Recenzi napsal/a jiri.twist

Pestré, svěží a pohled na různé "možnosti". Navíc okořeněno solidními hereckými výkony obou postav, přičemž Buzz (Lyndon Henley Hanrahan) příběh napsal a částečně i režíroval.

Určitě dobrý reálný námět. Jen jsem tvůrci, režisérovi a představiteli hlavní role v jednom moc herecky nevěřil.

Horrorů se trošku bojím a vždy přemýšlím, co tím chtějí tvůrci sdělit. Tady v tomto případě jsem pořád očekával to nejhorší, ale konalo se to až úplně nakonec a nemohu film jednoznačně odosudit za všechny skupiny hodnocení jen proto, že to není moje gusto. A zase ty seznamovací aplikace ....

Na první pohled a v prvních epizodách to u mě nevypadalo na sto procent dokonalý seriál. Když se poprvé objevil "dospělý" Yuan, říkal jsem si, že ti mladší představitelé jeho postavy snad vypadali i líp, jako on. Seriál ale pokračoval dalšími epizodami, stále hlouběji se mi vrýval do nitra a především ta hudba, písně, naprosto úžasně podporovaly příběh, tu dlouho nešťastnou Yuanovu lásku, touhu, žal, trápení a začalo se to dotýkat samotného dna mé duše. Z hlediska scén a střihů bych možná uvítal poslední dvě epizody malinko jinak, ale to nemá absolutní vliv na mé hodnocení. Zdánlivě obyčejný seriál se...

Poutavý film, zaujalo mě to. Herecké výkony jsem vnímal jako hodně přirozené, což někdy u amerických filmů ten pocit nemívám. Teď nemyslím jen "upírka" Riley-e, ale i všechny ty hlavnější postavy kolem něj. Hezký zážitek právě proto, že příběh je takový, jaký je a je vidět, že když je dobrý tvůrce a režisér v jednom, nasměruje si postavy tak, jak potřebuje a celá řada vítězství, ocenění a nominací především pro Benjamina Howarda je toho důkazem.

Mě film velmi uspokojil, především z herecké stránky a zpracování, kdy i poslední detaily, jako např. záchodová nádržka nebo i blbý vypínač světla na stěně byly opravdu z padesátých let. Malinko mi vadilo to kouření, i s jídlem, ale s tím se musí počítat, protože to tak dřív bylo. Méně mě zaujala ta pasáž v džungli, ale jinak jsem spokojen a nebudu se vrtat v kdejakém detailu a Craigh si musel pořádně máknout (i to líbání). Jakmile jde o světoznámého spisovatele, světoznámého herce a známého režiséra, tak se najednou vyrojí tisíce hodnotitelů a hlavně kritiků...

Po počátečním nadšení jsem byl zaskočen, později až i trošku zklamán. Určitě mnohým se seriál líbil a respektuji to, mě ale nesedl prakticky v ničem. Je to jen můj pocit, nemusí být správný, ale pro mě nereálnost, jak to asi chodí v thajských věznicích, co jsem se tak dočetl jinde, nesedl mi výběr herců, skoro nikoho, Mark vypadal starší oproti Artovi, vyzáblému sedmnáctiletému klučíkovi (teď je mu 18), co hrál zkušeného "mazáka" a doma měl manželku a dítě a to pokérované křoví bylo tak toporné ... a hudba se mi prakticky vůbec do stylu nehodila, bylo jí v některých dílech...

Co napsat ... dojemný film s dvěma vítězstvími a pěti nominacemi, jemný i smutný a potvrzuje mou domněnku, že některé starší thajské filmy, které se třeba dotknou problematiky BL a nebo jen lásky jako takové, stojí za to zhlédnout. Trojice příběhů, kde mě nejvíce zaujal příběh první dvou kluků, ve druhém dominuje zkušená herečka Tai Penpak Sirikul, kterou známe zde na GT například z pro mě srdcervoucího filmu It Gets Better, třetí příběh na mě trošičku zdlouhavý, ale dozvíme se v něm odpověď, jak se vyvíjel příběh první a i Buajan se tam objeví. Film, kde se pouze neříká...

Pěkné, ale cosi mi tam nesedělo. Spíše jsem si připadal, jako v osmdesátých letech a ne tři roky po miléniu a herci se mi zdáli na to první "objevování" trošku postarší, ale třeba bude pokračování filmem a skočí se v čase, nevím. Jinak lepší průměr.

Solidní kraťas s jednoduchým příběhem a hodně silnou doprovodnou hudbou a zvukem, jež rušily v první půli vzájemnou konverzaci obou postav.

Ač kraťas jisté kvality má, tak mě těmi chlapečky a nalakovanými nehty moc neoslovil.

