Recenzi napsal/a Václav
Udělal první krok na cestě k dospělosti; zatím po ní půjde sám. Je možné, že ve čtrnácti lze takový krok udělat, jak se podařilo Thomasovi, málo pravděpodobné je ale ve čtrnácti tak pokorné přijetí ztráty dominance, jaké ukazuje Victor. Potud je film spíš jen záznamem snu v letním žhavém slunci. Moc hezkým a příkladně zpracovaným.
Film lze asi nejsnáze pochopit jako freudovskou studii, mozaiku erotických představ, snů a přání příslušníků čtyřčlenné rodiny, stárnoucích manželů a skoro dospělých dětí. Z mozaiky lze dedukovat, co jejím členům chybí uvnitř i vně rodiny, mnohé o jejich vztazích a ještě víc o jejich osobnostech, ale ve zřetelný a ucelený obraz se kamínky neposkládají. Leckomu mohou ta nevyřčená přání připadnout docela krotká, i když, pravda, tatíkův nájezd na potenciálního zetě trochu šokuje. Filmu by na řadě míst prospělo zrychlení střihem. Jeden divák na IMDB se raduje, že Christian Moris Müller naštěstí není filmařem příliš plodným, zatímco...
Na počátku máme pocit, že uvidíme jeden z dalších v dlouhé řadě příběhů "o té naší mládeži", kde ubližovatel ubližuje proto, že mu bylo ubližováno, pročež mu to odpustíme, neboť za to vlastně jakoby nemůže. Sice, kdyby se rozhlédl kolem sebe, by snadno zjistil, že ubližování k cestě ze zla nevede, ale proč by se rozhlížel, když popustit uzdu pudům je tak snadné a příjemné a odpuštění je i tak už předprogramováno. Tuctově však působí jen expozice, brzy začne přituhovat, víc a víc sílí pocit, že na výchovný film to tvůrci už dost přehánějí. Jenže jsme teprve...
Blízko, a přeci strašně daleko od moderního města, jehož světla v řadě záběrů problikávají do mikrosvěta malé yorkshirské farmy, přežívají dva staroušci. Jejich život se blíží ke konci stejně, jako perspektivy jejich hospodářství. Osud s nimi sdílí také mladý gay Johnny: i on jen přežívá, nevábně a beznadějně, nehledejme však proto na něm chyby. Obětovat se stařečkům chce hodně lásky a mravní síly, zvlášť, když daleko snazší a pro gaye přijatelnější městský život je na dosah. Jiný by utekl, pro Johnnyho je starost o babičku a nemocného otce závazkem, za jehož splnění platí promarněním spousty šancí na startu do života....
Ikonické značky teplých filmů, Calvin Klein a Apple, si zahrály v dalším dílku, tentokrát v začátečnické moralitce na téma "na obě strany to nemůžeš hrát věčně (jinak poletíš)". Jen čtyři minuty, pokud si ale vážíte svého času, věnujte ho něčemu jinému. Podle závěrečných titulků zařazuje Queerblick.tv, projekt amatérských nadšenců, film do své stáje k roku 2018, na YouTube je ale k vidění už od roku 2016.
Je to skvělá podívaná, jen se při ní musí zapomenout na videa stejného původu z dávnějších let. U těch si - s velkou snahou - bylo možné představit, že se skupina běžných kluků z univerzitního sportovního oddílu rozhodla udělat něco proti buranské homofobii, sebrala šikovného kameramana a fotografa a vyrazila k vodě. Že do práce pronikla i spontaneita a klukovská a študácká hravost, a s tím i svěžest a přirozený sexepíl. Tohle si při nejlepší vůli letos představit nelze, letos je mnoha věcí rušivě příliš: příliš pečlivě vybraní kluci, příliš uměle naaranžované záběry, příliš líbivé nasvícení,...
K dovršení primitivního, takřka putyčního humoru chybí už jen lesbický pohlavní akt obou maminek.
Kdysi jsem byl zavlečen na výstavu šatů nebohé princezny Diany. Naštěstí byla v paláci i o dost zajímavější expozice o pozoruhodném, u nás spíš nepředstavitelném společenském podniku, plesu debutantek, na němž byly dospěvší dívky z aristokratických a dalších vysokých kruhů představovány britské královně a tím oficiálně uváděny do společnosti. Běžné vstupné (i s večeří) činilo 500 liber za osobu, lepší stálo desetinásobek (v těch dobách v obou případech značné částky). Od roku 1958 se královna přestala plesu - jako vrcholu snobismu - zúčastňovat, a ten upadl na významu. Jen o čtyři roky dříve byl špičkový britský vědec Alan Mathison Turing...
Film mne hluboce zklamal, což jsem uprostřed vánočního rozjímání nechtěl ventilovat. Teď, když i tři králové odešli na pivko, frťana a utopence, mohu. Velmi jsem doufal, že nadšenisticko amatérské neumětelství, které z filmu intenzivně vane, bude divákovi kompenzováno tím, že mladík, který se dere za milým do pokojíku, se praští hlavou o okno, které po tom přímo volalo - aspoň tahle scéna začala slibně. Avšak ani to nám tvůrci neposkytli - a tomu říkají vánoce? Snad příště.
Lidem hodným a citlivým se film jistě velmi líbí, lidem znalým praktického chodu světa méně. Není to jen lhostejnost a okoralost srdcí, proč se tématu uspokojování erotických potřeb postižených nevěnuje příliš pozornosti. Hlavním důvodem je, že najít řešení je velmi těžké, neboť jediným dobrým řešením obecného problému je řešení univerzální, a to v tomto případě neexistuje. Poskytování péče tohoto typu nelze nikomu nařídit. Pokud by film Hole za něco takového plédoval a byl snad dokonce i úspěšný, postiženým velmi ublíží, protože jen málokdo pak bude ochoten se o ně starat. Že někdy lidé...
