Recenzi napsal/a petr12

Pokus o komorní drama, bohužel s několika nástražnými, postupně vybuchujícími, minami. Divácký zážitek umocňuje další, hodně kontroverzní, rozměr - tělesný, na kterém se mohou šťepit diváci na dva tábory. Jeden tzv. všeobjímající lásky a druhý převážně cynický. Ve mně se obě polohy dost praly. Dojímaly mě třeba "obyčejné" scény pohybujícího se obřího těla. Rušilo chování dcery a "misionáře", kteří často zbytečně hrotili situaci.

Hodně záleží na konečném (ne)úspěchu, koho obsadíte do předem známé rovnice s přesně stanoveným výsledkem. Co jiného zbývá, když nechcete zaujmout jen interiérové designéry. V tomto případě obsazení dopadlo na jedničku, včetně podpůrných rolí. Sice bylo dobývání delší, ale tak hezky rozfázované, že jsem se většinou těšil na další díl.

Existují snímky, které zřejmě nedokážu správně dekódovat a pochopit záměr autorů snažících se ozvláštnit pouhé natáčení, především zevlujícího Pabla , svetrem, ve kterém přebývá tajemná síla. Ale třeba není chyba na mé straně a jen hodili míček na stranu diváků, ať si s tím sami poradí.

Mám rád vícevrstvé příběhy, pokud se nezapletou do vlastních překombinovaných sítí. V tomto případě musí Chavo řešit nejen vlastní sexualitu, ale i novou skutečnost ovlivňující existenci rodiny. Vzhledem k věku lze tedy pochopit jeho způsob řešení připomínající místy pověstného slona v porcelánu. Škoda jen překotného závěru vymykajícího se směřování předešlého děje.

Se zvyšující se nadmořskou výškou došlo i ke kvalitativnímu posunu celého projektu. Šeď podprůměrnosti nahradila široká paleta barev. Z postav mě zaujal doktor Khuafah se svým lehce povýšeneckým ztvárněním vyvažujícím uťáplého učitele Prince připomínajícího jeho neochucenou omeletu s rýží. Přítomnost dvou účastníků opilecké jízdy jsem nepochopil. Byli jen do počtu. Škoda jen chaotického konce.

V tomto případě vzdal New Siwaj Sawatmaneekul závod hned po výstřelu ze startovací pistole. Ovál si jen pomalinku prošel. Pro mě jde o vyjádření neúcty ke svým fanouškům. Nebo vsadil na to, že věrní nepoznají kvalitativní sešup a vystačí si pouze se dvěma "sympaťáky". Bez špetky invence, ambicí a hlavně bez emocí.

Mnohé produkce rozvíjí děj pomocí broušení problematických hran rozdílných osobností. Zde se střetl svět akčního fotografa s novinářem píšícím původně od stolu. Dějově i herecky seriál vyloženě rostl před očima.

Nadějný školní režijně scénáristický tandem se po letech opět setkává, aby si postupně začal plnit své sny. Taková klasická hra na (ne)chci tě - (ne) chceš mě, přitom je zřetelná vzájemná náklonnost od samotného počátku.

Boyfriends nabízí příběh snadno zasaditelný i do dnešní doby, pokud by se jednalo o tradičnější pojetí vztahu partičky přátel. Divácký dojem bohužel kazí nízká kvalita filmové kopie.

Pokus o psychologické drama, který naráží na neschopnost zfilmovat zajímavý námět.

Je dobré si připomenout, že od jistého věku začínají být gayové "neviditelní" a žijí mimo oblast nasvícenou silnými reflektory, ze které jsou vytlačeni novým, mladým masíčkem. To si někteří servírují k jídlu a vztah si obohacují o gastronomický rozměr. Je zajímavé sledovat rituály svázaný vztah dvou zralých partnerů, kteří jsou vlastně ne příliš kompaktní. Pokračování se nese na stejné vlně. V každé epizodě minimálně jeden recept. Vztahy se točí kolem jídla, které je pro mnohé vášní.

