Presque rien / Come Undone (2003)

Komu se líbil italsky působící Serge v Les roseaux sauvages, rád se podívá i na Presque rien, kde Stéphane Rideau opět hraje jednu z hlavních rolí. Presque rien není nablýskané strhující drama, jde o skoro dokumentární záznam dozrávání osmnáctiletého mladíka. Na začátku hezká prázdninová romance, užívání sluníčka na pláži, večer milování a nahé koupání s místním klukem. Do pohody ale rychle vstupují stíny: depresivní matka, otec, který vymizel, pubertální sestra žárlící, že bráška prožívá lásku, o níž ona teprve sní, navíc, když brácha odejde, bude na všechny rodinné patálie sama... Vztah dost silný na to, aby přežil prázdniny, ne ale na to, aby unesl, že kluci jsou příliš rozdílní, příliš rozdílně do vztahu vkládají a příliš rozdílné od něj čekají. Naplní se zkušenost ostřílených hátéček: První lásky si nebereme, na ty se hlavně vzpomíná. Ono je to logické, první lásky jsou zatíženy nezkušeností a omyly, které plynou právě z toho, že jde o první lásky. Z příběhu trochu dýchá melancholie, některé záběry jsou zdlouhavé, přeskakování mezi časovými rovinami vjemy diváka nepodporuje, ale tříští, není zřetelné, co bezprostředně způsobilo krizi. To je vyváženo výbornou kamerou, specifickou poetikou, pohledností a ohromným talentem představitelů hlavních rolí a přiměřeně zařazenými scénami nahoty a milování. Opravdu dobrý film, i když nemusí zaujmout hned napoprvé. Naštěstí nechá v divákovi tolik dojmů a tolik otevřených otázek, že při jednom shlédnutí obvykle nezůstane.

Lehce zpřeházený film, který nejde do hloubky, jakou bych očekával, děj se vleče, žádná zápletka, jen takové přiospalé filmové sdělení, ale možná právě proto je takový, francouzský, jaký je. Prostě ... něco mi tam chybělo, aby mě to více chytlo a připoutalo ...

Příběh mladého gaye, který prožívá první milostný vztah je vyprávěn poněkud přerývaně a útržkovitě, zato mu nechybí francouzská bezprostřednost, otevřené zobrazení sexu a nahoty, ale především až impresionostické zachycení prchavých pocitů. A to úchvatné pobřeží Bretaně! Rozhodně stojí za vidění.

Je tedy fakt, že mě film tak nebavil, že jsem ho stále posunoval dopředu, ale i tak mě to přišlo moc dlouhé. V krátkosti: nemocná matka hlavního hrdiny, který na ní neustále bere ohledy, jeho zjišení orientace a na konci filmu změna partnera. Prostě mě to nebavilo

Asi nejsem správný typ lyrického diváka, ale tento snímek mě příliš neoslovil. Ani emoce nevyvolal, a to se považuji za celkem emotivního člověka. Co se však povedlo je opravdu taková reálnost, něco co se může přihodit každému (není to typ filmu po jehož shlédnutí byste si řekli, že tohle se ale mě stát nemůže. Naopak) a právě proto bych tento snímek spíše doporučil. Avšak bez nijakých velkých očekáváních...

Asi to nikoho nebude zajímat...Muj no.1

Vlastně se nic nestalo. Takhle nějak by se dal přeložit název filmu do češtiny - a tak nějak by se dal shrnout i jeho děj. Přesto, že je to snímek milostný a romantický, vyznívá poněkud suše. Možná preferuji dramata, kde se hlavní hrdina musí s přístupem společnosti ke své homosexualitě poprat - ke queer dramatu to tak nějak patří. Jediné, co zůstalo zhruba po roce v mé děravé hlavě, je obraz dvou mužů souložících v pouštní duně. To asi tak zhruba dokládá, v jaké části svého života jsem tenhle snímek shlédl... ;) Opětovná projekce se silně doporučuje.

Rozhodně únosná romantika, byla by to škoda nevidět.

Film s reálným pohledem na svět.

Kromě krásného a dramatického příběhu i krásná krajina.