Když nacházíme ve veřejných diskusních fórech zvratky klerikálních homofobních agitátorů, mnohdy je jejich obsah - rádoby zábavný - právě tento. Hraje-li v parodiích hysterických žen roli také vybájené těhotenství, proč by ne v parodiích hysterických gayů? V uvedených souvislostech by ale bylo lépe si to odpustit: jen blázen nabíjí kanóny svého nepřítele.
Mikrostudie o samotě, kterou sdílí stárnoucí žena středního věku se stejně stárnoucím mamánkem Pedrem. Při výletu na pláž se oba dočkají trošky toho štěstíčka, jenže co bude dál? Zas jen webka?
Hodně nešikovností, ještě víc klišé, nemile schematický závěr, jde ale o první (krátký) film Christiana Schäfera. Téma je ovšem věčné: postavení gaye v týmu (zde ten fotbalový chápejme hlavně jako symbol). Politická korektnost vytlačila mnohé myšlenky z běžné diskuse, mnohým tím ulehčila život, jenže ty myšlenky, nediskreditovány argumentačně v otevřené debatě, žijí pod povrchem stále dál a v nejnevítanější okamžik vyvřou. Dost výstižně to ukazuje třeba také německý film Aus der Haut: https://www.gaytitulky.info/index.php/oblibene-filmy/aus-der-haut-shed-my-skin. BTW: také máte nutkavý pocit, že další, kdo je na řadě s vyoutováním, je Jonathanův kamarád Mark?
Ano, je těžké se nad tímhle filmečkem neusmát: naivní herecké naturščictví, toporné dialogy, děj, který je spíš parodií na příběh CO... a ten závěr, božínku! Jenže film je výsledkem činnosti skupiny mladých nadšenců, dokonce ani ne školní studentskou prací. Queerblick: https://www.betterplace.org/de/projects/6941-queerblick-medienprojekt-fur-jugendliche, https://www.youtube.com/user/queerblickTV. Snad ani není přiměřené žádat o shovívavost, jako spíš přát těm mlaďochům hodně radosti nad společnou prací. A snahu o hezký vizuál bychom měli rovnou pochválit.
Pojďme si říct, že kdo neviděl Mandragoru, udělal to nejlepší, co mohl. My, kteří jsme zde prožili devadesátá léta, prožili jsme časy báječné svobody, velkých nadějí, náhle otevřeného širokého prostoru pro sebeuplatnění. V té době se u nás usadily desetitisíce lidí ze Západu, kteří zde užívali více volnosti a možností, než měli doma. Někteří se jen těšili ze svobody, někteří svými schopnostmi a zkušenostmi přispívali posunům země dopředu, a někteří doufali udělat odsud díru do světa za pár šupů. Díky slabému kurzu koruny, nezkušenosti zdejších lidí a jen pomalu postupujícímu slaďování legislativy s vyspělými zeměmi mohli...
Filmů o pohlavním zneužívání dětí v péči různých institucí vůbec není málo. Die Auserwählten je filmem televizním a patří k těm lepším, také proto, že je dobře obsazen, i herci dětských rolí jsou uvěřitelní. Víceméně nic není přepísknuto, jak se u takových filmů nejednou stává (viz Freistatt s pohřbením chovance zaživa). Zde se jen przní, a to je pro diváka zhýčkaného drasťáky zřejmě málo (hořká ironie). Což je asi příčinou, že od roku 2014 nenajdeme na IMDB žádnou recenzi, ba ani stručný obsah, a na CSFD jediný divák, claudel, píše na adresu představitele jednoho z deviantů: "Ulrich Tukur je až...
Ačkoli režiséra a scénáristu Stephena Dunna považují mnozí diváci za začátečníka, protože Closet Monster je jeho prvním celovečerním filmem, o začátečníka rozhodně nejde. Kolem filmu se pohybuje v mnoha rolích (http://www.imdb.com/name/nm2997306/), zkušenosti má už bohaté a v Closet Monster je zúročil, převážně dobře. Asi největším kladem je, že se nedal svést pohodlnou možností natočit film o dospívání podle zažitých schemat, která vedou ke spolehlivému diváckému úspěchu, ale pokusil se o něco nového. Z usilování o "nové" ale plyne i většina diváckých diskusí. Téměř všem se film líbí, avšak s různými "ale", která na IMDB divák, který...
Aniž bych ten žánr jakkoli podceňoval, milovníkem hororů nejsem. V tomto filmu se hororová a gay linie prolínají prakticky rovnocenně. Diváci na CSFD, kteří znají další režisérovy filmy, mají tu hororovou za primární. Mne docela rušila, ale milovníky hororů na CSFD zas rušila ta gay, takže je to aspoň spravedlivé. První vánoce po rozchodu, zvlášť bolestné. Spíš bezděky je Gunnar a Einar prožívají opět společně v osamělé prázdninové chatě uprostřed islandského venkova a divoké přírody, pro nás naprosto nezvyklé. Jakoby teprve s rozchodem nabral vztah na hloubce a pravdivosti, teprve teď se mluví o složitostech, které měly...
Trochu pohádkový mikropříběh ze silvestrovské noci na konci minulého tisíciletí. Příjemně působící práce studentů univerzity v Jižní Carolině: nic nového či zvláštního, prosté vyprávění. Avšak ústřední role jsou obsazeny tak šikovně, že postavám happyend moc přejeme. Ještě víc ovšem sobě: snad nebudeme muset čekat na další přelom milenií...
