Recenzi napsal/a jiri.twist

Jen absolutně odstrašující recenze na IMDb a pověst tohoto filmu mě přiměly se na film hned podívat. Co mám napsat … i když nedoporučuji, tak vlastně zvědavci a recenzenti by se měli kouknout. Amatérský film kolikrát je lepší, než od kdejakého „profíka“, ale tady tomu tak opravdu neplatí, viz na netu již zmiňovaná svatba Bena a Arthura „pod palmami“ ve Vermontu, když tento stát USA hraničí s Kanadou, jejich zhrzelé protějšky (u prvního exmanželka, u druhého bratr), vzájemná bratrovražedná scéna místo nervydrásajícího dramatu mi při spíše pomínala komedii-parodii. Dvojku dávám jen za příběh, který ovšem nebyl správným...

Tak jak se snažím z každého filmu při hodnocení vzít alespoň snahu tvůrců a že dělají i něco pro minorotní společnost, tak tady jsem to vzdal … nechápu včetně uvedeného 80% gay obsahu …

Jestli chtěl režisér zaujmout či šokovat tím, co jsem viděl, tak u mě nezabodoval …

Film na motivy povídky Bruce LaBruce v režii Johna Palmera mě zaujal. Život není jen procházka růžovou zahradou, i když tady ten příměr zrovna na tomto serveru moc nesedí ... Cliff, ač sjede na vlně mladické nerozvážnosti, si přeci jen alespoň jedno procento zdravého rozumu zachová, a to je jeho štěstí. Hraje jej Andre Noble, který je zde zastoupen i ve filmech Twist a Prom Queen: The Marc Hall story. Ještě známější herec Brendan Fehr hraje druhou hlavní postavu Butche. Líbilo, prostě život na té odvrácené straně. ...

Tentokrát kolekce sice jen čtyř, ale delších krátkých filmů a jsou zde jen samé výborné kousky, kterým vévodí Fishbelly White a Late Summer …

Jistě má tento kraťas dobrou myšlenku a je proložen vyprávěním mladíka. Nicméně tentokráte mě černo-bílá snaha o zachycení mladické a mužské krásy moc nezaujala.

Tato kolekce krátkých filmů je jen tak tak průměrná, se slabým kraťasem Bumping Heads a naopak zajímavě udělaným snímkem This Car Up.

Poučný dokument o člověku, který ze svých průměrných tělesných dispozic dokázal svým umem a schopností zaujmout vytěžit maximum z maxima v oboru, který jej vždy lákal. Narodil se za války v Německu (na území dnešního Polska) a přes Berlín, kde prožil mládí se nakonec dostal do San Francisca (SF). Běžnou, spíše hubenou postavu, „obohatil“ o chlapecký blond účes, využil tehdejší módy, rozkrok u kalhot si sešil ještě daleko více, takže se mu totálně análně zařezával (dole kalhoty do zvonu), ale hlavně si vyrýsoval vepředu svého ferdu (žádná obrovská hadice či kobra, jen...

Tento celovečerní dokument má sice už rovných 20 let, ale drag festivaly se pořádají každý rok a stále žasnu, co muži, kteří se zřejmě cítí ženami a já to stále vůbec nemusím, dokážou. Ale naučil jsem se za posledních pár let toleranci i v této oblasti. „Hraje“ zde i Alexis Arquette, který zde v několika filmech ztvárnil na GT role mužů, ale stále méně tohoto herce-herečku mám rád, protože při hraní mu už nemůžu věřit ani nos mezi očima. Zde hraje takového průvodce společně s jednou obézní mužoženou. Ale jinak podívaná, ke konci...

