Recenzi napsal/a petr12
Téměř dokumentární sonda do života herce hledajícího azyl a hlavně profesní uplatnění v jiné zemi. Děj brzy sklouzává do nudného stereotypu a hodně mu chybí nějaká gradace. Snímek tak stojí především na přesvědčivém výkonu Guillerma Pfeninga, kterého budete mít po chvíli potřebu konejšit.
Kvalitně napsaný scénář tvoří silnou základnu pro nádstavbu ve formě stupňující se dramatické linky doplňující milostný příběh s realistickými hereckými výkony hlavních představitelů (na jihokorejské poměry).
Představte si problémovou holku, která během půlročního pobytu v ženské věznici nedospěla a už vůbec ji nedošlo, že je na holky. Pořádnými absurditami začíná dějově jednoduchý snímek, který si očividně neklade za cíl přemýšlivému divákovi objasnit pár základních faktů, třeba povahu vztahu bývalých nejlepších kamarádek. Lesby vykresluje typicky heteráckým pohledem..."Babochlap" vs. citlivá květinka. Ovšem...Seána Kerslake mi tak svým uvěřitelným hereckým ztvárněním zvedla tlak, že filmu odpouštím množství nedostatků.
"Vysokoškolský projekt" na téma nevěry a síly zázemí bratrstva.
Přijměte pozvání do muzea, nejen pod širým nebem, které právě otevírá novou expozici věnující se antickému umění. Během dlouhé , předlouhé prohlídky se seznámíte s prací archeologů. Od práce v terénu, přes katalogizací, až po umístění do vitrín. Kromě profesora vás mezi exponáty provedou jeho mladičký syn Elio a zahraniční "stážista" Oliver. Dozvíte se obrovské množství informací, bohužel hlavně pověstných "špeků", sloužících především jako časová výplň. Kvůli dětským návštěvníkům jsme upravili i erotické scény. Ty působí cudně, aby se rodiče nemuseli červenat. Jim samotným zbývá prostor pro fantazii. Stejně jako divákům.
I přes absenci zahraničních produkcí, které se často spolupodílí na vzniku "průkopnických děl" a zanechávají nesmazatelné stopy, působí Frangipani docela západním dojmem a stává se tedy i stravitelnějším pro zahraniční publikum.
Anusorn Soisa-Ngim si v "rozšířené verzi" své prvotiny udržel svůj, na asijské poměry, solidní standard. Jen na ději mohl více zapracovat.
Jeden z mnoha "reklamních snímků" propagujících gay seznamovací aplikaci Blued.
Každá cesta začíná prvním krokem, jen si nejsem jistý, zda si kluci vybrali tu správnou.
Na plovoucí předváděcí molo plné gayů vystavujících nejen slunečním paprskům, ale hlavně pohledům druhých, svá těla, zavítá i pár ne zcela typických pasažérů, kterým se věnuje tento dokument.
Richard Mansfield má rád mystično a příměstské (leso)parky. Zřejmě se po nich občas prochází a čerpá v nich inspiraci...pro svoji tvorbu. Možná by měl raději jen nasávat sílu ze stromů a kameru nechat v šuplíku.
Občas se objeví na gaytorrentech filmy jako je Unterwegs, které námětem zcela nezapadají do dané tématické škatulky. Film jsem viděl před delší dobou a v hrubých obrysech si jej vybavím, což se mi často nestává.
Příliš nevyřčeného bohužel snímku docela uškodilo.
Přemíra postelových scén, působících často bohužel samoúčelně, posouvá film téměř k erotické produkci.
Takhle nějak si představuji zhmotnění režisérova vlhkého snu. Na mé gusto příliš estrogenu a málo testosteronu.
Pokud Eadward Stocks chtěl v divácích vyvolat negativní emoce, tak se mu to minimálně v mém případě povedlo. Ti dva kluci, hlavně brácha, by tak potřebovali jednu..."výchovnou".
Reklama na gay život (nejen) pro heterosexuály.
Příběh o cestě dvou nesourodých bratrů autem na místo, které si vybral pro svůj poslední odpočinek jejich právě zesnulý otec, sází bohužel na typicky americký (fekální) humor a stále se opakující "vtipné hlášky".
Bez dramatického závěru by krátký film vyzněl idylicky.
