Recenzi napsal/a AsiGabi
Partnerská nevěra je nejčastěji řešený problém každého vztahu a ve filmech byl tisíckrát zpracován ( počítám všechny filmy o partnerství bez ohledu na pohlaví) Tady je jeden z pohledů na věc, jak a proč k ní dochází. Na tak vážnou, citlivou záležitost byl pro mě seriál emočně plochý, zjednodušující. I když na seriálu není odvedena vyloženě špatná práce, já jsem tentokrát byla jen nezúčastněným divákem za obrazovkou.
Ta hodina času byla nabitá podněty do poslední vteřiny. Nerovné postavení uprchlíka vs. botahého Němce, narušuje rodící se náklonnost. Výrazný kulturní rozdíl Syřana vychovaného v čistě heterosexuální společnosti, zemi silně ovlivněné náboženstvím, proti tomu Evropská mentalita, svoboda, pocit bezpečí ve vlastní zemi. Odnáším si intenzivní zážitek a mnoho námětů k přemýšlení.
V seriálu se nabízí komplikované a také dost toxické mezilidské vztahy. Ty mě chytly na první dobrou a zanechaly ve mě myšlenku, že pokaždé se nedá vztah znovu slepit ač by se sebevíc chtělo. Hlavní postava se v seriálu hezky vyvíjela, bavilo mě sledovat jak nabírá sílu a odvahu když měla pro koho bojovat. Nabízí se hezký OST, musím pohledat…
Za tři roky pauzy mezi pokračováním nabral příběh úplně jinou energii. I když dovětek na konci filmu naznačuje inspiraci skutečným příběhem (a tak jsem první film vnímala), tentokrát režisér natočil thajskou pohádku. Interakce mezi herci je nějaká vratká a moc se jim nedaří navázat na chemii, kterou měli v prvním díle. Možná, stejně jako já, měli herci problém napojit se na idealizovaný až trochu naivní scénář. Ale stále je to hezký film - jen s jiným úhlem pohledu.
Kdybych si nepřečetla černé na bílém jméno režiséra, nevěřím, že je Thajec. Příběh v téměř osamocené krajině vyniká zdánlivou jednoduchostí, přirozeností a čistotou. Nejsem extra znalec (uznávám), ale já ještě neviděla Thajský BL film, který by se jen z poloviny přibližoval standardu Present Perfect.
Jsou příběhy, které s Vámi zůstanou. V komentářích již bylo tolik napsáno, a já bych nenašla lepší slova.
Sice se příběh odehrává v uzavřeném světě věznice, ale zvolené prostředí jako by bylo jen okrajová záležitost. S obecným povědomím o životě v thajských věznicích nemá nic společného. Naštěstí pro mě, se seriál zaměřil na vztah hlavní dvojce a speciálně Art (Bible) se mi moc líbil (18letý kluk, první role... jen tak dál). Vzájemná chemie mezi herci mě bavila a intimní scény jsem jim do puntíku věřila. Jen prostě ta věznice - ach jo! Někdy jsem měla dojem, že jsou snad na táboře, pak zase scéna na zoufání... , pár nelogičností se taky najde.
Jedna z mnoha tváří Japonska. Japonsky japonská. Povinnost k rodičům, k roli ve společnosti je tam mnohem silnější, než evropské standardy. Připadá mi, že v tomto filmu se promítají Takeshiho přání, touhy a představy, jak by svou situaci nejraději vyřešil. A Akira? Na velký problém, velká záplata.
<div>Nevím, co znamená Pinoy a vlastně ještě nevím, proč píšu svou první recenzi. Ale tenhle snímek byl pro mě něčím zvláštní. V dialogu jsem xkrát změnila názor, pochopení v něm bylo pro oba ale co s tím že? Nakonec jsem se vzdala role soudce i psychologa, protože tady stejně nic nevyřešíte. A když pošlete myšlenky k šípku a otevřete duši těmto dvěma hercům, možná vás zasáhnou tak, jako mě . Ps: Závěr s hudbou, ufff … </div>
