Recenzi napsal/a Václav
Děj filmu je vystavěn jako záznam posledních dnů Oscara Wilda. V četných flashbacích se seznamujeme s jeho životem po propuštění z vězení a letmo i s předchozí dráhou literární a společenské star. Filmová řeč vyprávění je pro dnešního diváka, uvyklého převážně civilnímu pojetí, trochu složitěji přístupná, protože je na mnoha místech stylizována do divadelních, leckdy patetických poloh. Už v názvu, a dále mnoha citacemi ve filmu samém, je ke zdůraznění kontrastu mezi snem a realitou, nádherou a utrpením, slávou a pádem, použita pohádka Šťastný princ, metafora, jíž Wilde už v počátcích dráhy naznačil svůj osud. Geniální...
Přirozenost, věrohodnost, nenápadnost, při tom všem ale i nepochybné kladné poselství, které se nedere manifestačně do popředí, ale nevtíravě se vine příběhem. Závěrečný závan osudovosti můžeme vnímat jako dobrou pointu, stejně tak ale i jako již trochu zjevnější zdůraznění moralizujícího zacílení filmu. Takové zacílení naznačuje i to, že ačkoli část diváků považuje Félixe za bisexuála, s velkou pravděpodobností jde o empatické hátéčko, které se vlídně snaží převést Toma přes složitosti dospívání gaye, jak odhaduje petr12. Bratrství nikoli pokrevní, příbuzenské, ale velmi lidské. Touhu po životní opravdovosti ukazuje už režisérova prvotina, krátký film The Modern Adventure z roku 2015 - https://youtu.be/zTrsD6uOJJo....
Z diváckých reakcí na CSFD: "Poplakala som si. Keď to bolelo, aj keď to bolo krásne. A že to bolo krásne." ... "... horko těžko se tohle klišé dalo dokoukat. Závěrečný globální oteplování na ruským kole už bylo přes čáru." ... "Tvůrci to totiž strašně přehnali. Z pohodového pozitivního filmu, udělali ke konci přeafektovaný kýč ze zábavného parku. Klíšé, klišé, klišé!" Před časem zazněla v jednom gay fóru myšlenka, že problém "jak to říct doma" už si všichni zúčastnění vyřešili, takže zaměření fóra by se mělo posunout jinam. Stejně tak my zde se můžeme cítit comingoutovými příběhy...
Jsou umělecká díla, která se s pozorností publika míjejí ne proto, že by byla špatná, ale že život popisují s pravdivostí tak hlubokou, že je nemile znepokojivé se s nimi setkat. O Posledních dnech v Havaně to platí stoprocentně, přičemž zvláštního uznání si zaslouží, že ačkoli téma svádí k vyšperkování naturalismem, dramaty či sentimentem, tvůrci se tomu všemu dokonale vyhnuli. Prosté vyprávění zdánlivě jednoduchým filmovým jazykem sdělí o životě, jeho proměnách a jeho konci snad všechno, co vyslovit lze, a o to více pobízí diváka, aby ono nevyslovené (a nevyslovitelné) domyslel a procítil sám. ...
"Když nevíš, jak dál, přečti si návod" - takhle nějak by měla fungovat náboženství a jiné myšlenkové konstrukty, které se snaží uspořádat společnost a vztahy mezi lidmi: nabídnout vodítko, když zdravý rozum, zkušenost a přirozený cit neukazují jednoznačnou cestu. Čert ví, čím to je, ale "návody" zatím vždy převládly nad rozumem i citem, a místo harmonizace vztahů nejčastěji vedly k ovládnutí jedněch druhými. Je mnoho filmů, které popisují (a případně se snaží řešit) rozpory, do nichž se dostávají křesťanští věřící, když chtějí žít v souladu se svou vírou a zároveň i s homosexuální orientací. Tento film...
The Times They Are a-Changin'... Před dvaceti lety bychom asi byli rádi, kdyby gay téma zapadlo do běžné filmové produkce tak přirozeně. Před pěti lety, kdy vznikl tenhle film, už bychom asi pociťovali právo to a ono odmítnout. Nichts mehr wie vorher si o odmítnutí vysloveně říká, nejen kvůli bulvárně dryjáčnickému pojetí, hlavně ale proto, že v něm homosexualita a pedofilie pro laické publikum opět splývají: homosexuál je ten, kdo je "na chlapečky". Příběh o tom, jakou katastrofou je pro rodinu i pro její jednotlivé členy falešné obvinění syna z pedofilního zločinu, není ničím nový. Při citlivém...
