- Filmy
- Filmobanka
- Stadt Land Fluss / Sklizeň (2011)
Stadt Land Fluss / Sklizeň (2011)
Základní informace o filmu
Sekce a rozdělení filmů
Drama sledující vztah mezi dvěma mladými učni v rámci praxe na statku jižně od Berlína.
Uživatelské recenze
" Vždycky musí jít o vůli, vždycky se musí chtít. Fyzicky i duševně jsi schopný, to je nepochybné, ale musí jít o vůli, musíš to chtít. A vůle není od slova vůl, ta musí přijít z vnitřního přesvědčení o té věci."
Filmografie Benjamina Cantu ukazuje, že jeho oborem je sociologicky orientovaný dokument, a film vychází ze stejného základu. Gay příběh není hlavním, ale pomocným, opěrným tématem, na němž je posazeno to hlavní: pohled na perspektivy mladých lidí na troskách zemědělského podniku z dob bývalého režimu (a zobecňovat lze, samozřejmě, do ještě větší šíře) - těmto mladým je film závěrečnými titulky výslovně dedikován. První část příběhu se odehrála v minulosti a přítomna je už jen v podobě trosek: zvetšelé nadměrné provozní a administrativní budovy, rozbitá nádvoří, zarostlé plochy, rezivějící technika. Pozůstatky drsné necitlivosti k přírodě a krajině, nevybíravého vtlačování lidí do unifikovaného ideálu králíkárna-televizor-domek-levné auto-dovolená v Bulharsku. Tenhle podnik se navíc, ke své škodě, zakonzervoval až do současnosti jako zemědělské učiliště: jenže co se v tom reliktu, plném zastaralé techniky i metod, dá naučit? "Nevím," říká Marco na otázku, chce-li v podniku pracovat i po vyučení.
V Marcovi, jedné z obou hlavních postav, je symbolizována minulost: uzavřený, zakřiknutý, outsider bez sebedůvěry a víry v budoucnost. Během pár vteřin ho několika větami charakterizují jeho spolužáci v dobře udělané scéně před lokálním obchodem, charakteristiku završí krátký záběr uťápnuté a chvatné antierotické masturbační rychlovky nad umyvadlem na toaletě. Hlavně, aby nikdo nic neviděl: první pravidlo přežití občana "ehemalige DDR". Benjamin Cantu opravdu není režisérské nemehlo: skvělé charakteristiky osob i prostředí jsou zakódovány v řadě poetických, výrazně statických záběrů. Jenom obraz promlouvá také v závěrečném záběru objetí uprostřed nehezkého, nelaskavého nádvoří: je to pomník sebeosvobození, neokázalý, a přesto nadějeplný a krásný.
Třeba by nějaký odborník na zemědělskou výrobu odhalil nějaké nesmysly, ale na mě prostředí a to co se v něm dělo působilo věrohodně a přirozeně. Zrovna tak na mě působily i herecké výkony. A vůbec mi nevadí absence nějakého výraznějšího děje nebo dramatických zvratů. Dokážu si představit, že přesně takhle by se to mohlo v reálném životě odehrát.
Je ze života, v jednoduchosti je někdy právě ta síla, nemusí být vždy zfilmované jen pozlátko. A že bych potřeboval mít umělecky osvětlené krávy, to nemusím. A nemusím ani vidět, že by tam kydala hnůj Nicol Kidman nebo Julia Roberts, 20 mil. dolarů by v rozpočtu filmu jaksi chybělo …
Naopak zajímavá byla ta jednoduchost lidí, obyčejnost života a práce na farmě a příběh mezi dvěma mladými lidskými bytostmi se vyvíjel a oba kluci to zahráli bezvadně.