Jak šprt propadl výtržníkovi ... V tomto hetero oceánu se objeví dvě rybičky, které mají každá své vlastní moře a ty vody se nikdy (?) nesmíchají. Ve svém nitru mají pochybnosti, kdo jsou vlastně zač ... Japonsko sice produkuje LGBTQ+ projekty, a to celou škálu od naprostých tvrďáren až po zcela nereálné kousky dle mangy, ale přesto japonská společnost jako celek není tak otevřená navenek vůci lidským odlišnostem, dodržují se tradice, unifikovanost, sňatky osob stejného pohlaví nejsou uzákoněny. Toto nádherné dílko je důkazem toho, jak tyto dvě postavy byly nesmělé a přistupovaly k té své vnitřní a postupně...

Musím souhlasit s jedním z desítek pohledů na tento film, že je to hluboce dojemný film zobrazený chlípnýma očima. Hned na začátku jsem si říkal, sakra, ti herci na černé vulkanické pláži musí mít pusu plnou písku, a což teprve, kdyby vše bylo doopravdy. To by byli uvnitř útrob do krve rozedraní od písku. Samostatným bodem byl Akira se svým poklonkováním tak typicky dotaženým po japonsku do maxima, ale zároveň tato postava byla plná lidství. Jen mi bylo divné, proč Kazuyoshi byl tak dlouho v Itálii (7 let), když se měli s Takeshim tak rádi ... https://mydramalist.com/708397-macho-caponta...

Z Mexika zde máme několik krásných snímků, hned mě napadá Cuatro Lunas, kraťas David a několik dalších. Tento krátký film řadím k těm lepším, kde mě zaujalo tak nějak všechno dohromady, reálnost a především snaživost herců.

Naprosto jiný, fascinující film, který pohltí a rozdrtí duši každého vnímavého diváka, plně se věnuje problémům minoritních skupin a i pokřiveným vztahům mezi lidmi. Nemá cenu se rozepisovat. To, co předvedl Jeff včetně té písně a doplnili jej i mnozí ostatní herci (některé postavy jsem přitom vyloženě nenáviděl) je pro mě dechberoucí, rovněž tak uznání celému týmu v čele s mladým režisérem a scénáristou v jednom (a ten v ještě mladším věku natočil takové perly, které zůstaly v mém srdci jako I Told Sunset about You a především Last Twilight in Phuket).

Jak charaktirizovat tuto filmovou švýcarskou hříčku ...(?) Příjemná hravá chvilka, která snad ani nikoho nemůže urazit, ale jednou a stačilo.

Po dvou epizodách jsem chtěl seriál zmačkat a zahodit do koše. Jakási divná němá žirafa se skobou mezi očima a když byl ve scéně s maminkou, tak ona vypadala jako lilka a zdálo se mi, že je to takové klišovité. Ještě štěstí, že jsem musel "jet" jako korektor dál. Závěrečný díl je odměnou nejen pro mě, ale pro mnohé diváky a ze seriálu se pro mě stal kousek plný krásy a lidství. A žirafka? Tu jsem si nakonec zamiloval a podívejte se na jeden z obrázků ... ty jeho štěrbinové, úžasné asijské oči, měly v sobě tolik něčeho krásného ......

Jeden národ a dva režimy. U jednoho rohoduje o všem a o všech jeden muž, u druhého by chtěl rozhodovat (viz nedávné politické problémy). Naprosto mě šokoval začátek, kde se za čtenými texty propagandy pomatené severokorejské hlasatelky hltavě líbají a potom i sexují explicitní scénou dva severokorejští vojáci. Film to asi nebude pro každého, ale mě oslovil tvrdou realitou až na kost, konec jiný, než bych očekával, ale musím uznat, že hodící se k příběhu a úplně na konci u scény s Jae Sungem jsem měl slzy v očích. Nesmírný sympoš Kim Tae Hoon v roli Youn Joona, i když...

O těch nejniternějších pocitech mezi dvěma bytostmi je právě tento kraťas. oslovil a i jak to ztvárnil mě především hlavní hrdina, kterému jsem vše naprosto věřil, hudba ladila s vyzněním snímku.

Rozhodně nejsem proti párům, kde je mezi nimi nějaký věkový rozdíl. Zarazil jsem se ovšem, když se na scéně v prvním díle poprvé objevil Amasawa a domníval jsem se, že to s tou baterkou je lesba v uniformě (nemyslím to zle) a po celou dobu mi ten hlavní pár nějak neseděl, navíc zase nějaké ty kulinářské scény, kterých jsem už přejezen. Na druhé straně ale Japonsko, roztomilost Sakuraby nebrala konce, příjemné chvilky pomalu se odvíjejícího příběhu dvou původně osamělých dušiček. Spokojenost, ale ...