného, druhého úzkostně střežícího své tajemství. Navíc zahrané dvěma krásnými kluky. Ale film má i obecně platné přesahy, neboť se zamýšlí nad otázkou manipulace s jedincem a nad nutností obětí, které sportovci podstupují. A nemůže se zbavit dojmu (viz plakát na zdi nad postelí jednoho z hrdinů nebo číslo na dresu), že se tvůrci volně inspirovali osudy největší fotbalové superstar, božského Ronalda.

Po čase tady máme zase film, který může leckoho zaujmout. Nejvíce si na něm cením námětu a příběhu, tyto dva v celém díle jednoznačně dominují. Zpracování vztahu obou hlavních protagonistů je dle mě hodně decentní, aby zaujalo co nejširší koláč publika.

Na plnou desítku to u mě ale není. V hereckých výkonech slušné, snaživé (ale např. k brilantnosti Tarjei Sandvika Moe ze seriálu SKAM to má daleko), u vzájemných intimních scén jsem hercům to vzájemné otlapkávání nevěřil na plných sto.
Přesto vše uživatelům GT vřele doporučuji.

Za mě velmi milé překvapení. Film dobře zahraný, pěkný scénář a realistický konec. Hodně podobný příběh nabízí britský snímek "The Pass", který mě napříč velkým očekáváním tolik nezaujal, byť po herecké stránce mu nelze nic vytknout a i ten stojí za zhlédnutí.

Dneska už asi není takový problém být gay sportovcem, protože celá řada sponzorů cílí své kampaně i na LGBTQ+ komunitu. Některým to z mediálního hlediska dokonce nejspíš pomohlo (Tom Daley, Gus Kenworthy). Nicméně asi to bude individuální a u týmových sportů, obzvlášť u fotbalu, to bude asi pořád ještě o stupeň náročnější (viz CR7).

Ale zpátky k filmu - zajímavé mně krom hlavního páru přišly postoje rodičů a manažerů k dané situaci, kteří měli problém vesměs jen s tím, jaký to bude mít vliv na sportovní kariéru. Teda s výjimkou matky, která mě pobavila reakcí na synův coming out:

Matka: No a?
Otec: To je jediný, co řekneš?
Matka: Má dobrý vkus.

Příběh na téma, které je stále tabu, ikdyž je tam vidět snaha, že ledy se přece jen, alespoň trochu hnuly. Nicméně, happyend se tady ani nedal očekávat a dopadlo to přesně jak jsem myslel. To ovšem nic neubírá na tom, že je to velmi povedený film, který stojí za to vidět.

Při výčtu množství producentů se mi vybavilo rčení Příliš honců zajícova smrt. Takové snímky bývají díky mnoha úlitbám producentům značně okleštěné. Ne však v případě Maria, který problematiku gay (profi) fotbalistů řeší docela komplexně s velice uvěřitelnými herci.