A Jihad for Love (2007)

Ve vyznění odvážnější než Trembling Before G-d - prosazoval idžtihád, samostatný úsudek i řadových (LGBTQ) věřících ("Nejsme závislí na imámech. Každému muslimovi, muži i ženě, bylo přikázáno neustále se učit."). I bez toho byl ale děj samozřejmě dramatičtější, protože islám má z abrahámovských náboženství doma největší politickou moc; hlavně gayům šlo skutečně o svobodu a život, nejen o pověst nebo postavení. Tvůrci ale vsadili na pro mě ne zcela pochopitelnou metafyzičtější stránku víry; pocit sounáležitosti šel vytušit spíše ze lpění na vlastní kultuře a stesku po domově v případě uprchlíků. Přesto byli i smíření s pomalou emancipací ("Bude to džihád a bude pravděpodobně trvat déle než můj vlastní život."). Někomu by mohlo vadit více vykroucenin, ty to ale logicky skrývaly hůře. Když už ale zmiňuju předsudky v komunitě, byl tam i doklad, jak krátkozrace se sami gayové vlichocují majoritě útoky proti zženštilcům; i jednoho takového napadlo, že nemůže zůstat na půl cesty (jen vypadat a chovat se mužněji), ale měl by v "přeměně" pokračovat dál - oženit se a založit rodinu.
.

Žijeme v 21. století a všechna ta náboženství, kdy Pánbíčci, Alláhové či Buddhové lítají po nebíčku, jsou jen přežitkem, protože se nedokázala reformovat potřebám a poznatkům dnešní doby. Nechci tím ale říci, že můj postoj ke světovým vírám je pouze antagonní, toho dobra a lásky v nich si určitě cením. Ale to je asi tak všechno.

Bohužel, mašinérie jejich dogmat, která vznikla v jiných dobách spíše k ovládání nevědomých a nevzdělaných mas, se šíří dodnes a náboženství v dokumentu popisované je snad "nejpříkladnější".

Obohacující dokument, i když z řady "Pějme píseň dokola". Moc nedokážu chápat člověka, který se snaží prožívat víru v něco, co ho nepřijmá. Ať islám, křesťanství či jiné církve - všechno jedna manipulující verbež. A přitom lék na utrpení gay věřících je tak jednoduchý... přijmout v první řadě sebe, život a to nepodmíněně. Přece si opravdu nemůže někdo myslet, že to, co je tady pár století (křesťavství tisíciletí), je dokonalejší a pravdivější než zákon universa a že nějací "pomazaní" to vědí lépe, než příroda, která mě stvořila. A pokud si to opravdu někdo myslí... tak mu není pomoci.
Jsem osudu vděčný za to, že mě nechal zrodit v jedné z nejsekulárnější zemí, ne-li světa, tak Evropy určitě.

Sonda do společnosti, ve které by drtivá většina sexuálně odlišných jedinců nechtěla žít. Jedinou možností zůstává i v dnešní době emigrace na západ a nebo potlačení projevů vlastní sexuality.