Recenzi napsal/a petr12
Před kamerou se setkali dva nesmělí hrdinové, kterým jsem kvůli jejich předepsaným charakterům zcela odpustil značnou topornost.
Místy zbytečně emočně vypjatý počin, kterému hloubku dodává až závěrečná pasáž.
Ve středu zájmu Almodóvara, znalce žen, tentokrát stojí "stařík" (Antonio Banderas) žijící ve fyzické bolesti upínající se k minulosti. Až ve chvíli, kdy se kvůli probuzené, dávno uhašené, touze rozhodne právě zažehnutý plamen v srdci přiživit, se začíná děj konečně vybarvovat. Do té doby se barvy vyskytovaly převážně na nábytku a obrazech v Salvatorově bytě. První fáze je bohužel příliš dlouhá a může mnohé odradit. Já jsem vydržel i díky Penélope Cruz. Za což jsem rád.
Tři příběhy zachycují páry v různých životních situacích. Ten první zobrazuje gay dvojici řešící neshody vyplývající z věkového rozdílu. Druhý sleduje manželský pár, ve kterém násilnický manžel (otec) utápí životní neúspěch v alkoholu. Agresi si vybíjí nejen na manželce, ale verbálně i vůči migrantům. V pařížské linii dva páry prochází vztahovými změnami. Příběhy končí tragicky během mediálně známých masakrů vykonaných z nenávisti. Film nabádající k omezení držení střelných zbraní by si rozhodně zasloužil lepší zpracování. Má mnoho hluchých míst a postrádá napětí.
Ani střídání černobílých pasáží s barevnými nepomohlo snímku uniknout ze spárů nezáživné šedi.
Za pochodu točený film, kterému by prospělo občas zastavit a proniknout hlouběji do problematiky ztráty blízké osoby, (snad) prvního zamilování, negativního vztahu s otcem...Děj působí, jako kdyby byl Socrates na útěku a ne na misi do hloubi své duše.
Lehce předvídatelný děj s nadějí, že i podobná pohádka může potkat některého z diváků.
Bizarní podívaná útočící na post jednohvězdičkového krále.
Po rozpletení nitek vztahového propletence jsem se ocitl znovu na začátku, jen "obohacen" o postelové scény, experiment s čistě přírodní látkou a ztrátou blízké osoby.
Seriál spíše pro teenagery s dramatickou zápletkou o partičce přátel toužících po vzrušení a zábavě. Díky krátké délce jednotlivých dílů se dá zhlédnout najednou.
Mark se přestěhoval do New Yorku, aby se dostal z dosahu své opatrovnické matky. Díky své dětské duši se zcela realizoval v roli "chůvy". Z dospělých si rozuměl pouze se svým kožeňáckým virtuálním idolem a dlouho ignoroval zájem kluka ze sousedství. Jak to ale v pohádkách bývá, tak i Mark dospěl a začal si plnit své sny.
Během sledování se nelze vyhnout konfrontaci tamní kultury s naší, která je tolerantnější. Bohužel však pomalu ztrácí pevné základy díky různým -ismům. Je zajímavé sledovat hůře pochopitelné a uchopitelné prostředí s tolika odlišnostmi od našeho. Děj je jednoduchý, milostná zápletka předvídatelná, ale i tak má své kouzlo...První lásky, štěstí, rozprostření nových obzorů a naděje v (snad) lepší život.
Jak málo stačí, aby se z "objektu zájmu" stal nezletilý lovenou zvěří internetového predátora zpočátku jistě působícího dojmem opravdu chápajícího (virtuálního) kamaráda, kterému se lze svěřit s čímkoli. Edukační snímek sice trefně vystihuje jednání a pocity objeti i vztah k chladným rodičům, nenabízí však bohužel řešení odpovídající závažnosti sdělení. Jen odkazy na odbornou pomoc nestačí.
Mám rád, když mezi herci funguje alespoň částečně chemie a postavy se vyvíjí. Představitelka Miw nasadila již od prvního dílu vysokou laťku. V případě Shina bylo vidět znatelné zlepšení. Jeho postava působila nejkomplexněji. V případě Nea tvůrci vsadili všechny karty na jeho vzhled a výšku. V porovnání s oběma spoluhráči ale působil jako dřevo. Scénáři bych vytkl již tradičně občasnou nelogičnost a přemíru střílení.
Produkce určená převážně k promítání na festivalech počítá se skupinou diváků, kteří jsou ochotni vnímat otevřeněji než běžní návštěvníci kasovních trháků a jsou připraveni přijmout mnohoznačnosti, popř. nejasnosti ve zpracování a přičíst je na vrub tvůrčího procesu. Mám ale často pocit, že na uvedenou schopnost autoři přímo spoléhají a často i hřeší. V tomto případě se však jedná o tak lehce vyložitelné náznaky, že k nesprávnému výkladu nemůže dojít.
Road movie o životě řidiče kamionu plnícího si dětský sen odejít z rodné Sicílie a poznávat svět. Každodenní rutinu nabourá až příchod kamaráda z dětství, kterého musel opustit bez vysvětlení kvůli despotickému otci. Během cesty se postupně po drobných krůčcích vyjasňují mnohá dřívější nedorozumění a především důvod jejich shledání. Film je zajímavý především tíživou atmosférou vystihující náladu Italů, kteří musí budovat svoji budoucnost mimo rodnou zemi.
Erik představuje filmaři docela opomíjenou početnou skupinu zajištěných a opuštěných chlápků, kteří jsou rádi za přítomnost "spřízněné duše". Martin je jako jmelí parazitující na těchto zralých stromech. Mladíček, který využije všech, kteří mu nabídnou pomoc při budování kariéry. Závěrečná výchovná facka je ale krutá. Bohužel vychází ze skutečné události.
Ve Francii místo Prisscily brázdící Austrálii klukům pořídili výletní autobus. Do sedaček usadili hráče vodního póla s choreografkou, trenérem z donucení a poslali je do Chorvatska na gay games. Potrhlá komedie plná klišé pro "otrlé", kterou musíte brát s obrovskou rezervou a nadhledem, jinak se (právem) urazíte, protože je mnohé dovedeno do extrémů.
Kdyby v luxusním plážovém domku natočili porno, udělali by lépe, protože kriminální zápletka působí dojmem umělého naroubování na již hotový film, který by jinak zapadl v záplavě party snímků z Fire islandu.