Atraktivní prostředí fotbalových soutěží je pro film o homofobii ve sportu výborným rámcem, není ostatně použito poprvé. Zde nahlížíme detailněji také do zázemí klubu, do myšlení a jednání sportovních funkcionářů, trenérů, agentů, sponzorů. A také do vztahů mezi hráči, vztahů silně konkurenčních, kde za fasádou soudržného týmu nepanuje žádná idyla, protože u vyšších soutěží se už bojuje o velmi zajímavou a výnosnou kariéru. Jisté je, že zvláště u sportů, kde fyzický výkon je předpokladem úspěchu, se machovství a homofobie budou "odnaučovat" zdlouhavě. Bude-li ovšem politická korektnost tlačit na pilu příliš, vyvolá protireakci, jak už můžeme...
Jde o velmi milé, co do stylu dívčí písání, také v diskusích a třeba na YouTube jsou to hlavně dívky, kdo text přijímá nadšeně. Obojí neuvádím jakkoli negativně, i když chválu některého gaye, že jde o věrný obraz světa jeho šestnácti let, jsem zatím nezachytil. Jde také o písání zřetelně poučené rozsáhlou četbou, možná až příliš okatě najevo dávanou. Kájomaříkovské "ajcemtrajcem" *) nás vrátí o sto let zpátky, také mnohé další obraty a formulace usilují připomenout doby, kdy jazyk byl bohatší a kultivovanější. Jenže jsou-li cílovou skupinou dnešní teeni, a když i teenagerovští hrdinové knihy přemýšlejí a rozmlouvají takto...
"Je to taky gay? Neztrapním se? Nedostanu pár facek?" - nic nového pod sluncem, takové otázky přicházejí gayům v zobrazené situaci od věků do věků. Stejně tak mladí nezkušení kluci v té situaci váhali, váhají a váhat budou, dokud bude svět světem. Zde se navrhuje umést si cestu veřejným coming outem. Velmi hezky udělaný krátký film, podílely se na něm hned tři produkční týmy, to je na devítiminutové dílko docela dost, a Niels Bourgonje je v tomhle oboru zkušený filmař, což je znát.
Režisér sice v textu k filmu (viz IMDB) mudruje o dnešní generaci, sociálních sítích, hyperkonektivitě a jiných fenoménech současnosti, ve filmu samém se ale soustředí hlavně na genitálie, erekce, kopulace, orgasmy, ejakulace a ejakuláty. O odstupu, který je předpokladem vážnějšího zamyšlení, nemůže být řeč. Dost zbytečné dílko: pornografii umí jiní líp.
Každý hledá své místo na slunci, i když je za mraky: hotel Xenia, opuštěný bohatými turisty, hledá investora, Řecko hledá super star, malá (leč šikovná) buznička se starším HT bráškou hledají tátu, který jim utekl, vlastně ale spíš někoho, koho by pumpli o prachy. Mladičtí hrdinové, ale i oni už musí hledat ráj, který se ztratil, dětského plyšového králíčka, který zmizel. Tahle směs banálních pitomostí, když se poskládá do filmu Xenia, nevyzní nakonec vůbec pitomě. Ovšem pokud se vám to nebude líbit, nadávejte těm, kdo dílku na různých filmových festivalech přihráli třináct nominací a deset ocenění....
Po prvních pár záběrech jsem se polekal, že odněkud přiběhne "Kevin", případně další léty prověření borci, snímek však naštěstí nepochází z BelAmi, ale z gentské umělecké školy KASK, a jde o velmi prostinké školní cvičení bez chuti a zápachu. Snad byla voda opravdu horká a kluci při natáčení nenastydli.
Nezávislý projekt, vše je nesmírně amatérské, ale skutečnost, že se "naše téma" prosazuje i v zemích, které zdánlivě mají dost jiných starostí, je ohromně pozitivní, už kvůli tamním našim kolegům.
