Recenzi napsal/a petr12

Znáte rčení Příliš mnoho psů, zajícova smrt?" Měli by se jím řídit asijští tvůrci, kteří přelidněnost promítají i do svých děl tak nešikovně, že se solidního prostoru dostává jen pár postavám. V tomto případě nejstaršímu bratrovi a jeho dalšímu možnému nevlastnímu bratrovi. Nechybí ani zde "dramatické zvraty plné napětí", ale hlavně obrovská dávka sladkostí pro fanynky čekající na své prince.

Námět reinkarnace zpracovaný stravitelnějším způsobem pro většinové publikum působí více učesaně, přesto se nejedná o nějak velkou úlitbu. Gay linka je stále přítomna, jen dostala zčásti holčičí tvář.

Když kolotoč prázdných frází snížil otáčky, sklouzl děj občas i pod povrch jinak ploché konverzace a mohli jsme nahlédnout do niter jednotlivých postav řešících problémy.

Když si počkáte na sloupnutí vrchní vrstvy vykreslující oba hrdiny pomocí zažitých stereotypů, odhalí se před vámi dvě raněné bytosti hledající si cestu k sobě skrze sebepřijetí a pocit osamění.

Tento seriál je jako čokoládový adventní kalendář. Někdy narazíte na mléčnou čokoládu rozplývající se na jazyku, jindy na hořkou a občas vás čeká překvapení s cukrovou vatou. Zpočátku se děj rozjíždí jako tucet jiných seriálů ze školního prostředí jen s flashbacky do minulosti původních milenců, které děj spíše jen zdvojují. Nechybí i nejlepší kamarádi v podpůrných rolích. Zvrat nastává v první třetině, kdy začínáme pronikat do minulosti ovlivňující současnost. Kluci nižšího vzrůstu mě mile překvapili a herecky přerostli své partnerské protějšky, kteří se vyžívali v pózách. Ale jedna věc mi vadila - přílišná Parmova plačtivost a přílišná délka celé série....

Tento snímek by klidně mohl sloužit jako příprava pro následnou školní diskusi o dospívajících z řad LGBT komunity.

Místy zbytečně moc emočně vyšponovaný film, ve kterém až ke konci dochází k uklidnění a kýženému výchovnému efektu - pochopení druhých.

Pomyslný jazýček na vahách balancující mezi náklonnosti a zdrženlivostí se rozkmital a výsledný vjem mi už nebyl příjemný díky značné schizofrennosti v jednání obou postav. No a ten konec.

Čínská produkce často dává na odiv okolnímu světu svoji vyspělost. Děj se často odehrává v jasně stanovených mantinelech s minimem odchylek. Ale zde se podařilo něco nevídaného, balancovat na pomezí ochranářského přístupu ruku v ruce jdoucího s majetnickými sklony a oddaností, láskou, kombinovanou s odtažitostí u objektu zájmu. Výsledný mix je hodně povedený.

Originálně pojatý příběh o druhé šanci, kterou by si mnozí z nás přáli také dostat.

Počáteční sledování červené knihovny dostává v závěru nový a mnou nečekaný rozměr, který katapultoval snímek ne o jeden, ale o více stupňů na pomyslném žebříčku originality vzhůru.

Zhmotnění alter ega doprovázené pozorováním kreseb mapujících vývoj vztahu vedl ke kýženému uvědomění si příčiny rozpadu vztahu. Zajímavý nápad, kterému bych vytkl hlavně přílišnou palbu slov.

Je příjemné si připomenout dobu nedávno minulou.

Kdo by neměl rád šťastné konce?

Stejně jako i v jiných pohádkách, také v této, plné intrik, nakonec zvítězí dobro nad zlem.

Konverzační snímek mapující milníky vztahu dvou kluků připravujících se do manželského chomoutu.

Osvědčený koncept školního prostředí a sbližování učitele s žákem na počátku působil dost uvolněně a otevřeně. Vše se záhy změnilo a nakonec jsem se dočkal jen pár fyzických náznaků a výmluvných výměn pohledů.

Pohled do zákulisí natáčení nízkorozpočtového nezávislého filipínského snímku se zaměřuje převážně na samotný tvůrčí proces. Nabízená vztahová linka mezi asistentem a hlavním hercem zůstala bohužel nevyužita.

Naštěstí existují osvědčené party hry, které mohou pomoci ostýchavým jedincům ve vyjádření svých citů.

Vybít si vztek a frustraci lze mnoha způsoby, ale rozhodně ne tímto.