Recenzi napsal/a petr12
Niterný příběh o potlačované touze, ve kterém slova často nahrazuje jasná řeč těla.
Názorný příklad zodpovědného chování, které by mělo zvítězit nad chtíčem.
Jsou země, ve kterých jsou menšiny, nejen sexuální, stále problematicky vnímány a osvěta je potřebná. Proto chápu i formu natočeného snímku přizpůsobenou místní mentalitě. Jenže...Díky velice málo indiciím může divákovi neobeznámenému s dějem uniknout jeho pravý smysl.
Úvodní pasáž působí docela agresivně. Až v průběhu snímku, kdy vystupují na povrch nové informace, jsem jednání akčnější matky dokázal pochopit.
Zatímco jsme se dojímali při povinných školních projekcích nad Philadelphií, která zobrazovala hollywoodský pohled na AIDS, vznikl pro HBO tento, téměř dokumentární snímek, docela nelichotivě nastavující americké společnosti zrcadlo.
Prequel seriálu The ambiguous focus je typickým zástupcem asijské BL produkce.
Asijská BL produkce se často drží osvědčených postupů a zažitých klišé, proto tento zástupce může už na počátku odradit typické příznivce očekávající odlehčenou romanci. The ambiguous focus na vás padne jako těžká deka. Je docela depresivní.
Za mě záměr splněn. Bohužel si nemyslím, že by se jednalo až tak o nějaký extrém, ale vyobrazení chování části populace, která svůj život žije ve virtuálním světě a v tom reálném neví, jak se adekvátně chovat.
Rafinovaný, vizuálně zajímavý snímek zachycující útržky ze života navzájem propojených lidí snažících se prosadit v NY.
Povedený mix vyzrálých herců ve všech rolích, zdánlivě jednoduchého děje plného malých akcelerátorů a zajímavého prostředí pod vedením režiséra s jasnou vizí, mi nabídl hodně zajímavý divácký zážitek. Příběh o síle přátelství s minimálním gay podtónem.
Některé filmy se natáčí k propagaci produktů, třeba spodního prádla. Jiné pro potěchu režiséra toužícího po mladém masíčku. Třeba jako tento. Pokud vás osloví alespoň jeden představitel, já si vybral Anthonyho Gaudetta a máte rádi klučičí zadky, dokoukáte se do konce. V opačném případě...
Snímků z amerického středoškolského prostředí se natočilo a jistě ještě natočí mnoho. Tento sice nabízí většinu již mnohokrát použitých motivů, ale zaměřuje se netypicky na opravdové přátelství dvou kluků - nejde o gay vztah.
Ne nadarmo se říká, že láska bolí. V tomto případě při spojování v minulosti rozdělených těl, která tvořila jeden celek. Ze zažitých rovnic se vymykající snímek plný vzájemné náklonnosti, kterou chápou jen oba zainteresovaní.
O Diega upoutaného k lůžku se stará Miguel trávící svůj život bez úsměvu na rtech prací u dřezu a starostí o svého kamaráda z dětství, který touží zažít pocit štěstí, proto uvítá společnost kluka prodávajícího své tělo, kterého dostal jako narozeninový dárek i své "neteře". Dost depresivní snímek o čekání...na vízum a konec života...
Další, docela povedená, variace na téma hledání toho pravého pro život.
Na scéně se objevil samec v těsných šortkách s pásem na nářadí...Tak nějak by mohla vypadat scéna z typického pornofilmu. Vše totiž krátce po začátku směřuje nevyhnutelně k tomu jedinému - sexu. Nějaká chemie mezi kluky byla. Jen ten konec byl...unáhlený.
Christophe Honoré je pro mě takový motýlek, který přelétává z květu na květ. Nikde nezůstává příliš dlouho. Námět působí zajímavě, ale děj je příliš roztříštěný. Chvíli se odehrává v Paříži, potom v Bretani, aby se zase vrátil do metropole. Samotní hrdinové, hlavně Jacques, jsou komplikovaní a neukotvení. Alespoň scéna ve vaně je hodna ocenění.
Snímek balancující mezi žánry boy's love a bromance nechává dost prostoru pro divákovu představivost a to mi vyhovuje.
Střídmě provokativní vztahový propletenec odehrávající se v rybářském městečku, jehož obyvatelé neměli pro nekonvenční vztahy pochopení.
Znáte kaleidoskop, který vytváří neopakovatelné obrazce? Stejně na mě působil tento snímek. Jako změť různých scén.
