Recenzi napsal/a petr12

Velice příjemná výpověď o vzájemných (po)citech.

Nezaměnitelný americký rukopis se podepsal vrchovatou měrou i zde. Od (ne)vedení herců, kteří ujíždí do hysterických poloh, přes snímání scény, až po děj přeplněný vatou.

Jako oáza v uzavřené společnosti reagující "rezervovaně" na vše nepocházející z vlastní země, působí tradiční domek stojící v Tokiu. Obývají ho pouze dvě osoby, poměrně konzervativní táta Yaichi a upovídaná dcera Kana, kterou uchvátí exotickým zjevem a chováním strýc Mike. Je to prostě taková pohádka točená přes "růžový filtr".

Docela možná reálné zobrazení dění kolem jednoho zapadlého hotýlku na portugalském pobřeží, do kterého hosté zavítají spíše omylem. Dost nudné, bez promyšlenějšího námětu.

Nárazová vlna způsobená zlomením srdce se očividně promítla do roztřesené kamery a mikrofonu nepotlačujícího okolní ruchy, díky čemuž výsledný vjem značně utrpěl.

Napínavé, dějově gradující a překvapivě dobře zahrané...Jen mi pointu trochu pokazilo tušení, že ne vše bude tak, jak se na první pohled zdá.

Po počátečních několika dílech jsem měl velká očekávání, která se bohužel nenaplnila. Příjemným osvěžením bylo přesunutí stěžejní části děje mimo školní lavice, ale díky několika stále se opakujícím lokacím daná výhoda přestala fungovat. Stejně jako rozehrání množství podpůrných rolí, kterým se většinou nedostalo odpovídajícího prostoru. Děj se táhl a na konci opět zůstala většina otázek nezodpovězena. Alespoň se na kluky dobře dívalo. Představitel Morka byl pro mě velice milým překvapením. Z myšáka se vyklubal tvor s city, které bohužel chyběly představiteli Teeho a tak chemie mezi nimi proudila jen jedním směrem. Škoda...

V průběhu sledování jsem vytušil důvod synovy návštěvy a následně jsem přemýšlel, zda je lepší sdělit nejbližším nepříjemnou skutečnost, nebo je nechat v blažené nevědomosti. Zvítězila první možnost.

Díky puncu opravdovosti snímek poskočil na mém žebříčku hodnocení o stupeň vzhůru.

Pestrobarevná směsice citových výlevů, které se časem ustálí a snímek dostane reálné obrysy a trochu i hloubku.

Je škoda, když se i s vaničkou vylije dítě. Problematika školní šikany je dost obsáhlá, projevy často rafinované a díky snaze zobrazit několik (nejtypičtějších) příkladů, došlo jen k letmému náhledu, bez hlubšího prozkoumání.

Když si do rovnice dosadíte srub u jezera, partičku přátel, která se setkala po letech jen díky tragické události a přemíru alkoholu, vyjde vám solidní zmatek, který konečně přiměl odkrývat a řešit zúčastněné dosud nevyřčená tajemství.

Šílená jízda na horské dráze, při které jsem nesčetněkrát žasnul, co vše je možné natočit. Mám podezření, že samotní tvůrci své dílko vytvořili pouze z recese.

Vertikálním videem prokládaný příběh na již mnohokrát zfilmované téma hledání toho pravého, tentokrát pod cizí identitou.

Zajímavý pohled do tradicemi sešněrované společnosti, ve které není moc místa pro lidi s menšinovou sexuální orientací.

Příjemné překvapení v podobě muže mnoha tváří Johna Carrolla Lynche kazí nevýrazný Matt Bomer, který Fredu pouze odchodil na podpatcích.

Svým celovečerním debutem se Blerta Zeqiri oprostila od extrémů zobrazujících homosexualitu na Balkáně a posunula se směrem na Západ.

I přes vysokou míru opravdovosti jsem nedokázal s hlavním hrdinou soucítit. Bylo to i díky zbytečně široké paletě různorodých klientů hledajících ukojení svých roztodivných choutek, kteří zbytečně odváděli pozornost od jádra věci, které vlastně nakonec zůstalo nedefinované.

Pod typicky chladnou slupkou bez emocí se v tomto případě občas ven prodralo nitro, které příjemně prozářilo okolí.

Pohádka o tom, jak se člověk s předsudky, který vyhodil skleničky, ze kterých pili černoši změnil jako mávnutím kouzelného proutku ve tvora vnímavého, chápajícího a kultivovanějšího.