Quemar las naves / Burn the Bridges (2007)

Žádný svěrákovský laskavý humor, který se bojí konfliktu jak čert kříže. Žádné körnerovské dramatické oblouky sklenuté nad podzemními prameny neúprosného zla. Žádná kameňákovská sprostota. Žádná násilná pseudoalternativní autostylizace. Pečlivá a poctivá práce s tradičními prostředky filmového sdělení, a výsledkem je film, který zanechá ohromně silný dojem.

Příběh bratra a sestry, které nemoc matky izolovala na cestě do života v rozlehlém domě ze španělských koloniálních dob a oddělila je od obvyklých vztahů s jejich vrstevníky. O to silnější je vztah mezi nimi, který má téměř incestní podobu - i ta patří k položkám, za nimiž je v závěru příběhu nutné spálit mosty. Na konci cítíme, že o bratra - gaye - už nemusíme mít strach, ještě si párkrát natluče nos, ale už ví... Co čeká na sestru, je ve hvězdách.

Vedlejší postavy jsou spíš schematické a některé projevy lásky k nemocné matce trochu moc podbízivé. U latinsko-americké produkce ale nic neobvyklého, a je to bohatě vyváženo výbornou kamerou a perfektně promyšlenými záběry, které na sebe upozorňují už od úvodních titulků.

Zvláštní film, nadprůměrný, jiný. Chtělo by se mi jej vyzvednout do nebes, ale něco mi v něm chybělo k tomu, abych dal skoro nejvyšší hodnocení. Ten gay vztah byl opravdu jen v lehkych náznacích, že jsem do poloviny filmu nevěděl, zda to bude Juan a nebo Ismael. Sympatický hlavní hrdina Sebastian, velmi dobrý výkon Heleny, někdy divná hudba, která mi nekorespondovala s příběhem (nemyslím teď Labutí jezero) …

Prostředí mexické usedlosti jen podtrhuje zajímavý příběh mladíčka, který vzplane láskou ke kamarádovi.

Celkom zaujímavý film, trochu trpí slabším spracovaním a otvoreným koncom.

Zajímavé téma, ale chtělo by to buď pokračování nebo natočit úplně jinak.