Film na českého diváka nejspíš ihned zapůsobí jako z jiných časů a z jiných končin. A opravdu, je dnes 20 let starý a děj je umístěn do Peru. Chlapec z horních vrstev tamní společnosti od malička cítí svou jinakost, dvoukolejná machovská i náboženská výchova navíc pokazí skoro vše, co pokazit lze. Neporozumění kamarádů a kamarádek, odchod z domova, neúspěšné studium, drogy, odchod do USA, opět drogy a pokus o dráhu prostituta. Pak ale přichází deus ex machina a "vše je zachráněno". Vítězí nejen společnost, ale s ní docela šikovně i příroda - skoro, jako bychom nebyli v Peru, ale v...
Trefná anotace: příspěvek na podporu kampaně. Víc od toho nečekejme.
"V roce 1590 byl v Žehušicích na Čáslavsku upálen mladý učitel, který na svěřených žácích násilím páchal vlašské sodomství." "V letech 1432-1502 se počet obyvatel Florencie pohyboval kolem 40 tisíc. V těch letech bylo ve městě vyšetřováno 17 tisíc mužů pro sodomii, 3 tisíce z nich byly usvědčeny. V Německu té doby se proto sodomitům říkávalo "Florenzer" a uskutečňování stejnopohlavního styku "florenzen"." To (a mnoho jiného) se dočtete ve sborníku s podtitulem "Homosexualita v dějinách a společnosti českých zemí", který zahrnuje práce 13 autorů a pokrývá období zhruba od šestnáctého století do současnosti. Nejde o popularizující...
Dokud budou gayové brát sami sebe takhle strašně vážně, jsou odsouzeni k tomu, aby je kdokoli jiný vážně nebral, i kdyby měl sebelepší vůli. Když od toho odhlédneme, mohlo by být hystericky historické zpracování první zaznamenané gay události v Austrálii z roku 1727 příslibem budoucí atraktivní filmařiny. Jen to chce ještě hodně školních lekcí na téma "Méně je obvykle více".
Jako obvykle, vystavěl Eytan Fox i v tomto filmu s dokonalou zručností napínavý příběh jako kulisu k představení zajímavých lidských typů a historických a společenských souvislostí. Jako obvykle, působí jeho postavy kladně či záporně jen zdánlivě, jen na povrchu. Ve skutečnosti s nimi Fox vede intenzivní polemiku - zde, například, nechá navenek nepochybně kladnou postavu odpravit teroristu před očima jeho malého dítěte. Až v závěru je stroj na spravedlnost zlidštěn, nedokáže ale zcela překročit svůj stín. I v tom je závěr velmi logický, i když se divákům moc nelíbí. Stejně tak společenské a historické otázky zůstávají pro Foxe neuzavřeny -...
Technicky solidně natočený krátký film o těžkostech sebepřijetí dospívajících gayů v homofobním prostředí. O těžkostech vedoucích k deformaci vzájemných vztahů gayů samých, k agresi a sebedestrukci. Zásadním problémem je tézovitost a schematičnost filmu. Zřetelně byl na počátku definován soubor tézí, které má film vyjádřit a potvrdit, přičemž uvěřitelný obraz reálného života byl chápán jako nepodstatný. Výsledek je, jaký je: poučný film pro středoškoláky, nikoli tvůrčí počin. Didaktická pomůcka, která bude čas od času vynesena ze školního kabinetu a po hodině vrácena zpět k použití pro další ročník studentů. S vynaložením stejného úsilí a nákladů mohlo vzniknout...
Divák uvidí do hloubky jdoucí studii závěru života osamělého homosexuála, jehož prázdné dny osvěží novou touhou mladý prostitut. Oba naléhavě potřebují lidské zázemí, což vede ke kratinkému ale hlubokému prolnutí jejich životů. Leckdy je nezřetelné, co je realita a co představa, tvůrci ale zobrazením obojího dokázali účinně navést diváka k pochopení životních situací, pocitů a nadějí postav. Dobře se přitom zdařilo vyhnout prvoplánové dojímavosti. Pojetí postav muselo být náročné jak pro herce (zkušené a přesvědčivé), tak i pro jejich režijní vedení. Pozoruhodná je práce se světlem a kamerou a solidní vytěžení limitovaných možností prostoru reálného bytu. ...
