Román patří k několika málo knihám německé literatury, které otevřeně hovoří o homosexuální lásce, k níž se sám autor hlásil. Vypráví příběh mladého Andrease Magnuse, který pochází z dobré rodiny, s jejímž stereotypem se však nesnáší jeho touha stát se umělcem. Proto odchází do Berlína, kde proniká do života bohémy, kabaretů a homosexuálních podniků a zároveň se pokouší propůjčit nadějím a cílům své generace umělecké ztvárnění. Kniha Klause Manna, jež vyšla poprvé roku 1925, zároveň líčí milostný vztah mezi dvěma muži.

Je to kniha povídek o lásce, žárlivosti, o samotě, o touze, o štěstí zamilovaných i neštěstí opouštěných, o naději a snech, o vítězstvích a prohrách. KDYŽ MUŽ MILUJE MUŽE je kniha nejenom pro muže, kteří milují muže, ale i pro muže, kteří milují ženy. Je i pro ženy, které milují ženy i pro ženy, které milují muže. KDYŽ MUŽ MILUJE MUŽE je kniha o lásce a láska patří všem.

Humoristické dílko o dětství a dospívání homosexuálně orientovaného kluka v době reálného socialismu, podle všech anotací "na svou dobu nebývale přímočará zpověď homosexuála", o rodině ovládané despotickým otcem funkcionářem, o zkušenostech, zážitcích a láskách. Hlavní hrdina, vypravěč, po celou novelu vystupuje poněkud infantilně, ale to slouží ke zvýraznění komického efektu. Třebaže na několika místech čtenáře zamrazí, z valné většiny se u čtení řehtá, až mu tečou slzy. http://www.004.cz/view.php?cisloclanku=2007092504-Bauman-Paci,paci

Román My tě zazdíme, Aido je svým druhem nejznámější autorovo dílo. Bývalý prostitut se zamiluje do vysokoškoláka, prožívají spolu nádherné období až do osudného výletu na Karlštejn, kde je napadne skupina skinů. Vysokoškolák se ocitá celoživotně v psychiatrické léčebně následkem traumatu. Bývalý prostitut se předávkuje léky a umírá. Smutné, ale velice čtivé.

Hlavní hrdina sice plně čerpá z nevázané atmosféry chvilkových uspokojení, nicméně stejně intenzivně touží po lásce. Prahne po spřízněné duši, porozumění, blízkosti. Představuje alternativu největšího klišé červených knihoven - sní o partnerovi, který dá jeho životu smysl. Proti přání ale stojí realita. Žije ve světě, nebo spíše v podsvětí, kde je opravdovost mezilidských vztahů již předem vyloučená. (...) Přes veškerý cynismus se stále snaží považovat lidi kolem sebe za plnohodnotné bytosti, které si zaslouží alespoň špetku úcty. Tedy hlavně za bytosti, nikoli za anonymní prostředky k odbourání erekce. V prostředí, kde neexistují morální hranice, se však brzy sám...

Román plný napětí a očekávání je pohledem na chlapecké sexuální probuzení a na hledání místa, kam by mohl patřit. Konec sedmdesátých let, doba nedostatku pohonných hmot a „horeček sobotních nocí“. Místo: předměstí New Jersey. V době, kdy kamarádi z okolí dosahují zletilosti, Robin MacKenzie je stále nevyzrálý. Zatímco „normální hoši“ jezdí auty, sportují a pouštějí hrůzu na spolužáky, Robin podniká spořádané výpravy se svojí elegantní matkou a spřádá pro její zábavu fantastické povídky v důvěrném rituálu, který si oblíbil. Poslušně hraje roli dobrého syna, i když jeho mysl je plna směsice sexuálního zmatku a pochybností. Všechno se změní...

Vývojový román ze současnosti o vyrovnávání se s jinou sexuální orientací. Dnešní společnost je jistě liberálnější než dříve, změnily se zákony (v Česku i ve Švédsku by dnes Jim mohl uzavřít registrované partnerství, ve Švédsku by měl navíc možnost adoptovat dítě), ale „jinak“ orientovaný člověk i přesto musí – stejně jako náš hrdina – překonat nemálo překážek a problémů: Je to opravdu tak? Jak to přijme okolí? Jak a kdy to říct rodičům? Jak si najdu partnera? Jak se s ním budu chovat na veřejnosti, před sousedy? Jak si zařídím život a kde budu hledat jeho smysl? Inger Edelfeldtové...

Román Chlípnice wrocławského prozaika, kritika a publicisty Michała Witkowského (1975) byl bezesporu jednou z hlavních literárních událostí loňského roku v Polsku. Okamžitě vzbudil vlnu zájmu, horečnatá diskuse se vedla na stranách všech velkých periodik, v televizi i na internetu. Proč? Především díky tématu, které Witkowski zvolil: zaniklý svět nočních parků 70. a 80. let, ruských kasáren, špinavých nádraží a páchnoucích veřejných záchodků, portréty zženštilých, vykroucených homosexuálů, žijících sexem a pro sex. Mizející vyšší sféry dna, viděné očima dvou starých břichatých štětek, oslovujících se ženskými jmény Patricie a Lukrécie. Jejich nostalgické vzpomínky na doby socialismu, kdy každý měl co jíst...