Recenzi napsal/a petr12

Film o citových mrzácích, kteří krutě trestali lamače svých srdcí.

Potěšilo mě, když jsem zhruba před rokem zjistil, že do kin přichází film s gay tematikou, které se naši tvůrci bohužel vyhýbají. Námět vypadal slibně a konečně jsem se dočkal jeho uvedení na obrazovkách ČT. Po prvotním nadšení přišlo docela nepříjemné rozčarování. Film působí ponuře a dost depresivně. Hra se světlem z ulice byla ze začátku zajímavá, ale brzy se okoukala. Do tmy svítící display mobilu doprovázený hlasitým vyzváněním vysloveně rušil. Postavy se téměř nevyvíjely. Kadeřník Tony uvízl někde mezi heterákem a gayem. Podváděná Emma působila neviditelným dojmem. Oceňuji fakt, že snímek vznikl, ale jeho potenciál zůstal z velké...

Přeslazený dortík pro věčné romantiky, kteří sní o svém princi na bílém koni...Jinak se jedná o konverzační snímek s místy rušivými flashbacky.

Sonda do duše zamilovaného muže, který je schopen udělat pro svého milence téměř cokoliv.

Pozor na muže, kteří si pěstí...domácí štěstí, no, spíše svůj zevnějšek. :-) Už dlouho se mi nestalo, aby mě snímek tolik oslovil svým sdělením. Proto mu odpouštím drobné nedostatky.

"Tak pánové, při análním sexu dbejte, aby váš partner měl oblečeného ptáčka. Nejen kvůli zabránění možného přenosu pohlavních nemocí, ale i kvůli riziku nechtěného otěhotnění, pokud tedy spolu neplánujete rodinu." Matt Riddlehoover "pozvedl" na vyšší level tolik diskutované módní téma pořízení si dítěte. Jen si nejsem jistý, zda neudělal obrovskou medvědí službu celé komunitě. :-)

Své filmové dítě Sebastián Silva rodil velice dlouho. Ze začátku děj působí jen jako prosté vyobrazení velice podobných dnů naplněných snad až nutkavou touhou po dítěti. S oslavou narozenin naštěstí došlo k tolik potřebnému dějovému zvratu a zařazení vyšší rychlosti. Nakonec světlo světa spatřilo zdravé "Nasty Baby".

Na první pohled drsný film, který však v sobě skrývá zvláštní kouzlo vzájemné sounáležitosti.

Bible se v čínské produkci neobjevuje příliš často, ale to je tak jediná zajímavost tohoto snímku, ve kterém se bohužel řídili pověstným americkým heslem: "Co neuhraješ, to ukecáš".

"Dětsky naivní" snímek o první (tajné) lásce, kterému nechybí lehkost a nadhled.

Nějak jsem neuvěřil pravým citům ukrytým pod obrovským množstvím těch uměle vyvolaných tunami chemických obšťastňovadel.

Nedotažený snímek režiséra, který očividně nevěděl, zda se má věnovat popisu revolučních let a nebo vykreslení vztahů odehrávajících se na jejich pozadí.

Na první pohled celkem patetický snímek plný bolu, který končí slušným kalkulem.

Docela hodně zvratů a nových informací na tak krátký snímek. :-)

Produkce společnosti Ariztical Entertainment nepatří ke klenotům v oboru. Naštěstí A Reunion vybočuje trochu z řady a přesně vystihuje ono okřídlené rčení "Když cesta je cíl." Oba protagonisté jsou sice typickými protiklady, které se (ne)přitahují, přesto mezi nimi fungovala docela pověstná chemie.

PPPP - Podivný, politicky podbarvený, propletenec.

Říká se, že se chlapi zaměřují více na celek než na detaily. Ovšem Claudio Marcone šel "ženskou cestou" a z několika zajímavých scén slepil tunou montážního lepidla výsledný snímek, který působí celkem trefně ke svému názvu...šedě. Zaujala mě šmírácká kamera a soundtrack. Ale ten střih a nelogické skoky v ději...

Děj se nějak vytratil na pozadí láskyplných projevů mezi třemi hlavními protagonisty. Vzájemné olizování a otlapkávání tak tvořilo značnou část filmu se smutným závěrem, kterému uškodilo i amatérské technické zpracování - kamera a necitlivý střih.

Drink Me působí jako soft verze tvrdého porna s upírským námětem.

Aneb...Jak účinnou metodu nahradit čestným prohlášením.