Moffie (2019)

Především negativní emoce dokonale na mě působily skrze obrazovku během sledování snímku plného drsného výcviku přesahujícího do šikany. Už méně na mě ale zapůsobil děj, který se skládal především z výcviku. Osobní rovina byla hodně upozaděna.

Neveselý, surový, autentický a filmársky celkom podarený portrét samotného militaristického srdca apartheidu, v jeho poslednej dekáde. Načrtnutý z uhla pohľadu ešte nevyoutovaného gaya, citlivej duše, ktorá je zaujímavým kontrapunktom a náročnou mierkou pre mačistické zverstvo tohto sveta. Hľadanie lásky, alebo aspoň trochy ľudskej láskavosti v tom najnemožnejšom prostredí. Film bol kritikmi ocenený a získal niekoľko nominácií na ceny.

Osobne som si ho užil o dosť viac než tematicky veľmi podobný (aj keď o čosi optimistickejší) Kanarie - ktorý pôsobil trochu viac ochotnícky. Metodicky má bližšie k Yossie a Jagger, no Moffie sa menej odovzdáva civilite každodenného života vojakov a servíruje armádne prostredie zo širšieho záberu, intenzívnejšie skúma mechaniku spoločnosti postavenej na nenávisti.

Moffie je plnokrvný Film do kín, žiadna "gay inscenácia" - s veľmi pútavým vizuálom, kde estetika tak nejak sadisticky kontrastuje so všadeprítomnou beznádejou ... a aj zaujímavým hudobným doprovodom - napríklad ironicky znejúca ústredná skladba: Sugar Man. Pekné západy slnka nad africkou savanou už dávno nepôsobili tak bezútešne. :)

Hoci je vo filme niekoľko gay postáv a tento motív sa preniesol aj do jeho názvu, jeho ústrednou témou je skôr snaha o zachovanie ľudkosti, ale aj to, ako sa opakovaním násilie stáva "normálnym", chlebom každodenným, preniká pod hrubnúcu kožu toho kto býval (a možno zostal) človekom. Ako v začarovanom kruhu - pokrivená spoločnosť si objednáva produkciu monštier, ktorú sa do nej vracajú a spätne ju formujú. Bezútešnosť/bezvýchodiskovosť ma úprimne mrzela, ale zároveň mu dodáva na adekvátnosti i akútnosti odkazu.

Pre staršiu generáciu môže byť zaujímavé prirovnanie k povinnej dvojročnej základnej vojenskej službe v ľudovej armáde. Časovo prímer sedí, no tu však chlapcom namiesto imperializmu hrozia komunizmom, namiesto marxizmu chlapcom vymývajú hlavy rasizmom a fašizmom. Úvodné zaujatie exotickou krajinou a zvrátenou kultúrou ktorá už našťastie formálne neexistuje ... veľmi rýchlo vystrieda pomerne sadistická výcviková "rutina". Toto nebudú "dva roky prázdnin", ale systematická dehumanizácia človeka na robot na zabíjanie. Hneď sa ponúka porovnanie s inými vojenskými a výcvikovými filmami - ktorých som videl desiatky - napriek tomu ma Moffie párkrát priviedol na hranicu znesiteľnosti. Toto už nie je len bizarná šikana, ale svet kde sa násilie stalo komunikačným prostriedkom v silovej zložke zriadenia. V očakávaní že presne toto potom prenesú na bojisko. Nenávisti je tu plno - ku komunistom, k homosexuálom, Búrov k Britom - vo vnútri belošskej elity, aj medzi vojakmi rôzneho charakterového razenia. Síce čisto-mužské prostredie zaváňa ilúziou vzájomnej opory, táborových kamarátstiev či erotiky - už dlho som sa napríklad nepozeral na toľko nahých sprchových scén, ktoré nepôsobili prvoplánovo "sexi", ale skôr autenticky psychickým i fyzickým vyčerpaním regrútov, mäso vo vojenskom mlynčeku. Režisér umne vyvláva pocit stiesnenia, kde mladý človek tekmer nemá čas sa spamätať, nadýchnuť a byť zasa človekom - aspoň na okamih.

