Recenzi napsal/a petr12
Když se snoubí scénárista s režisérem v jediné osobě, tak se stává, že dotyčnému chybí odstup a hlavně zpětná vazba. Třeba, když je k dění kolem sourozenecké dvojice přilepen příběh z tábora, který by mnohem lépe fungoval, pokud by tvořil samostatný krátký snímek. Už tak je ve filmu příliš vaty natahující neúměrně stopáž. Zde by prospěl razantní zásah střihače.
Příjemný, letní snímek, ze kterého, až na malé výjimky, čiší pohoda.
Hůře se hodnotí něco, když nemáme s čím porovnávat. Proto je dobré po případném zklamání dát protějšku druhou šanci.
Hrdinou bez možných rizik umí být (téměř) každý. Ale boj s možnými negativními následky si mnozí rozmyslí. To stejné platí i o toleranci. Být tolerantní k ostatním je tak jednoduché. Problém nastává, když se dotýká přímo nás. Hodně povedená lekce z (ne)tolerance.
I přes počáteční citelný chlad, vycházející nejen z prostředí, ale i z postav samotných, se začala s přibývajícím časem prodírat z hloubi nitra zvláštní hřejivá energie, která zformovala hlavní protagonisty v sebevědomější bytosti.
Tak závažné téma by si jednoznačně zasloužilo profesionálnější zpracování. Vše působí hodně amatérsky. Na druhou stranu je dobře, že se poukazuje na zločiny z nenávisti, které nejsou typické jen pro Rusko, na které se ukazuje prstem, ale i pro USA, ve kterých se o právech sexuálních menšin hlasitě mluví, ale na federální úrovni jen velice málo dělá a dokonce se v některých státech homosexualita dodnes léčí s posvěcením soudu.
Zapomeňte na všechny snímky o tajných agentech. Odchází agent 007 James Bond a přichází Johnnie (Allen) Blond. Ten, který ohromil celé Dánsko. Muž, kterého najali kvůli jeho homosexualitě. Bláznivá komedie, které lze jen těžko uvěřit, že byla natočena dle skutečných událostí.
Překvapilo mě celkové pojetí připomínající mnohem více Západní produkci, než japonskou, díky větší intimitě, projevům emocí...
Scénáře inspirované skutečnými příběhy přidávají snímkům na věrohodnosti a hlavně opravdovosti. Pokud se zde nejedná o slepenec čerpající z několika oddělených událostí, je zarážející a těžko uvěřitelné, že by se něco podobného mohlo opravdu stát.
V mých očích Marco Berger konečně lehce překročil svůj vlastní stín. Skalní příznivci jistě budou pět další ódy na jeho aktuální počin, pro mě ale s příchodem tělesné intimity zmizelo erotické dusno, kterým hlavně u mě bodoval. Náznaky, pohledy a letmé dotyky působily spíše nuceně, než chtěně. Kluci jsou více vedle sebe, než spolu.
Seriál zapadající přesně do Západního smývání a boření jasně vytyčených hranic. Ať už pohlavních, sexuálních...xy dalších, ve snaze vytvořit zmateného, nejistého a lehce ovladatelného "ovčana", který půjde bezhlavě za svým pasáčkem. Nebýt groteskních pasáží, dalo by se brát dílko vážněji.
Thajsko chrlí na trh jednu sérii za druhou. Díky stále stejným hercům a velice podobným scénářům může dojít bohužel snadno k záměně jednoho seriálu za druhý. Ale cílové skupině to zřejmě vyhovuje.
Teprve se západem slunce a notnou dávkou "zakázaných látek" v krvi, uvolňující zábrany, začíná děj gradovat. Nastává opravdová zkouška vzájemných vztahů, ze které nakonec nikdo nevyvázne bez ztráty kytičky.
Je dobré se nedívat výhradně na Západ, ale občas se i podívat opačným směrem, abychom si uvědomili naše přešlapování na místě a lhaní si do kapes. Při sledování čínské produkce jde vidět obrovský pokrok a bohužel i přiklonění se ke konzumnímu stylu života, obrovské okázalosti a proměně hodnot. Jen je škoda restrikcí limitujících v tomto případě vzájemnou přitažlivost mezi muži, kterou museli přetavit pouze do sympatií mezi podřízeným a jeho šéfem.
Jinou optikou natočený snímek o sexuálním zneužívání dětí kněžími. Z lovce se stává kořist a z jehňátka predátor hledající sílu v sexu.
Pět dílů sleduje vývoj vztahů pěti gay párů z různých seriálů, jejichž znalost není potřebná pro pochopení děje, jelikož jednotlivé díly tvoří ucelené kapitoly. Případně se domyslet není problém díky šablonovitosti vývoje jednotlivých postav. Jde spíše o vzpomínkový seriál pro fanoušky. Takové setkání se starými známými.
Plavecký výcvik odehrávající se v pronajatém hotelovém bazénu se více než na výkony zaměřuje na zkoumání chlapeckých těl. Dějově jednoduchý film o hrách nejen pro náctileté.
Pára měla sice blahodárný vliv na tělesnou schránku všech "bratrů", vybírala si však svoji daň na intelektu. Jednotlivé postavy víceméně trefně zobrazovaly předsudky spojené s lidmi toužícími po dokonalém těle.
Nadále pro mě zůstává záhadou, proč scenáristicky a herecky dané produkce trpí značnou povrchností a šablonovitostí. Vztah gay páru se po třech letech nikam neposunul. Děj by zaplnit tak maximálně desetiminutový krátký film i se závěrečnými titulky. Vše zachraňuje představitel Fuse, který dokáže pracovat s mimikou a emocemi.
Sequel zkoumá, co by se stalo, kdyby...Ale jak klasik praví:"Kdyby byly v řiti ryby..." Klukům to sluší. Dospěli a vyspěli i po herecké stránce. I happy endu se romantici dočkají, jen trochu nečekaného.
