Recenzi napsal/a Blesk

Přesně na hraně doporučuji/nedoporučuji. Neuměle napsaný příběh, poloamatérská režie a především herecké výkony. Navíc učebnicová klišé kupříkladu při zobrazení reakcí rodičů poté, co zjistí gay orientaci u svých potomků. A přece jsem se na film se zájmem dodíval až do konce. Je nedokonalý, neohrabaný, ale cítil jsem z něj upřímnost autorského záměru, tedy to, co mnohým zručněji natočeným CO snímkům chybí.

Docela nudná skoro-komedie o mladém skoro-herci, který se snažím uchytit v porno branži.

Pozoruhodná kuriozita. Bůhví zda záměrně nebo nechtěně filmařsky neohrabaná podívaná ze života kovbojů a indiánů, kde každý je gay, každý touží po lásce, překypuje pocitem volnosti a všeobjímající radosti ze života. Překvapivě otevřený snímek, jak co se týče zobrazování mužské nahoty (a že je na co se dívat) a erotiky, tak v proklamování sexuální svobody.

Není lehké dívat se na lidské utrpení, ale film se nijak nevyžívá v samoúčelné drastičnosti. Úvodní velká sekvence ze zábavního berlínského podniku připomene poetiku slavných filmů Federica Felliniho, a to jak výtvarným pojetí tak ve zvukové stopě. Další sekvence v parku, v lese a ve vlaku stupňují pocit úzkosti a trýzně. Vlastní příběh setkání a lásky dvou muklů za ostnatými dráty koncentráku v Dachau má víc ráz symbolu než reálného obrazu. Scéna "milování" obou vězňů bez jediného dotyku je nesmírně působivá a zaryje se vám pod kůži. A závěr, kdy si ústřední hrdina dobrovolně navléká mundůr s růžovým trojúhelníkem, je...

Napínavý, ale taky poněkud iritující film, jak ostatně naznačují (oprávněné) výtky jiných recenzentů. Vztah siláckého, cynického gaye k půvabnému mladému klukovi, je líčen věrohodně, dokonce s jistou něhou. Otazník se vznáší nad brutálními vraždami, jichž se hlavní postava filmu dopouští a jež jeho partner bez větších zábran toleruje. Šlo režisérovi o provokativní zobrazení důsledků křiklavých sociálních rozdílů v současném světě? Nebo zvolil záměrně nezúčastněný postoj, aby diváka přivedl k zamyšlení? Či snad je mu morální aspekt celého příběhu povážlivě ukradený? Na to nechť si odpoví každý sám.

Určitě je dobré si připomínat, v jak ponižujícím postavení žili gayové ještě v 60. letech minulého století i v tak vyspělé zemi, jako je Velká Británie. Dnes už víc poučné než napínavé, ale v každém případě film stojí za vidění kvůli výbornému Bogardovi v hlavní roli a působivé černobílé kameře.

Nadějný fotbalista Szabi se vrací z Německa a usadí se na samotě v polozchátralém domě. Ačkoliv ve fotbalovém kolektivu se usilovně bránil zájmu svého pohledného kamaráda Bernarda, po návratu do Maďarska se zamiluje do přitažlivého venkovského kluka Árona, který mu pomáhá s opravou domu. K přednostem tohoto nádherného filmu patří otevřené, a přece cudné zobrazení milostného sbližování všech tří ústředních postav i vynikající práce kamery, která maximálně těžící z širokoúhlého formátu. Nezbývá než závidět Maďarům, že u nich aspoň čas od času vznikají kvalitní gay-filmy, zatímco u nás jsme zřejmě začali i skončili u nebohého Venkovského učitele.

Pokud máte rádi Pedra Almodóvara, pak se můžete podívat, jaké byly počátky jeho tvorby. V době vzniku šlo nejspíš o velkou provokaci, dnes už tahle podivně neučesaná přehlídka sexuálních výstřelků trochu nudí, neboť jí chybí výtvarná čistota a scenáristická propracovanost pozdějších režisérových prací. Postavy gayů se zde vyskytují pouze v druhém plánu. V centru pozornosti stojí Pepi, potřeštěná pracovnice reklamní agentury, její lesbická kamarádka - popová zpěvačka a zpěvaččina dočasná partnerka, masochistka...

Čtyři prolínající se příběhy gayů všech věkových kategorií od dítěte po starého muže. Věrohodnost jednotlivých povídek je nevyrovnaná, zatímco ta o malém klukovi, který si začíná bolestně uvědomovat svou odlišnost, je působivá, jiná, o starém básníkovi zamilovaném do prostituujícího heteráka končí neuvěřitelně sladkobolně. V hezkém příběhu o nesmělém oťukávání se mladých kluků, přátel Fita a Lea najdeme skutečně vtipnou scénu prvního neobratného pokusu o sex, ale opět vadí předpovídatelný kýčovitý závěr. No a poslední ze čtveřice, povídka o soužití dvou krasavců, z nichž jeden se snaží vztah i po letech udržet, zatímco druhý ho systematicky ničí, se občas utápí v...

Krátký film jen a jen o tom, jak si dva kamarádi spolu užijí sex, ale je to tak hezky natočené a oba herci se chovají tak spontánně, že k tomu prostě nelze mít jedinou výhradu.