Akékoľvek prejavy nehy/záujmu sú tu malým zázrakom. V celkovej napätej situácii si ich človek takmer ani nedokáže "užiť" tak ako je zvyknutý (tematizované erotické gay scény z barákov či zo zákopov) - čo beriem ako osviežujúco nový filmársky postup. A scenáristi ich nadávkovali naozaj iba ako šafránu. Pre niekoho to bude slabina, pre niekoho sila tohto filmu.

Rok 1981, do Jihoafrické republiky pronikají Sověty podporované bojůvky z Angoly, mladí muži odcházejí do armády. Mezi nimi i mladičký homosexuál Nicholas. Tvrdý dril prosazovaný brutální šikanou primitivního untroficíra, vymývání mozků, stálý pohyb při dně fyzických i psychických sil. Obvyklé scény ze sprch, masturbace, nadržené kecy o ženských, chlast. Probublávající staré britsko-búrské animozity, rasismus, bigotní homofobie - buzeranti a komunisti jsou stejná pakáž, zničíme je všechny. Vzpomínky na první ústrky malého gaye v dětství. První platonické sblížení. Šikana a bitky mezi vojáky. Přesun na ohroženou hranici, první bojové střety, první nepřítel umírající před očima. Sebevraždy a drogy. Návrat domů mezi blízké, kteří nikdy nepochopí, nemohou...

Cítíme, že tvůrce prožíval či procítil tyhle všechny situace s ohromnou intenzitou, také ale se zjevným přesvědčením, že byly příznačné jen pro tehdejší jihoafrickou realitu. Tendence je patrná hned v úvodních titulcích, kde po zmínce o intervenci z Angoly následuje tvrzení, že mládež JAR byla nucena bránit režim apartheidu. Jenže to opravdu nebyl apartheid, kvůli čemu tlačili Sověti Angolce do JAR (s těmi akcemi je, BTW, spjat i únos československých občanů *), v angolském dění se intenzivně angažoval i castrovský režim Kuby **)).

Služba v československé armádě byla ve stejné době mírnější, pokud se z ní ovšem gay nevyvlékl, na růžích ustláno neměl, a nejeden vojáček našel v sebevraždě východisko z pekelných situací i u nás ***). Kdyby tvůrci Moffie absolvovali vojenskou službu zde (a leckde jinde), mohl vzniknout film v mnohém podobný. Dobrým srovnáním je ruský film z časů perestrojky Sto dney do prikaza, i ten se ve zdejší databázi nachází ****).

Film je spíše studií sledu situací, významnější dějovou linii postrádá. Herci působí věrohodně, nemají ovšem moc co hrát. Dialogy jsou vedeny v afrikánštině a angličtině (ne právě oxfordské), afrikánštinu (spoře) doprovázejí anglické titulky. Dvoujazyčnost na anglo-holandském základě bude asi důvodem, proč české titulky autora spíš nenajdou. Což je škoda, protože film zobrazuje něco, co už snad, doufejme, nezažijeme, alespoň ne v této podobě, a co zdaleka nebylo bez souvislostí s tehdejším děním u nás i ve světě.

*) https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Anos_%C4%8Deskoslovensk%C3%BDch_ob%C4%8Dan%C5%AF_v_Angole
**) https://cs.wikipedia.org/wiki/Angola
***) https://domaci.ihned.cz/c1-66350920-v-ceskoslovenske-lidove-armade-umiralo-200-vojaku-rocne-od-roku-1964-se-z-vojny-nevratily-skoro-ctyri-tisice-lidi
https://www.ctidoma.cz/historie/drsna-sikana-byla-v-lidove-armade-na-dennim-poradku-mnohe-praktiky-byly-hodne-za-hranou
****) https://www.gaytitulky.info/index.php/oblibene-filmy/sto-dney-do-prikaza