Miseinen: Mijukuna Oretachi wa Bukiyo ni Shinkochu (2024)

Jsou příběhy, které s Vámi zůstanou. V komentářích již bylo tolik napsáno, a já bych nenašla lepší slova.

Tohle se opravdu hodně povedlo. Vše již tady bylo napsáno. Co dodat. Propojení životů přirovnaných k mořím, jejichž vody se neměly nikdy smíchat a přesto...

Když dva dělají totéž, není to totéž, přesně vystihuje tento seriál. Odehrává se v notoricky známém školním prostředí. Mezi dvěma, na první pohled, odlišnými kluky. Kromě základní kostry, typické pro tento žánr, nahlíží pod pomyslnou slupku, až na úroveň samotné existence.

Někdy se objeví příběh, který vás zasáhne tam, kde to ani nečekáte. Ne svou velkolepostí, ale tou tichou pravdivostí, která vás donutí přemýšlet. To, co se na začátku zdálo jako obyčejný středoškolský příběh, se proměnilo v křehkou, ale nesmírně silnou výpověď o tom, co to znamená být sám sebou a jak těžké je nechat někoho, aby vám s tím pomohl.
Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o další školní romanci, kde se dva nesourodí kluci ocitnou na společné cestě. Jenže tohle není příběh, který by se spokojil s jednoduchými odpověďmi. Každý z nich má svou vlastní bolest, své vlastní bariéry, které si kolem sebe vystavěl. A právě jejich křehkost a nejistota je to, co mě na tomhle příběhu dostalo. Jejich vztah se nevyvíjí rychle nebo okázale. Každý krok vpřed je nesmělý, každý pohled plný nevyřčených slov. A přesto se všechno, co mezi nimi vzniká, zdá opravdové. Největším překvapením pro mě byly detaily. Nejen vizuální krása, která příběh obklopuje, ale i to, jak je každá scéna pečlivě promyšlená. Třeba voda, která se v různých podobách objevuje po celou dobu. Ze začátku jsem tomu nepřikládala význam, ale postupně mi došlo, že právě voda spojuje všechno podstatné. Čistota, proměna, plynutí, přesně to odráží, čím oba hlavní hrdinové procházejí.
Herecké výkony mě doslova odzbrojily. Oba herci, přestože na začátku možná působili nenápadně, ukázali takovou hloubku a cit, že jsem jim věřila každou emoci. Žádná přetvářka, žádné zbytečné drama. Jen realita, jaká někdy bývá krásná i bolestná zároveň.
Tenhle seriál mi připomněl, že i ty nejmenší příběhy mohou mít obrovský dopad. Že láska, přijetí a naděje se často skrývají tam, kde je nejméně čekáme. A že někdy stačí jen chvíli vydržet a nechat druhého, aby nám ukázal, že nejsme sami.

Jak šprt propadl výtržníkovi ... V tomto hetero oceánu se objeví dvě rybičky, které mají každá své vlastní moře a ty vody se nikdy (?) nesmíchají. Ve svém nitru mají pochybnosti, kdo jsou vlastně zač ...
Japonsko sice produkuje LGBTQ+ projekty, a to celou škálu od naprostých tvrďáren až po zcela nereálné kousky dle mangy, ale přesto japonská společnost jako celek není tak otevřená navenek vůci lidským odlišnostem, dodržují se tradice, unifikovanost, sňatky osob stejného pohlaví nejsou uzákoněny. Toto nádherné dílko je důkazem toho, jak tyto dvě postavy byly nesmělé a přistupovaly k té své vnitřní a postupně se odkrývající odlišnosti tak opatrně. A to Minase je samostatný poctivý školní šprt žijící téměř bez zaneprázdněných rodičů sám se zlatou rybkou a Hirukawa záškolák a výtržník, ale ve své podstatě jen obět rozbombardovaného domova. Proto se dle mě tento seriál tolik odlišuje od většiny ostatních, které nabízejí nereálnost, pohádky nebo školu, kde jsou všichni teplí. I ta výměna kouření, proč (?), všimli jste si toho? Dík patří režisérům, celému týmu a oběma klukům, kteří do toho dali to zvláštní japonské kouzlo, naprostou a totální REÁLNOST, CIVILNOST a LIDSKOST a za mě ne 10/10 ale 11/10 a dle mě právem se projekt ocitl na samé špici nejlépe hodnocených asisjkých BL všech dob.

