Rialto (2019)

Tíživý film. Nádherné záběry, dusná atmosféra, bezvýchodná situace. A skvělý Tom Vaughan-Lawlor v roli šestačtyřicetiletýho chlápka z přístavu, kterýmu se život sype jako domino. Některé záběry jsou působivé i beze slov. Po delší době silný zážitek.

Colm je ten typ chlapa, který se nechával pouze unášet životem. Jednoho dne však jeho loďka začala nabírat vodu a se zvyšující se vodní hladinou se musel chopit vesla. Namířil si to bohužel do zcela neprobádaných vod, ve kterých lovil mladý rybář. Ten mu nabídl pomoc, za kterou si ale nechal slušně zaplatit. Kromě peněz mu Colen ale přihodil i ranec lásky, kterou udusil nejen vztah s klukem na prodej, ale i vlastní rodinou.

Film svým příběhem i emocionálním laděním silně připomíná snímek Boulevard s Robinem Williamsem (který je také k nalezení ve zdejší databázi). Celkově určitě není špatný, depresivní atmosféra je vykreslena sugestivně a pomáhají i civilní herecké výkony, vhodně zvolená hudba a neokoukané prostředí doků. Na druhou stranu mi ale na filmu bohužel zásadně vadilo prakticky totéž, co na zmiňovaném Boulevardu - celou dobu jsem měl dojem, že se ve mně tvůrci snaží vyvolat soucit s hlavním antihrdinou, zatímco mně v hlavě běželo něco jako: "Když se chováš jak idiot, tak se nediv". Možná jsem málo empatický, ale opravdu se nedokážu vcítit do postavy dospělého chlapa, který se tzv. zamiluje do socky, která ho bezostyšně vydírá.

Tento příběh by si zasloužil postavy více psychologicky prokreslit a příběh vypilovat. V některých chvílích až absurdní jednání postav se pak stěží chápe. Nicméně hlavní poselství vidím ve faktu, že za rozhodnutími v kterékoliv fázi našich životů neseme zodpovědnost. Tak už to hold bývá, že potlačovaná přirozenost nás přepadá zezadu v tu nejnevhodnější chvíli.

Když se zakymácejí skoro všechny životní jistoty a krize středního věku vrcholí, zdá se život být v troskách. Ve filmu Rialto to divák vnímá o to víc, že je příběh napsán a natočen s nesmírnou precizností v každém detailu, s pochopením pro nejjemnější nuance motivací jednání, myšlení a cítění postav, že je film skvostně režírován a zahrán. V závěru Colm trosky symbolicky odklízí a do prázdného domu přichází kdosi pro diváka neviditelný. Být věřící, modlím se, aby to byl Colmův syn Shane.

Postupné lidské přibližování mladičkého prostituta Jaye ke Colmovi, zejména závěrečný nezištný a moudrý čin, se nezdá odpovídat věku postavy, jako spíš usilování autora o pozitivní vyznění příběhu. V diváckých recenzích na IMDB ale padá myšlenka, která nabízí vysvětlení i lecčeho nad téma filmu Rialto: "Sex mezi muži zde nakonec není věcí ani chtíče, ani peněz, ani převahy, ale sdílené potřeby okamžiku, který jim umožní uniknout před nutností být muži, být otci, před očekáváními, obavami a zklamáním."

Emocionálně vypjatý příběh skoro padesátníka, který většinu svého života strávil v dublinských docích a právě ztrácí jistotu zaměstnání. I v rodině se dvěma dospělými dětmi prochází silnou citovou deprivací, kterou řeší pitím a uvědomováním si své pravé sexuality. Setkává se s mladým prostitutem, u kterého hledá v první fázi spíš porozumnění než sex. Ukazuje se, že mladík je spíš než prostitut a vyděrač jen dítě žijící svůj zpackaný život. Ve fimu mi trochu vadila až přílišná nenávist hlavního hrdiny k sobě samotnému a příběh mohl být rozehrán do větších detailů.

Působivý příběh ženatého muže, stále silněji přitahovaného mladým prostitutem. Není to zrovna příjemná podívaná, protože jde až na dřeň při zobrazení neutěšených vztahů v jedné rodině i při zachycení disharmonického vztahu a sexuální i citové závislosti stárnoucího muže na mladém klukovi, který trpí neutěšenou existenční situací. Vřele doporučuju všem, kdo ve filmu hledají životní pravdu bez obvyklých klišé.