Otôto no otto / My Brother's Husband (2018)

Tento film pokulhává za realitou, je to trošku růžová fikce a já to tak hodlám brát, vůbec mi to nevadí... Prezentovat film jedním slovem? - křehkost.... s křehkostí pečují a renovují vztahy z minulosti (vnitřní smíření s bratrem), posilují ty přítomné (komunikace mezi exmanžely) a staví základy pro ty budoucí (kamarádka s knížkou R a J), většinou je společným katalyzátorem Mike...Taky je dobré si připomínat, že gay není vždy krásný mladý štíhlý kluk, nejlépe s asijskými rysy. Děj příjemně plynul, žádná vyloženě hluchá místa. Zasmála jsem se u sušení prádla a poplakala si u fotek (no, nejen u nich, bulela jsem víckrát) Herecky se mi nejvíc líbili rodiče holčičky, Mike byl malinko toporný. Celkově se mi trilogie líbila, dala jsem to na jeden zátah.

Ze začátku jsem byl zmaten nevědíc o co pořádně jde ,ale pak se z toho vyvinul krásný a pro mě ubrečený příběh.

Třídílná japonská minisérie se mi celkově líbila a byla vyrobena především pro Japonce, proto je taková jaká je a já toto poselství oceňuji. Proto překračuji všechno, co by mělo být z pohledu diváka ze střední Evropy jinak a vyzdvihuji naopak tu lidskost, snahu ovlivnit japonskou v mnoha ohledech konzervativní společnost.
Nejvíce se mi líbil po herecké stránce třicetiosmiletý sympoš Ryoji, zkušený japonský herec, postavu otce zahrál bezvadně. Mike, vlastně teď už Japonec, původně z Estonska, se snažil, jen pro mě bylo úsměvné, že ho pořád oblékali do té oranžové vesty (u nás ji nosí stavební dělníci či kopáči kanálů), aby ho opticky ještě "zvětšili" (?). Holčička byla fajn, jistě vyhrála nějaký konkurz a zahrála to tak, jak tvůrci chtěli. Zvuk i zpracování na solidní úrovni. Spokojenost.
https://mydramalist.com/26489-my-brother-s-husband

Jedovato pozitívna a až príliš didaktická miniséria o tom, "ako by to malo byť", ako by sa mali ľudia k sebe správať - s ohľadom na ich odlišnosti (obzvlášť sexuálne). Pre fanúšikov anime znalých prinajmenšom najznámejšieho Tagameho komiksu - pravdepodobne povinná jazda. Pre bežného európskeho gay diváka trochu staromódna "vysvetľovačka".

Kým manga predstavuje statické výrezy/obrazy zo situácií, ktoré ako skratky svižne odsýpajú, vo filme ktorý plynie v čase treba vyplniť medzery medzi nimi, poprepájať ich - a tu už zdá sa púhe "zahranie komiksu" nestačí. Dokonca pôsobí trochu gýčovo, umelo, nasilu.

Na druhej strane, je to zaujímavý stret medzi japonskou spoločnosťou ktorá hoci je súčasťou vyspelého technokratického Západu, vie byť aj prekvapivo konzervatívna (najmä v LGBT otázkach) ... a Kanadou ktorá je na opačnej strane liberálne-progresívneho spektra. Obe sa tak našincovi môžu zdať mierne cudzie. Ich stret je tu však podaný až prekvapivo harmonicky.

Ja osobne, ako fanúšik anime filmov, po tom čo som prečítal aj Tagameho knihu, som neodolal vidieť ako všetky tie už dôverne známe kreslené scenérie Tokya budú vyzerať naživo. Skoro ako návšteva filmovej lokácie. Veľmi oceňujem neobvyklú/neokukanú voľbu suchej zimy pre filmovanie.
Vizuál, hnedé tónovanie, moderné retro filtre - mi prišli ako to zaujímavejšie na tejto sérii. Staré vláčiky, kúpele onsen, kulinárske dobroty - skoro ako poobedný program o varení.

Adekvátne programu o varení to bolo s hraním. Nájsť japonsky hovoriaceho belocha, "medveďa", ktorý nemá problém zahrať gay aktivistu - asi nebolo ľahké. Estónsky herec a bývalý zápasník sumo Baruto Kaito skôr deklamuje než hrá, na úrovni herectva o sto rokov dozadu. Možno zápasil s japončinou. Možno len napodobňoval miestny spôsob formálneho vyjadrovania. Neviem. Mladá herečka dáva Kanu na úrovni anime - excitovanú až na hranicu znesiteľnosti. Síce sme na to z animákov zvyknutí - ale vidieť to naživo nepôsobí najlepšie. Najprirodzenejšie pôsobí civilne sympatický Ruyta Sato ako Yaichi/Rioji a jeho ex-manželka.

Proste pozitívna injekcia priamo do zadku. Mike sa snaží zapáčiť. Až moc. Kana je vo vytŕžení. Až moc. Yuichi sa snaží chápať. Až moc. Všetci sa učia sa byť úctiví, milí, tolerantní, moderní. Až moc. Ako výchovný program pre deti (či našich politikov - podobná mentálna úroveň) by som to dal do hlavného vysielacieho času. Európsky gay divák sa však bude asi červenať trápnosťou.

Míra gay obsahu dle mého: 60% (gay postava byla přece jen katalyzátorem děje, i když se minisérie věnovala i osobním problémům heterosexuálního dvojčete).

Plusy: Chemie mezi ústřední trojicí (vč. dětské herečky). Velesympatický medvěd. Věrohodný a sympatický apel na toleranci.

Mínusy: Snad jen pohádkovost, jakkoli bylo porozumění dítětem, nezatíženým předsudky, přirozené (výborná scéna, jak přijala logické vysvětlení strýcovy homosexuality, aniž by si jako leckterý dospělý hned představovala jen ty "prasečinky").
.

Jako oáza v uzavřené společnosti reagující "rezervovaně" na vše nepocházející z vlastní země, působí tradiční domek stojící v Tokiu. Obývají ho pouze dvě osoby, poměrně konzervativní táta Yaichi a upovídaná dcera Kana, kterou uchvátí exotickým zjevem a chováním strýc Mike. Je to prostě taková pohádka točená přes "růžový filtr".