Until We Meet Again The Series / Daidaeng (2020)

Tenhle seriál jsem dlouho ignorovala, navzdory kladným recenzím mě moc nezaujali herci v hlavních rolích. Ale nakonec jsem neodolala a seriál zkoukla jedním dechem. Příběh mě opravdu hodně zaujal, bavil mě a líbil se mi. I když ty mystický zápletky moc nemusím, tady je to pojaté výborně. Líbil se mi ten styl vyprávění – flashbacky do minulosti a minulých životů a všechny ty vedlejší postavy, které se tam kolem vyskytovaly a spojovaly tu minulost a přítomnost. Ta propojenost rodin a všech těch postav se scénáristicky dost povedla. Ano, stopáž by mohla být trošku méně velkorysá, a nějaký ten střih navíc by některým scénám více než prospěl, ale ten příběh byl prostě dobrej. Mé předsudky vůči hlavní čtveřici ale stále trochu přetrvávají.
Osobně jsem opravdu nemusela postavu Ina, prostě mi byl protivnej, vlezlej. A tak trochu jsem měla pocit, že Kornem dost manipuluje a nedává mu moc času ani prostoru, aby se srovnal sám se sebou a s tím co se děje mezi nimi a ani s tím, jak je přijímaná okolím jeho rodina a tím i on. Takže se nedivím, že Korn to vyřešil takhle zoufale. A ke Kornovi - moc mi nesedí Kaův styl hraní. Ten jeho styl deklamování replik mi vadil už v Lovely Writer, které jsem viděla dříve. Ale i tak ty flashbacky na jejich vztah byly v seriálu parádně zpracované a ten jejich příběh byl hodně silný a emociální nejen kvůli tomu, jak skončil.
Naopak mě překvapili Fluke a Ohm, kteří také nejsou ti, které bych si do hlavních rolí vybrala, ale tady mi dost sedli. Jasně, občas utahaný, ale přišlo mi to v rámci charakteru a stylu seriálu. A jak příběh nabíral na obrátkách, tak se mi v těch dramatických situacích hodně líbili.
No a pak je tu support pár Win a Team, který mě zacílil hodně a přiznávám, že to byli právě Boun a Prem, kvůli kterým jsem seriál nakonec začala sledovat. Proto jsem byla zklamaná, jak málo prostoru tam měli a sakra proč mám pocit, že tam někde nějaký kus zápletky chybí :D
Každopádně jsem ráda, že jsem UMWA viděla ještě před Between Us. A myslím, že seriál patří k thajské klasice tohohle žánru a kdo má rád romantiku na věky věků, tak by ho měl vidět.

Dala by som plný počet, keby sa to tak veľmi nenaťahovalo. Musím ale pochváliť celkový príbeh, pretože osobne som sa s takýmto námetom ešte nestretla. Reinkarnácia je niečo, s čím sa príliš často nepracuje a to je vlastne možno iba dobré, pretože inak by to ľuďom začalo liezť hore krkom. Hneď prvá scéna, na ktorú sme sa mohli pozrieť, bola naozaj krutá, no priznám sa, nepochopila som, prečo tam ich otcovia len tak stáli, keď videli, čo sa Korn a neskôr aj Intouch chystali urobiť. Prikladám to k šoku, no mohlo to byť trochu lepšie znázornené. Páčilo sa mi, ako sa dejové linky párikov z minulosti a súčasnosti prelínali, no tie odhalenia o rodinách ma naozaj dostali. Keď si uvedomíme, že Korn v podstate vybral meno pre Pharna... No, bolo to zlatučké. Dosť ma však zarazilo, keď sa na konci ocitli v byte, kde sa nikto netváril prekvapene z okolností, ktoré na nich vybafli. Viem, že budhizmus - thajské náboženstvo - podporuje reinkarnáciu, no nemyslím si, že by ju ľudia prijali bez jediného zaskočeného výrazu v tvári. Možno je v tom len nedostatok informácií o thajskej kultúre, no myslím, že za ten rok som sa do toho už celkom dostala, takže neviem... No v konečnom dôsledku, UWMA má naozaj čo ponúknuť a rozhodne neľutujem, že som si to pozrela. Záverečné epizódy sú naozaj strhujúce a všetky tie nové odhalenia do seba krásne zapadajú a robia dej ešte uveriteľnejším. Najemotívnejšie pre mňa bolo, keď Pharn našiel zbraň a v podstate všetko, čo nasledovalo potom. 17 epizód + jeden špeciál naozaj stáli za to. Som rada, že Ohm a Fluke dostali príležitosť znova stvárniť hlavné postavy v ďalšej dráme, pretože spolu tvoria naozaj krásne herecké duo.