Krásná, hluboká, čistá láska na trpkém pozadí, které přináší sám život....Hlavní herci měli skvělou chemii a vzhledem k věku musím říct, že hrali naprosto přirozeně.....Líbilo se mi, že to nebyla klasická školní láska, ale příběh plný emocí a myšlenek spojených s láskou, dospíváním, odloučením, bolestí... Seriál stojí za podívání.

Tento seriál má schopnost vás nechat bez dechu,oslava lásky, života a odvahy, příběh krásný a hluboký , plný emocí. Každý je jiný a přesto se vzájemně doplňují.

Obě hlavní postavy jsou tak odlišné a každá z nich si prochází svým vývojem. Jejich linky se ale úžasně proplétají. Na této sérii musím ocenit mimořádně přirozené herectví obou hlavních postav, a skvělé vizuální vyznění. Výborný soundtrack je třešničkou na dortu. Nemám co vytknout.

Začala jsem jen ze zvědavosti,ale pohltilo mě to...celkem jednoduše řečeno.Krásný příběh,citlivé hlavní role,sexy Hirukawa,vše co zaujme.Herce jsem viděla hrát poprvé,ale opravdu skvěle ztvárněné.Emočně jsem si to užívala a asi nebudu jediná.

Our Youth
Tohle z počátku nenápadné dílo, spadající do kategorie japonské BL seriálové tvorby, ve mně vyvolalo nečekané nadšení a spoustu emocí.
Dva mladí, dosud neznámí herci dokázali velmi přesvědčivě ztvárnit celou škálu emocí, od zmatků dospívání až po komplikace dospělosti.
Rozhodně to není jen další školní drama o tom, jak kluci chodí s klukama.
Od prvních nostalgických scén se podařilo navodit dojem, že sleduji něco víc – něco, za co stálo ponocovat a každé pondělí ve dvě ráno čekat na nový díl.
Drama vychází z velmi kvalitní korejské předlohy, která byla s nebývalou citlivostí převedena do současných japonských reálií.
Celým seriálem se prolíná motiv vody, šikovně propojený s dějem. Každý druh vody má svůj význam a svůj dopad – ať už jde o láhev s pitím, moře, nebo řeku protékající parkem.
Oba hlavní hrdinové pocházejí z nefunkčních rodin, každá však trpí jinými problémy.
Minase Jin, hlavní vypravěč příběhu, žije většinu roku úplně sám. Jeho otec natáčí umělecké filmy, které jeho matka upřímně nesnáší. Matka zase buduje svou úspěšnou kariéru, hodně cestuje a většinu času tráví v USA. Na svého syna má jediný požadavek – perfektní známky.
Hirukawa Haruki, jeho spolužák, žije jen s otcem, který nedokáže přijmout odchod své manželky. Stále víc propadá alkoholu a jeho záchvaty nezvladatelného vzteku se vybíjejí na synovi.
Zatímco Jin je vzorný student, premiant třídy a kamarád „elity“, Haruki je v očích spolužáků „odpad“ – problémový rebel s vlastní skupinou obdivovatelů.
Na první pohled jde o dva neslučitelné světy.
Jejich světy symbolicky zvané “moře” se však nakonec přeci jen prolnou. Jejich vztah je jako balzám na duši, vzájemně díky tomu překonají nejtěžší chvíle a sami sebe obohatí a dovolím si říct, že skrze to obohatí i diváka, kterého jejich příběh rozhodně nenechává chladným.