Nečekal bych, že se mezi americkými filmy najde tak výjimečně neokázalý pohled na soužití dvou stárnoucích gayů (a jejich přátel a příbuzných) v dnešním New Yorku. Film si mě podmanil delikátním zobrazením lidské intimity, hlubokým porozuměním pro obyčejné bolesti a všední radosti. Skvělé jsou přirozené herecké výkony, zcela se vymykající obvyklým hollywoodským klišé. Dojem umocňuje i výběr hudebního doprovodu a něžně poetizující práce kamery. A abych taky splatil jeden dluh: díky ondrejovi76 za titulky!

Provokativní, zneklidňující film. Povinně bych ho pouštěl všem holým lebkám a jejich sympatizantům. Trochu rozpačitě na mě působí motivace jednání hlavního hrdiny - proč se vlastně k neofašounům přidá, když jimi pohrdá? A taky závěr s trestající rukou boží v podobě mstícího se prodavače je malou vadou na kráse. Ale jinak je to rozhodně zdařilý snímek.

Vyčerpávající recenzi napsal petvald. Pokud se chcete ponořit do duchovního světa jedné z velkých osobností moderního výtvarného umění a ještě si užít skvělé herecké kreace D. Jacobiho a D. Craiga, pak neváhejte.

Ačkoliv ve Francii prakticky ve stejnou dobu vznikly hned dva velké filmy zabývající se osudy Y. Saint Laurenta, určitě bych dal přednost tomuto. Svět módy mě nikdy moc nebral, Bonellův nekonvenční životopisný snímek je ale tak šarmantní a tak neobvyklý svou mozaikovitou strukturou, že jsem ho sledoval zcela bez dechu. Nádherný představitel titulní role Gaspard Ulliel, jehož jste možná zaznamenali v gay-epizodě povídkového snímku Paříži, miluji Tě, se v tomto filmu až neuvěřitelně dokonale převtělil do reálné postavy, kterou znal celý módní svět. A navíc: divákům z Ullielovy dokonalé krásy nezůstane nic skryto.

Příběh tápajícího Boaze (těžko říci, do které sexuální kategorie ho zařadit), jenž urputně bojuje se svými homosexuálními sklony, stojí na oduševnělém výkonu a mimořádně charizmatickém zjevu představitele ústřední role. Vzhledem k zasazení děje do roku 1989 je Boazovo trápení pochopitelné a logické, v té době ještě izraelští gayové nebyli zdaleka tak emancipovaní jako dnes.

Zajímavý psycho-gay-thriller, má napětí i pozoruhodné východisko, zápletka se odvíjí od traumatu způsobeného americkou válečnou misí v Iráku. Postava najatého vraha je po dlouhou dobu tajemným oříškem k rozlousknutí. Naštěstí pro nás, diváky, se z najatého vraha vyklube přesně ten, koho jsme si přáli... No a představitel druhé ústřední postavy (a zároveň režisér tohoto filmu) Sean Paul Lockhard? Ten je prostě okouzlující. Škoda jen zbytečně zmatečného rozuzlení. Ale za vidění to určitě stojí, protože je nač (a hlavně na koho) se dívat.

Sympatický oddechový film o přelétavosti a tápání několika gayů v dnešním Tel Avivu, propletenec vztahů, kdy každý se zná s každým. Film je vtipný, zábavný, divák se potěší pohledem na několik mimořádně hezkých, sympatických tváří (a těl). Jen si myslím, že erotickými scénami mohli tvůrci trochu šetřit, protože čeho je moc, toho je příliš. Ale to už je nejspíš trend doby, že i do mainstreamové zábavy proniká stále otevřenější zobrazování sexuality.

Život osamělého muže se odvíjí v péči o nemohoucího umírajícího otce a v každodenní dřině na farmě. O jeho potlačované sexualitě i veškerých citových hnutí se dovídáme postupně, krůček po krůčku jen z reakcí okolí, protože hrdina sám není schopen navázat s někým silnější citové pouto. Film má pomalé tempo, celý je ponořen do chladivých barev navozujících pocit osamělosti a smrti, přesto nepůsobí přehnaně depresivně. (Nejsem si jen jist, zda míra gay-obsahu má být u tohoto zajímavého snímku 80 %...)

Zbytečný film o ničem. Pár nekonečně natahovaných scén, nejdříve oťukávacího chatu, pak žvanění u večeře, nakonec předlouhých postelových radovánek, u níž se všichni tři "hrdinové" museli umlaskat k smrti, aby se na závěr do sebe zapojili jako vagónky do vláčku... Pokud se režisér snažil o rafinovanou atmosféru nehybnosti a delikátního navození erotického napětí ala filmy geniálního Marca Bergera, tak se mu to po čertech nepovedlo. Já jsem se při sledování El Tercera jenom nudil a při umlaskaném sexu smál.

Pozoruhodný reálný příběh o skrytých okolnostech druhé světové války se přesně dle předpokladů dočkal pouze ušlechtile akademického zpracování. Od prvních nájezdů kamery a jemně plynoucí hudby je zřejmé, že půjde o dokonalou ukázku vycizelované, leč sterilní podívané. Silné téma by si zasloužilo méně uhlazenosti a nablýskanosti, méně ilustrativních scén (viz učebnicové dobové záběry či krátké válečné sekvence). Také okatý gay-emancipační záměr tvůrců snímku místy přerůstá meze únosnosti, a to hlavně v nevěrohodné postavě tolerantní "přítelkyně" ústředního hrdiny. Souhlasím, že Cumberbatch je herec mimořádných kvalit, ale raději bych ho viděl ve filmu niternějším a filmařsky nápaditějším.