Něco co tu ještě nebylo? Ano, sem s tím. Originalita se tomuto seriálu zapřít nedá. Dojemný příběh, který ve mně něco zanechal. Dvojice Intouch a Korn byla tak úžasná. Vždy, když přišla jejich chvíle, jsem seriál úplně hltala. A však o (hlavní) dvojici Pharm a Dean se to říct nedá. Za mé nízké hodnocení za herecké výkony můžou právě oni. Byl na ně smutný a žalostný pohled. Občas jsem si přála, aby to nebyla pravda a aby se mi to jen zdálo, ale ne vždy dostaneme to, co si přejeme.

Seriál ktorý je na začiatku smutný, a sledujúci nemá potuchy prečo tam bola taká hnusná scéna. Dejová os nám rozpráva dva príbehy a to jeden ktorý je sa odohráva v minulosti a druhý ktorý je v prítomnosti, vďaka spojeniu týchto príbehov ten seriál dokáže zaujať pomocou svojej napínavosti, tajomnosti a sledujúci nemá problém pri seriáli stráviť pol dňa.
Či ide o jednu hlavnú dvojicu či o druhú je tam vidieť a cítiť chémia, človek môže byť smutný že jeden príbeh skončil zle a druhý mal namále.
Ten to seriál dokáže ľudom priblížiť situácie s ktorými nie každý počíta a skôr na také situácie zabúda, seriál je jeden z tých BL ktorý viac ukazujú realitu v našej spoločnosti ako skôr fantáziu pre divákov.

Skvělá BL, něčím jiná a se silným příběhem. Víc takových.

Prožitek u tohoto seriálu je nesmírně hluboký, příběh komplikovaný, jak se postupně odkrývá nejedno tajemství a člověk potom odpustí i to, že je vše natažené více, spousta herců i v drobných rolích z jiných seriálů, moc doporučuji.

Nádherný a pro mě od začátku až do konce uřvaný děj. Hodně mě to vzalo u srdce. Krásný.

Thajská produkce je hodně podceňovaná. Společně se seriálem Bad Buddy považuji tento seriálový skvost za to nejlepší z Thajska. Zatímco u mého oblíbeného Bad Buddyho jsem si u prvního dílu nebyl jistý, jestli to chci sledovat, a teprve až od třetího dílu si mě seriál získal, u Until We Meet Again to bylo úplně jinak. Ten mě chytil za srdce okamžitě. Tam se na začátku prvního dílu něco stane a postupně se rozkrývá tajemství. Každý díl končí nějakou událostí, která nutí koukat na to dál a dál. A když už se seriál blíží ke konci, a už se dá odhadovat rozuzlení, tak se zase něco podělá, a děj je tak napjatý až do poslední scény. To je to, proč mě seriál tak neuvěřitelně zaujal, a zhlédnul jsem jej během 3 dnů.

Krasný seriál brečela jsem jak želva ale tak dojemný příběh jsem dlouho neviděla.A hudba pro mě velmi povedená.Určitě ho nesleduji naposled.

