Recenzi napsal/a petr12

Televizní film, který se opatrně dotýká tabuizovaných témat, měl význam v době vzniku, dnes ovšem působí docela povrchně a nezáživně.

Moc gay snímků z mexického venkova se nenatáčí, což je asi největším přínosem "Dobrého syna".

I čtvrtý díl se nese ve stejném duchu a stále mě dokáže (mile) překvapit způsob, jakým Japonci (ne)vyjadřují své city. Nedivím se, že milují roboty.

Tak trochu hra na kočku a myš, ale hlavně hodně obscénní snímek, který provokuje, ale i uráží a občas pěkně znechutí. Rozhodně diváky nenechá v klidu.

Zajímavý nápad poukazuje na rutinu v ložnicích.

Příjemná směsice barev okořeněná místy hodně peprnými frázemi platnými i v dnešní době.

Sice se na první pohled může zdát, že se režisér snažil pojmout danou problematiku vážně, ale zapomněl na pár detailů. Vybral zcela nevhodného hlavního hrdinu bez ženských rysů. A na závěr...

Příjemná epizoda "ze života" dvou mladých lidí.

Životopisné snímky mají své kouzlo v reálném základu, který se jen poupraví, aby lahodil oku diváka a objektivu filmové kamery. Trochu mě mrzí, že snímky o "velikánech doby" působí docela šablonovitě a jen se vymění malíř za básníka, spisovatele a nebo v tomto případě za módního návrháře. Nebo umělci opravdu bojují se svými démony utápěním se v alkoholu, šňupáním koksu, úniky do přírody a do náručí milenců a milenek? V lepším případě si najdou někoho, kdo jim umetá cestičku, aby mohli "v klidu" tvořit?!? Potom jim ale není co závidět.

Na rande se dá vyrazit i jinam, než do kavárny na kávičku. Třeba do imaginárního světa. :)

Jak by asi dopadla stejná situace u nás?

Klišé střídá klišé...Ale závěr mě totálně dostal.

Opravdu sladká jednohubka.

Pravý svět čeká za dveřmi a ne na konci internetové přípojky.

Osvětlená nástěnka plná fotografií známých osobností neměla chybu.

Z filmu jde cítit určitá zdrženlivost, která zřejmě pramení ze snahy oslovit co nejširší (americké) publikum a moc nepobouřit. Přesto je důležité, že snímek vůbec vznikl v době, kdy se přestáváme bát nákazy a safe sex mnozí považují za přežitek. "I s gumou se to prostě musí umět." Hodně mile mě překvapil věčný romantický milovník Mark Ruffalo, který byl přímo neuvěřitelný a roli zdrženlivého, přesto horlivého aktivisty, jsem mu zcela uvěřil. Julia Roberts dokáže mluvit i se zavřenými ústy a to na ní miluji. Jen jsem měl trochu problém s hezounkem Mattem Bomerem, který tam prostě většinu filmu jen byl....

Režisér si zaslouží respekt, sice ne veliký, ale "jen" malý, za odvahu.

Na první pohled "předvídatelný snímek" nabízí pár zvratů, které udržují celou dobu solidní napětí.

Mám rád "on the road" filmy, které spějí ke svému cíli.

Ne každý nápad si zaslouží realizaci. Vysoce "artový" snímek, který je vlastně pouze změtí pohyblivých obrázků.