Kdo by si nepřál vztah se svými oblíbenými mazlíčky? Oddaným pejskem vyhledávajícím páničkovu přítomnost, vyžadujícím osobní kontakt a kočičkou monitorující situaci z povzdálí? Ještě ke všemu, když se zhmotní do lidské podoby?

Seriály od Ō2 production mám docela "nastudované" a jsem rád, že dokáží své herecké eso opakovaně "prodat". Nguyễn Bá Vinh byl pro mě hlavním lákadlem ke sledování Love Bill. Trần Lê Đức v roli parťáka mě zpočátku iritoval. Ale postupem času mi jeho role a herecké ztvárnění přišly mnohem přirozenější a symatičtější. Vedle něj mi bohužel Nguyễn Bá Vinh přišel dost strojený a místy pouhý odříkávač textů. Příjemná byla vyjížďka do "Květinového města". S přítomností postaviček pro zasmání jsem počítal i s místy zbytečným natahováním stopáže.

Ryan je ten typ gaye, který dokáže projevit svoji pravou orientaci pouze v případě naprosté anonymity. Mimo bezpečný úkryt si hraje na kamaráda, přítele, klidně i s výhodami. Při hrozbě vyoutování proto nemá problém učinit zásadní rozhodnutí. Kombinace zasněženého prostředí s lokálním citovým táním je dokonalá. Kluci působí docela přesvědčivě. Osobně mám problém s morálním rozměrem kazícím mou podívanou.

S příchodem třetí osoby se pevný kamarádský vztah, s jednostranným citovým přesahem, změnil postupně na trojúhelník, ve kterém 2 vrcholy spojila partnerská láska. Do této ne zcela obvyklé konstelace zasadili typově výborně vybrané protagonisty. Díky rodinným událostem, se útvar rozpadl na rodičovský pár a dezertéra opouštějícího bitevní pole. I děj samotný začne odděleně sledovat dvě linie. Tu jednočlennou doplnil záhy další objekt. Tímto lehce upadající koncept oživili. Ale to hlavní, čím si mě získali, kromě perfektních hereckých výkonů, byla vysoká dávka niternosti a opravdových citů.

Trae Briers se rozhodl natočit dle knižní předlohy svůj druhý film s odstupem patnácti let. Zapomněl si najmout lodivoda, který by nenavigoval na každou peřej na obzoru. Děj mi přišel docela zmatený a vyvrcholil režisérovým pomyslný spácháním harakiri.

I na Vietnam hodně opatrné. Fáze oťukávání a předstírání nezájmu, trvala tak dlouho, že jsem měl o kluky strach, aby nezůstali nakonec oba singl. Citelně seriálu chyběla duše. Zůstala jen prázdná skořápka.

Chris Martinez si vybral 5 problémů spojených s LGBTQ+ komunitou, které zakomponoval do jednotlivých, dějově propojených, příběhů. Docela dobře by fungovaly i odděleně. Postavy úspěšně prošly katarzí a na konci se z nich stali vítězové svých vlastních bitev.

Mám rád snímky, které dokáží navodit atmosféru doby, ve které se děj odehrává. Ten je zpočátku velice rozvláčný a vlastně dokonale koresponduje s prostředím ospalého maloměsta sešňorovaného křesťanskou vírou. S příjezdem do Říma přichází i živější dynamika. I přes několik emočně vypjatých scén si pro mě ale stále zachovává určitou velmi příjemnou poetičnost.

Ve druhé polovině devadesátých let si v Evropě nastartovalo několik amerických boybandů své úspěšné kariéry. Včetně *N Sync a jeho šedé eminence Lance Basse, který se začal angažovat i v zákulisí. Tento dokument je hlavně o něm. S Michaelem po boku. Fajn vzpomínání u (před)svatebního videa.