Taking Woodstock / Zažít Woodstock (2009)

O filmu jsem nikdy neslyšel a díval jsem se na něj až včera večer dle odkazu od r4472c a mohu říct, že film mě nenadchl, jako ostatní tady. Hlavní hrdina nezáživný, celé to bylo spíše takové vypovídající než že by mě děj nějak upoutal, proto jsem si dokonce i chvilku z nudy u filmu zdříml, což se mi nestává a zřejmě jsem zrovna zaspal ten potlačený minigay obsah. U jedné z recenzí (depak) je i "Odpověď Majitele" - to je kdo ..??

Paráda, skvelé, bombové, nezameniteľné... 60-roky v USA. škoda, že som nežil v správnom čase na správnom mieste. Vážne pecka :) som nadšený

Ta atmoška! Trocha LSD, koupat se v jezeře a jen poslouchat dokonalou hudbu. Hrozně roztomilučký film.

Mé srdce při sledování jednoznačně zaplesalo. Celé to bylo takové povědomé, vzpomínkové, a přestože se to zdálo již vzdálené, bylo to velmi blízko. Tahle doba a společnost mi chybí.

V prvom rade by som rád vyzdvihol atmosféru filmu. Človek sa na ňu musí naladiť a musí byť otvorený svojskému spracovaniu - nemôže očakávať naplnenie akýchsi fiktívnych kategórii "ako sa ma natočiť toto" "ako sa má zahrať tamto" "ako ma vyzerať gay movie" "ako sa má správať transka" a podobne. Film má svoje tempo, svoj spôsob rozprávania, svoju vlastnú estetiku.

Vec ktorá ma potešila najviac bol svojský humor. Niekedy spočíval v spôsobe ako boli postavy (komparz) naaranžované, ako sa pohybovali, ako postávali, ako rozprávali, tvárili sa občas nezúčastnene, alebo skrátka "paf"... človek akoby čakal, že sa čosi veľké zomelie, ale z hľadiska osobného príbehu je to skôr presque rien, takmer nič. Niečo veľké sa deje viacmenej samo od seba všade naokolo, postavy to len pozorujú a nechávajú diať sa. Táto uvoľnenosť, plynutie, to že nikto nič nikam netlačí, môže isto niekoho podráždiť. Skvelým príkladom zmysla pre absurdno je postava Vilmy, transka mimo škatuľky "bitch", skôr muž s parochňou a pištoľkou za podväzkom, vo viac civilných, než pompéznych šatách, ktorý sa len tak poneviera s čajom po pľaci, motá sa okolo rodinky, konverzuje... a nič. Film stojí na príjemnosti, ľudskosti a viacmenej aj na akejsi dôvere - čo môže vyznieť až rozprávkovo.

Gay, trans a hlavne bisexuálne motívy vo filme sú, sú tlmené, podobne ako mnohé iné elementy sa zjavujú "len tak mimochodom", ale hlavne, je tu zachytená atmosféra voľnej lásky, otvorenej experimentálnej sexuality bez škatuliek "ja som to a ty si to druhé"...

Našiel som na webe aj ohlasy, že film nevystihol presne duchau hippies. Veď ani nemusel, tak široká téma by potrebovala mnoho filmov, toto však nie je dokument. Formou pohľadov, nakuknutí, občas i ironických presahov režisér naznačí náladu dostatočne - štýl obliekania (vyzliekania), hudby, komunikácie medzi postavami, voľnú lásku, spiritualitu aj pseudospiritualitu (vibes, marihuana a rôzni indofilní guru)...

film byl dobrej,ale nejak mi uteklo co tam bylo gay"krome tech pus,kdyz byl opilej a te uzasne blondynky vojaka.-))

Žádný barvotiskový obrázek, ale věrohodné zachycení zákulisí legendárního Woodstocku a vůbec celé dobové atmosféry (aspoň pro mě u tohoto filmu podstatnější, než to že hlavní postava je gay). V podtextu trochu smutku nad dávno odvátými časy, kdy ideály všeobjímající lásky a pacifismu hýbaly světem.

Tenhle film nemá chybu. Jak napsal r4472c, ukazuje dobu, která se už nevrátí a na kterou lze jen vzpomínat. Z filmu je cítit svoboda, láska, pohoda. Nikdo v něm neumře ani nevstane z mrtvých. A co jsem nečekal, ona tam i přeskočí jiskra. Myslím, že je to film, který můžete pustit rodičům - oni rádi zavzpomínají.
A jestli přemýšlíte, jak jim říct o sobě, možná je tento film onen první krok, i když sexuální orientace není hlavní téma.

Kdo se někdy podílel na organizaci velké společenské akce, zná ten neskutečný pocit, kdy se po týdnech práce najednou lavina rozjede a už nejde nic měnit, jen užasle zírat, jak všechno dál žije vlastním životem. Právě tak Elliot, prvotní hybatel, už jen vnímá ten proud lidí kolem sebe a atmosféru obří akce, kterou se Woodstock stal. Ang Lee nám Elliotovýma očima ukazuje dobu, která už se nevrátí, ale na kterou budou generace vzpomínat.