Tohle je po dlouhé době seriál, který mě udržel sledovat v kuse a čekat co bude dál. Japonci rozhodně umí vytahnout z člověka každou emoci a nechat mu to prožít. na to že to byl webtoon to bylo hodně realistický. Opravdu jsem klukum fandila až do konce. Rozhodně nevidím naposled!

Není to jen plynoucí příběh, je to strastiplná cesta srdcí a duší s bezvadně načasovanou hudbou, která ve správných scénách zvyšuje emoce na maximum. Kdo by jen očekával běžný školský seriál plný šablon, tak se plete a dostane mnohem a mnohem víc. Hodně mě zaujal vývoj citů Minaseho k Hirukawovi, zpočátku soucitná pomoc, strach a lhostejnost, později empatie a zneklidňující Hirukawovy kroky vůči němu, jeho neodolatelný šarm a přímé svádění. A vývoj Hirukawy je impozantní, z rádoby floutka se nakonec vyvine mladík s uměleckými sklony a citlivou duší. Pokud divák hledá něco, co by se mělo dotknout jeho nitra, tak to je seriál, který musí vidět. "Já ... nezamiluju se do tebe. Jsme oba muži, ne? Tak prosím, nevzdaluj se mi!"

Tak toto malo všetko, čo od dobrého príbehu chcem 🙂
Vyzdvihuje sa u neho reálnosť a uveriteľnosť - a áno, mydlové opery sú fajn, ale z nejakého dôvodu nezapôsobia tak ako toto 🙂
Páčilo sa mi, že napriek všetkému sa celým seriálom niesla nádej a hlavní hrdinovia neostali zatrpknutí.
Nie vždy totiž okolnosti prajú... Nie vždy láska a dobro víťazia a nie vždy stačí iba chcieť... A vidieť to pozadie za tým, uvedomiť si, že napriek všetkému som ešte dieťa a nemám toľko možností a mať odvahu pustiť záchranné lano a posunúť sa, aby som mohol/mohla prísť nový a silnejší... Vymaniť sa z obrazu, do ktorého ma okolie postavilo...
A ďalšia vec, ktorá sa mi veľmi páčila bola reálnosť života. Nie každý z nás si totiž môže dovoliť žiť svoj vnútorný svet navonok... Na každom rohu sú na nás nakladané nároky rodiny, priateľov, spoločenské normy - o sebe samých ani nehovorím. A akonáhle človek vybočí, narazí na zábrany.
Ostať sebou samým v tomto blázinci je občas masakrálne úsilie.
Tento príbeh bol pre mňa trochu balzam na dušu, pretože ukazuje, že ozaj stačí jeden človek, ktorý ťa plne dokáže pochopiť a podporiť a životom sa hneď pláva ľahšie 🙂

Pěkný seriál. Ale vracet se k němu nebudu.

Každý žije ve svém vlastním moři. A vody se nikdy nesmíchají. Miluju ty nahlas mluvené myšlenky, které se stále točí kolem vody, která se začíná nenápadně míchat a strhávat vše s sebou jednou vlnou.
Zajímavý pohled i na oba hlavní hrdiny ve společnosti svých přátel, kdy vlastně ani jeden své přátele "k sobě nepustí". Samotní uprostřed party lidí, která o nich má nějakou představu a je tak bezpečné ji nevyvracet.
Touha patřit kamkoliv, bez křiku a bití se pomalu a oparně mění na touhu patřit k němu.
Zatímco Kensin v roli Hirukawy zaujme od začátku svou aurou zlobivého kluka a víc a víc si mě získával svou pomalu odkrývanou citlivostí. Junsei v roli Minaseho zpočátku působil jako klasický nesmělý šprt, ale když si dovolil tu masku na chvíli shodit, odkrývá víc než jen své pocity. Jeho odpověď "Není." v souvislosti s tím, co udělá, vyjadřuje v tom posledním díle víc než by se zdálo.