Podrobnosti recenze
10.0 1 10
(Upraven: Listopad 28, 2020)
Líbí se mi
10.0
Kniha je strukturou podobná předchozímu Hollinghurstovu románu Cizí dítě *). Několika kapitolami je pokryto delší časové období, tentokrát od druhé světové války do současnosti. Klíčové postavy procházejí z kapitoly do kapitoly v různých etapách svého života, zároveň se obměňují osoby kolem nich.
Proměny společenského vnímání homosexuality ve Velké Británii Hollinghurst v Cizím dítěti zobrazuje nazírané spíš vnějším pohledem. Ve Sparsholtově aféře sleduje tytéž změny tak, jak je vnímají samy jednotlivé postavy jako měnící se meze svého jednání. Hlavní dějová linka je spíš potlačena, vidíme určující okamžiky a situace v někdy spojitém, převážně ale nespojitém sledu. Hollinghurstovi to umožňuje rozebírat detailně psychologii klíčových postav a vývoj jejich myšlení a jednání s přibývajícím věkem a zkušenostmi. Střídající se osoby v jejich okolí pak vytvářejí panoptikum typických postav G/L scény.
Knihu Hollinghurst (nar. 1954) napsal na vrcholu lidské a tvůrčí zralosti. Záplava myšlenek, postřehů, pocitů, výstižných charakteristik a příměrů upoutá u jeho nové práce asi nejvíc. Čtenáři, kteří se na tento tok dokáží napojit, si budou knihu užívat velmi, nabízí prvotřídní čtenářský požitek. Čtenáři, kteří by dali přednost výraznějšímu příběhu a nápaditým zápletkám, budou možná i poněkud zklamáni. Dynamiku děje, s jakou jsme Hollinghursta poprvé poznali v Linii krásy, ve Sparsholtově aféře nenajdeme. Čtenářské recenze v Databázi knih **) ukazují rozpaky i u některých čtenářů, kteří jsou autorovi nakloněni. Odbornou kritikou je ale kniha přijímána velmi příznivě. "Sparsholtova aféra je ... doposud nejdokonalejší malbou, kterou Alan Hollinghurst ... vytvořil. ... zvučí jako hrom na klenbě nebeské.", píše v brilantním doslovu Petr Fischer.
Fischer také ukazuje, do jak jiné, gayům daleko méně nakloněné atmosféry dnes u nás kniha přichází v porovnání s časy zdejšího uvedení Linie krásy (2006). Řadu příčin uvádí trefně, jednu však pomíjí. Připustí-li gayové, že si jejich záležitosti do své agendy přisvojí některé politické síly, vymkne se jim v nemalém rozsahu kontrola nad tím, jak jsou tyto záležitosti veřejnosti prezentovány a veřejností vnímány. Zejména ovšem: s přitulením se ke konkrétním partajím ***) gayové zároveň získávají i soustředěnou nevraživost všech jejich konkurentů, odpůrců a nepřátel. I nechuť mnoha ostatních. Což není terno. Niterné věci člověka jsou politicky bezrozměrné, sexuální orientace neurčuje orientaci politickou žádným způsobem a žádným směrem. Hollinghurstovu zralost ukazuje i to, že ve Sparsholtově aféře poprvé nedává najevo své politické averze v prvním plánu, takřka agitačně, jak činil dříve.
*) https://www.gaytitulky.info/index.php/oblibene-knihy/cizi-dite
**) https://www.databazeknih.cz/knihy/sparsholtova-afera-418104
***) https://youtu.be/p9m4NAxx0WI
Proměny společenského vnímání homosexuality ve Velké Británii Hollinghurst v Cizím dítěti zobrazuje nazírané spíš vnějším pohledem. Ve Sparsholtově aféře sleduje tytéž změny tak, jak je vnímají samy jednotlivé postavy jako měnící se meze svého jednání. Hlavní dějová linka je spíš potlačena, vidíme určující okamžiky a situace v někdy spojitém, převážně ale nespojitém sledu. Hollinghurstovi to umožňuje rozebírat detailně psychologii klíčových postav a vývoj jejich myšlení a jednání s přibývajícím věkem a zkušenostmi. Střídající se osoby v jejich okolí pak vytvářejí panoptikum typických postav G/L scény.
Knihu Hollinghurst (nar. 1954) napsal na vrcholu lidské a tvůrčí zralosti. Záplava myšlenek, postřehů, pocitů, výstižných charakteristik a příměrů upoutá u jeho nové práce asi nejvíc. Čtenáři, kteří se na tento tok dokáží napojit, si budou knihu užívat velmi, nabízí prvotřídní čtenářský požitek. Čtenáři, kteří by dali přednost výraznějšímu příběhu a nápaditým zápletkám, budou možná i poněkud zklamáni. Dynamiku děje, s jakou jsme Hollinghursta poprvé poznali v Linii krásy, ve Sparsholtově aféře nenajdeme. Čtenářské recenze v Databázi knih **) ukazují rozpaky i u některých čtenářů, kteří jsou autorovi nakloněni. Odbornou kritikou je ale kniha přijímána velmi příznivě. "Sparsholtova aféra je ... doposud nejdokonalejší malbou, kterou Alan Hollinghurst ... vytvořil. ... zvučí jako hrom na klenbě nebeské.", píše v brilantním doslovu Petr Fischer.
Fischer také ukazuje, do jak jiné, gayům daleko méně nakloněné atmosféry dnes u nás kniha přichází v porovnání s časy zdejšího uvedení Linie krásy (2006). Řadu příčin uvádí trefně, jednu však pomíjí. Připustí-li gayové, že si jejich záležitosti do své agendy přisvojí některé politické síly, vymkne se jim v nemalém rozsahu kontrola nad tím, jak jsou tyto záležitosti veřejnosti prezentovány a veřejností vnímány. Zejména ovšem: s přitulením se ke konkrétním partajím ***) gayové zároveň získávají i soustředěnou nevraživost všech jejich konkurentů, odpůrců a nepřátel. I nechuť mnoha ostatních. Což není terno. Niterné věci člověka jsou politicky bezrozměrné, sexuální orientace neurčuje orientaci politickou žádným způsobem a žádným směrem. Hollinghurstovu zralost ukazuje i to, že ve Sparsholtově aféře poprvé nedává najevo své politické averze v prvním plánu, takřka agitačně, jak činil dříve.
*) https://www.gaytitulky.info/index.php/oblibene-knihy/cizi-dite
**) https://www.databazeknih.cz/knihy/sparsholtova-afera-418104
***) https://youtu.be/p9m4NAxx0WI
