Recenzi napsal/a petr12
Vidět Götze Georga v roli postaršího teplouše stojí za zhlédnutí tohoto filmu.
Mám rád autobiografické i anglické snímky, ale Toast silně vybočuje z řady. Stále jsem čekal, že se děj rozjede a...nedočkal jsem se. Vlastně se téměř nic nestalo.
Dramatický snímek, ze kterého opravdu místy běhá mráz po zádech.
I bez zbytečných slov se dají vyprávět poetické příběhy plné skrytých citů, nesmělých pohledů a dotyků.
Velice vkusně natočený snímek o bolestivém coming outu.
Další tuctový film plný hvězdiček, které se snaží zúročit peníze vložené do hereckých kurzů.
"Uvařit" odvar z odvaru zřejmě patří také k filmařskému "umění".
Ariztical Entertainment mluví za vše. Škoda času.
Výstraha! Nenechejte si do vztahu zasahovat kamarády nebo "seznamovacími aplikacemi". :)
Snímek mi přišel, jako by byl natočený pro projekci v rámci školních promítání, sterilní, apelující na mladé lidi.
Z dokumentu opravdu mrazí. Vzpomněl jsem si na množství satelitních programů zaměřených na šíření víry v Africe. Duchovní většinou působí jako fanatici nejhrubšího zrna. A pokud se k šíření homofobie přidají i učitelé a rodina, tak se nedivím, že 95% Uganďanů se vyslovila pro trestání homosexuality, kterou do Afriky "zavlekla západní civilizace". Na jednu stranu odmítají náš způsob života, včetně sexuálních odlišností. Na druhou se učí ve škole angličtinu a přijímají s otevřenou náručí pomoc ze západu. Bylo mi při sledování hodně smutno.
Ophélie Winter, svého času nejkrásnější francouzská herečka a Jean-Marc Barr se sešli před kamerou v komedii Jsem do ní blázen. Jean-Marc opět dokázal, že se nebojí rolí gayů. Sice působil značně "teple", ale jemu jsem odpustil... :)
Nejprve lehce teatrální, později mrazivé a ke konci odpudivé...
Ryan je typický gay milující představu být zamilovaný. Je neustále online a rozebírá každou maličkost se svým okolím. Pro samou "zaneprázdněnost" si ani nevšiml, že zůstal sám.
Někdy realita může předčit sny.
Děj místy drhne, občas chytí druhý dech, ale...nakonec se jedná o typický příklad americké produkce posledních let, která chrlí jeden film s gay námětem za druhým a na kvalitu se moc neohlíží.
"Přátelé", kteří k sobě nejsou upřímní a žijí v přetvářce se vydají k moři i přes těžkou nehodu jednoho z nich. Až jeho smrt v osamění je všechny donutí k odložení masek.
Podtitul by mohl klidně znít:"Můj nejlepší kamarád...alkohol". Tragická událost přiměla partičku přátel konečně jednat a ne jen mluvit do větru a obrážet jednu party za druhou. Mnozí museli v sobě najít odvahu a sílu postavit se čelem k problémům a vlastním citům.
Zarazilo mě nízké hodnocení filmu na IMDB. Patřím ovšem k příznivcům francouzské produkce, proto jsem si pustil v očekávání snímek Notre paradise a nechápal jsem, čím si zasloužil udělení necelých čtyř hvězdiček. Film je solidně natočený, postavy působí realisticky. O napětí není nouze...Až daleko později mi došlo, že se Gaëlu Morelovi podařilo trefně vystihnout gay komunitu. A málokdo snese nastavené zrcadlo. Celkem chápu, že heterosexuálové nemusí zcela chápat kult "mladého masa", kupování si "lásky", odepsání člověka staršího třiceti let...a spoustu dalších nešvarů marketingového produktu zvaného GAY. Naštěstí se najdou i světlé výjimky a díky za ně.
Krátkometrážní snímek plný vaty.