Všechny recenze
V prvních dílech na mě zpracování působilo levně, ta otřesná dívka byla tak milá, jak prasklý vřed na zadnici (lépe by ale vyznělo to sprosté slovo). Postupně příchodem Hollanda se vše vyvrbilo a celkový dojem ze seriálku je velice milý a oceán tam také hraje svou roli. Co mě ale úplně dostalo, byl Han. Nejen to, že vypadá naprosto suprově, ale zvládl svou postavu s nesmírnou pokorou, láskou a přesvědčivostí a vytáhl pro mě tento malý korejský šperk do nadprůměrnosti.
Šílená ujeťárna, která dokazuje, že se dá zfilmovat opravdu vše. Myslím, že kdybych to neviděl, o nic bych nepřišel.
Nejvíce si na filmu cením, že je z Panamy, odkud moc projektů s LGBT tematikou není. Jinak mě snímek až tak moc neočaroval. Ze všeho na mě jakoby prosakoval takový poloamatérismus a můj pohled na projekt nezměnil ani "šokující závěr".
Jak sdělit rodině poznamenané sebevraždou otce a bratrovou drogovou závislostí, další nepříjemnou věc, zvláště, když matku čeká biopsie prsu? Celkem depresivní snímek s jiskřičkou naděje v závěru. Typický zástupce americké produkce devadesátých let na téma HIV/AIDS.
Příjemný korejský seriálek, který sice ničím moc nevybočil z řady, ale byl jemný, lidský, mohl se ve skutečnosti stát, herci koukatelní a sympatičtí, nebylo tam tolik asijských klišé. Dá se zhlédnout za jeden večer, vcelku má dvě hodiny.
Zajímavý příběh, který se zcela nečekaně vyvine překvapivým směrem.
Live to Tell je jedním videem z obrovské množiny zabývající se šikanou nejen ve škole. Díky solidnímu technickému provedení a šťastnému výběru herců nabídl nevšední podívanou.
Názorný příklad jak udělat z komára velblouda. Mimo virtuální realitu se zdá být téměř neřešitelným problémem třeba i schůzka se svým ex. Místo jednoduché otázky na začátku a ne až ke konci, zda jít nebo nejít na setkání, musí Leonard prodiskutovat se svým okolím danou záležitost z mnoha úhlů. Hroucení střídá harmonizace duše formou meditace, aby se nakonec... Pro milovníky pitvání se v cizí duši může být sledování přínosné. Pro mě samotného by film mohl skončit v polovině, to by ale nesměl být vystavěný na neustálém tlachání, ale činech.
Moc pěkná minioperka proložená mluveným slovem. Nápaditý příběh chlapců - sušenek, kteří touží po tom, aby si je jiný chlapec koupil a byli jeho. Velmi pěkné a příjemné melodie. Je mi jasné, že ne všem se tento žánr bude líbit, ale vnímavějším a citlivějším duším moc doporučuju. Škoda, že se v posledních pěti minutách zvuk trochu rozjíždí s obrazem, ale titulky sedí na zvuk, což je důležité. Pro mě to byl velmi milý zážitek.
Tento kraťas měl pro mě sílu sdělení, byl výborně zpracován a mohu bytostem, které se potýkají s tímto "problémem", určitě doporučit. Pro ty ostatní spíše doporučuji.
Pokud bych měl srovnat se sezónou 2 - You Are My Sunshine, tak se mi líbilo o chloupek víc nejen uvěřitelnějším příběhem, ale i zásluhou pohledných herců obou pohlaví, na které jsem zvyklý. Rozhodně ale ani tento miniseriál, jehož celková délka by se vlezla s přehledem do krátkých filmů, nepatří do mých top projektů z Vietnamu.
Kdybych měl hodnotit jen z hlediska Vietnamu, tak projekt zařadím jako průměrný. Jinak trpí všemi charakteristikami (abych nepsal neduhy, protože Vietnamci mají jiné chápání, vnímání) dané nízkorozpočtové produkce a byl pro mě méně uvěřitelný.
Drobnější projekt, který zahrnuje důležité poselství o zneužívání a zločinu, následné vzplanutí mezi dvěma mladými muži, obavy o karíéru zpěváka a následně .... (to už prozrazovat nebudu). Trošku na mě dýchal amatérismus a veškeré "znaky" asijské produkce dělané na koleně. I přesto hodnotím tak, jak hodnotím, především za příběh samotný.
Kruh se konečně uzavírá. Vztah Haruky s Rukou se prohlubuje. Někteří jsou po zásluze odměněni, jiným zůstávají vrátka pro další vývoj pootevřena. Nastolený standard si zachovává i tento díl. Nejsem si jistý, jak širokou základnu diváků může mít. Spíše je pro skalní příznivce milující tajemno, šukající králíčky a lehce depresivní náladu. Za mě ale platí pravidlo...Třikrát a dost.
Jsem rád, když pokračování netěží ze sledovanosti a pod stejnou značkou následně nabízí zcela jiný produkt. V lepším případě "jen" osvědčené tváře. Zde se jedná o sequel v pravém slova smyslu. Rozvíjí děj předešlého dílu, vrací se v čase a nabízí jiný a vlastně i překvapivý úhel pohledu. Do děje vstupuje nová postava, která časem získává na významu. Režisérův rukopis je jasně rozpoznatelný. Pohybuje se tedy v pevně daných mantinelech. Pokud se vám líbí první díl, budete spokojeni.
Existuje hodně variací, jak zařídit setkání hlavních hrdinů. Od těch "náhodných" na ulici až po různé bizarnosti, jako v tomto případě dopadem do "měkkého". Budiž. Děj je vystavěný na seznamování a sbližování se. Klukům se daří vzájemná spolupráce. Působí celkem autentickým dojmem. Postupně se ale přidávají postavy, které mají poukazovat na fakt, že HIV/AIDS nehrozí jen gayům a posouvá se do výchovně vzdělávací roviny. NJN...Blued a jejich osvětová videa.
až na ten konec!
Produkce sáhla k osvědčeným hercům, jenže očekávaný divácký úspěch se nedostavil. Zřejmě i díky rušivému elementu v podobě soustavné palby slov.
Zajímavý způsob seznámení roztočil kolotoč objevování potlačovaných Trườngových tužeb, vlastního sebepoznání, díky kterému opustil přítelkyni a dal přednost osobě stejného pohlaví. Myšlenka, že nejsem jediný gay na světě, tedy minimálně na škole, je sice obehraná, ale zde funguje jako osvědčení a milý spouštěč bádání v cizích vodách, ve kterých lze chytit na udičku pěknou rybku.
Zařazení vyšší "rychlosti přehrávání" celému projektu velice prospělo. Děj měl rychlý spád, byl akční. Několik odboček nevedlo do slepých uliček, ale trefně doplnily děj. Po úvodním vykolíkování si území došlo k flirtování spojenému s pěknou řečí těla a na závěr se jen stačilo zeptat. Jak prosté.
