Joshua Tree, 1951: A Portrait of James Dean (2012)

Výtvarně vydařený snímek, který je spíš fikcí, než pravdivým příběhem Jamese Deana. Rebel bez příčiny tu sbírá zkušenosti a odvahu před hollywoodskou slávou a odkrývá kromě oblečení i poměrně komplikovanou povahu. Film doprovází skvělý soundtrack jazzové a klasické hudby, vytříbené interiéry a esteticky lahodně aranžované scény. Příběh jako takový není nejnosnější, snímek je zajímavý především formou, nikoli obsahem. Ale stojí za vidění, některé principy fungování showbusinessu jsou platné dodnes. Za pozornost stojí i hodiny herectví, kde se mladý James učil metodu prožívání, díky které měl úspěch později na Broadwayi a v Actor's Studiu.

Spíš volná fantazie než životopisné zachycení faktů. V každém případě zajímavé, místy snad až překultivované zpracování krátkého výseku ze života legendy americké kultury 50 let. Krásné erotické scény. A nevadí ani to, že skutečný James Dean byl nejspíš méně hloubavý a méně krásný (zato mimořádně charismatický a emotivní), než jak ho ukazuje film.

Jako herec Chudík patrně nikdy nikomu neuřízl nohu, tak Dean nejspíš ve skutečnosti nebyl "rebelem bez příčiny" - pragmatický tah za kariérou na to neukazuje. Role, které z něj stvořily generační idol, napsal někdo jiný, on jim jen poskytl tvář, ovšem s talentem a inteligencí. Vznikající (a dodnes žijící) kult pak dotvořil tím, že zahynul.
Matthew Mishory ve filmu zachytil krátký úsek Deanova života před odchodem do New Yorku, kdy už bylo zřejmě pohromadě vše, co Deanovi umožnilo útok na postavení v první lize. O herecké práci se ale dozvíme jen málo, dominuje soukromý život, a v něm vidíme specifického narcise, který se ve vztazích nikdy nevydá úplně: vždy zbývá kousek tajemství, které udržuje jeho přitažlivost. Mishory nekárá, prostě přijímá, že Deanova výjimečnost to ospravedlňovala. Rozumnou míru obdivu překračuje Mishory v závěru filmu, když se zjevným odkazem na Deanův předčasný konec nadneseně vtahuje do hry Malého prince. Malý princ ovšem odešel proto, že dítě musí dorůst, Dean právě naopak proto, že nedorostl, že nezvládl příval peněz, s nimiž neuměl zacházet: velmi častý osud příliš mladých hvězd.
Mishoryho film rozhodně není komerčním životopisem a inspiruje k mnoha úvahám.

Na film jsem se řádně připravil, osvěžil si Deanův životopis, pročetl celou řadu recenzí na různých serverech. Mě se snímek velmi líbil (taky díky jedné z dam tohoto serveru, překladatelce kalerme), protože už jsem předem věděl, co mohu očekávat a nejsem rozladěn jako někteří z toho, že se vlastně ani tak nejedná o životopisný film.

Já nepotřebuji vědět u Deanova života každý detail, a že v pátek třináctého byl na obědě už v 11,00 h a ve 14,07 h se šel vykakat. Přeci je to jasné už z názvu filmu a i z celkového pohledu tvůrce M. Mishoryho. Jedná se o jeho, opravdu doslova snový pohled na určitou část Deanova života, upjatý pohled, což ale tentokrát není vůbec na závadu, děj je schválně trošku přeházený a upozaděný, není hlavní nosnou linkou filmu, tou je naprosté okouzlení tehdejší dobou začátku padesátých let, pár let po válce.

Měl jsem na mysli dobu ve svobodném světě, ne v zemích osvobozených sovětskou armádou, kde se postupně usazovaly stalinistické režimy a diktatury. Naprosto dokonalé zpracování (zde opravdu vítězí forma nad příběhem), kamera v některých místech snad až přeumělkovaná, kouzelná a lahodná hudba a když si odmyslíme, že cílem nebylo kopírování Deana do úplného puntíku, tak i velmi dobré herecké výkony. Já s nadhledem píšu, že jsem s tímto uměleckým dílem spokojen a budu se k němu vracet … a to nejen kvůli Deanovi …

Zajímavě natočeno a zejména oceňuji kameru a sladění hudby s celkovou atmosférou filmu.

Život Jamese Deana i nadále zůstává zahalen rouškou tajemství. Divák se opět musí hlavně domýšlet, snad proto, aby nesmrtelný kult žil dál.