„Oh Jonathan“, co k tomu v jinak převážně ateistickém státě jako Česko dodat? Jinak slušný průměr s horší kvalitou obrazu a zvuku …

Myslet, vzpomínat na zemřelého přítele, se kterým jsme byli svázáni všemi možnými silnými pouty, musí být hodně těžké. Ale jednou … jednou si řekneme (nebo nám to ten zemřelý našeptá), že musíme jít dál …

Moc se mi to líbilo, na takového něco jsem čekal, vždy mě lákaly tyto příběhy z nedávné historie, a toto téma Boba Mizera obzvlášť. Krásně propojený dokument, kdy hovořili i někteří tehdejší „aktéři“ v čele s Joe D´Allesandrem (jak ten čas letí a na obrazovkách vidíme obličeje starců, ale z některých to „něco“ stále vyzařovalo, a jak byli krásní „za mlada“…), vše propojeno hraným dramatem a proloženo cennými dobovými reáliemi (video, foto) a některé scény z těch dobových reálií, co chyběly, byly bezvadně dohrány. A všechno bylo zahráno, i když se...

Na film jsem se řádně připravil, osvěžil si Deanův životopis, pročetl celou řadu recenzí na různých serverech. Mě se snímek velmi líbil (taky díky jedné z dam tohoto serveru, překladatelce kalerme), protože už jsem předem věděl, co mohu očekávat a nejsem rozladěn jako někteří z toho, že se vlastně ani tak nejedná o životopisný film. Já nepotřebuji vědět u Deanova života každý detail, a že v pátek třináctého byl na obědě už v 11,00 h a ve 14,07 h se šel vykakat. Přeci je to jasné už z názvu filmu a...

Mě film zaujal několika směry, i když úplných superlativních výšin dílko nedosahuje. Jednak to, že si na nic nehraje a muže, kteří mají rádi muže, prezentuje zcela „normálně“, potom, že některé z postav jsou vykresleny z pohledu diváka hodně psychologicky, herci sympatičtí. Dost rozruchu tam způsobí postava Steva a i když tvůrci vybrali herce menšího vzrůstu, tak tvářičkou už zcela eféba nepřipomínal a čekal jsem, kdy bude plně rozhozen vztah hlavního páru Philippe a Jean-Marc. Nakonec i postavy Nathalie a Christiana nejsou jen vedlejší. Film končí vcelku...

Já mám jedno kritérium. Čím menší míra tolerance, tím vyšší míra buranství, primitivnosti a vymatlanosti národa jako takového. Co dodat, je mi líto takových lidí, co musí žít v této pokřivené společnosti s nynějším kultem osobnosti bývalého „agenta“ KGB, a i přesto alepoň někteří z nich neztrácejí naději. A také jsou velmi pěkné recenze na ČSFD v čele s Diskem, stálo by za to, aby ji překopíroval i sem. Zde zatím tento snímek neprávem paběrkuje, hned bych mu dal palec nahoru ...

Protože jsem již dříve zde okomentoval nejstarší filmy, zde na GT uvedené, podíval jsem se i na tento sem nově vložený, samozřejmě rovněž s herci, kteří už nežijí a musím hodnotit nadprůměrně pozicí diváka tehdejší doby. Ale … ten příběh zamilovaného staršího muže a mladíka, který jej jen využívá, by se klidně mohl, samozřejmě s nynějšími dobovými reáliemi, odehrát v realitě či ve filmu i dnes!

Ty jo, jsem si říkal v průběhu filmu, „to je pěkná kravina“, na konci už to ale kravina u mě nebyla, a teď s odstupem přemítám a nemůžu snímek z hlavy vypudit … Ten vojensko-vymatlaný ruský humus, špatná technická kvalita filmu se pojí s krásou mladých životů omezených stupiditami tehdejší společnosti a když si to porovnávám ze všech možných stran, ze všech možných úhlů, tak mi to i „něco“ dalo …

A pak že krátké filmy jsou o ničem … a toto je dokonce superkrátký film a udělaný nádherně. Posuďte a SUĎTE (teď nemyslím krátké filmy jako takové, ale tento konkrétní tříapůlminutový příběh…)

Nevím … možná jiným se kraťas bude líbit, ale mě se moc nedotkl, ani jsem se moc nezasmál a závěrečná část, kdy oba hlavní protagonisté vystupují ve stylu diskofilů ze 70.-80.let už se mi nelíbila vůbec.

Tato kolekce mě zaujala, především svou pestrostí šesti příběhů, jako malířova paleta základních barev. Jen ještě nade všemi vyčníval ten první z nich (Touch), ani ne tak zpracováním, jako spíše hloubkou příběhu, poselstvím …