Pozor, asi spoiler.
Po pravdě? Nedokoukala jsem to. Skončila jsem u 12. dílu a řekla si, že už to prostě nedám. Jsem zvyklá na asijské seriály, ale tohle se táhlo jak... nechci říct jak. Pohyby herců jsou tak pomalé, že máte pocit, že při hraní usnuli na jednom místě. A když někdy v desátém díle Parm po Deanově pokusu o polibek ho napomene, že už to nikdy nesmí udělat, tak jsem sklouzla z pohovky, totálně vyčerpaná napětím, protože to byl asi stý Deanův pokus o polibek.
Kluci se mi líbili, jen mě iritovalo, jak se Parm neustále pitvoří a kouše si spodní ret. Jednou, dvakrát to bylo roztomilé, pak už ne.
Ačkoliv jsem sérii nedokoukala, seriál ve mě zanechal hlubokou vzpomínku na kosmetiku značky Myss a lítost nad špatným zpracováním zajímavého tématu, jakým reinkarnace určitě je. Taky mě štvalo, že pár Win a Team dostali tak málo prostoru, hned by byl seriál zajímavější.
Pokud vám nevadí pomalejší než pomalé tempo a absence milostných scén či pouhých polibků, minimálně jde o zajímavý námět.
Doplnění recenze: Nakonec jsem tedy seriál dokoukala a to jen díky Kaovi, který hrál Korna. Tento velmi pohledný Thajec mi zůstal v paměti díky Lovely Writer. Bohužel si stále trvám na tom, že 17 dílů je pro tak pomalé tempo přece jen moc. Zápletka byla nakonec opravdu zajímavá, takže za to dávám plusové body. Jen mě vážně mrzí, že si režisér nedal víc práce s Flukem. Když vidím jeho a Ohma v civilních videích, je to super přirozený pár, v seriálu bych ho nejraději zaškrtila za to přehrávání. Jinak jo, za jedno shlédnutí to asi stojí ;)

ahoj, mne sa to veľmi páčilo aj som plakal aj som bol šťastný a aj som bol vzrušený krásne to bolo.

Mám rád buddhismus i s jeho teorií převtělování, reinkarnace a ta pointa, příběh tohoto seriálu je pro mě nejzajímavější. Proto ze příběh 10, i když začíná "hrůzostrašně tragicky".
Jedním bodíkem dolů hodnotím zpracování, připravte se na ještě pomalejší tempo, než "normálně" pomalé jsou thajské seriály tohoto typu, někdy ucajdané, plačtivé, ale tak to má asi být a vlastně se jedná o plynoucí drama, kdy v některých dílech dochází k postupnému odkrývání a pochopení, kdo vlastně jsou v houští spletitých rodinných pokolení Pharm a Dean a někdy těm, kteří "věří", přejede mráz po zádech, ostatní, co hledají hlavně chyby, zůstanou chladní.

K herectví nemám co moc vytknout, hodnotím úrovní herectví ne Meryl Streep, ale těchto seriálů, někteří se zablýskli (kupodivu pro mě Manaow, babička Koi, uvolněný projev Wina a někteří další.). Odsuzovat herecky nemohu ani Deana a Korna, jejichž postavy takto byly napsány a oba byli zatraceně sexy.
Hudba fajn, totiž pokud máte delší seriál, tak si prostě na ústřední motiv písní zvyknete. Pozitivum vidím i v tom, že tento projekt vytváří kladný, realistický vztah ke klukům co mají rádi kluky, navzdory tomu, že zde na začátku proběhne i tragédie - zachází se s ní po celou dobu série s úctou a ne jakou s fraškou. DOPORUČUJI všem citlivým dušičkám.

Tento seriál je jako čokoládový adventní kalendář. Někdy narazíte na mléčnou čokoládu rozplývající se na jazyku, jindy na hořkou a občas vás čeká překvapení s cukrovou vatou. Zpočátku se děj rozjíždí jako tucet jiných seriálů ze školního prostředí jen s flashbacky do minulosti původních milenců, které děj spíše jen zdvojují. Nechybí i nejlepší kamarádi v podpůrných rolích. Zvrat nastává v první třetině, kdy začínáme pronikat do minulosti ovlivňující současnost. Kluci nižšího vzrůstu mě mile překvapili a herecky přerostli své partnerské protějšky, kteří se vyžívali v pózách. Ale jedna věc mi vadila - přílišná Parmova plačtivost a přílišná délka celé série.

Velmi zajímavý námět, kde vzpomínky na minulý život obou hlavních postav seriálu, do jisté míry ovlivňují ten současný. V některých dílech se děj sice moc táhne a nic ho neposouvá vpřed, ale zvědavost, jak se celý příběh bude vyvíjet, je silnější, takže ty slabší místa hravě překonáte. Občas jsem se ztrácel ve jménech, ale to u těchto seriálu asi není nic divného. Herci dle mého názoru dost přesvědčivý a hlavně sympatický (a to dvojice z minulého života, tak i z toho současného) Kdo má tento žánr rád, určitě bude spokojený a příjemně stráví pár večerů.