Dans la maison / In the House / U nich doma (2012)

Bizarní příběh šmírování a manipulace v okouzlujícím i zasahujícím podání Françoise Ozona - o moc víc se toho (bez upadnutí do klišé) napsat nedá.

Gay linie se opravdu může jevit jako slabší, dokud nepřijmeme myšlenku, že i pan profesor je latentní gay a veřejné znemožnění mladšího Rapha je neuvědomělým výronem žárlivosti. Není to ale podstatné, hlavním Ozonovým záměrem je opět, už pokolikáté, profackovat střední třídu, již je záhodno vytrestat i teplým synkem jako důkazem ještě hlubšího úpadku.

Nad ozonovskou obsesí střední třídou si nelze odpustit úsměv. Tolik jeho filmů ji tepe, a přitom je to úplně zbytečná práce. Ne-li dřív covid-19, pak globalizace a industry 4.0 ji zlikvidují po posledního človíčka. Ale o čem pak budou Claudové psát a Ozonové natáčet? Naštěstí vilnost stárnoucích žen a buzní vášně přežijí i atomový výbuch.

Konečne ten Francois Ozon, ktorého si pamätám z prvotín ako "Sitcom" a "8 žien" ... a ktorého so mal rád. Aj keď v tomto prípade nejde o žiadnu surreálnu absurdnú frašku, ani muzikál - ale o umenie "na vážno". Po dlhom a temnom období nudných a umel(ec)kých "francúzskych drám" konečne niečo svieže, pri čom som mal vrušený pocit, že sa zasa po dlhej dobe pozerám na Európsky Film. Film ktorý využíva možnosti svojho umeleckého druhu, je hravý, zaujímavý, náročný, s myšlienkou ... Toto už nie je prízemný jedovatý ozón, ale Ozon, ktorý nás vo vyšších sférach chráni pred žiarením (nielen filmovej) blbosti.

Nemohu se zbavit dojmu, že se dívám na lákání myši na kus drahého sýra. Tedy, ne, že by příběh byl špatný, nebo že by byl film špatně natočený, to zcela jistě ne. Vlastně je docela zábava přemýšlet o tom, jestli je počínání studenta mistrná manipulace, psychická porucha, nebo prostě jen touha někam a k někomu patřit. Ale stejně jako on napíná svého čtenáře, stejně tak napíná film diváka. Čekáte. 99% stopáže na něco čekáte. A já osobně se cítím zklamaná, ano, konec jsem nečekala, ale cítím se jako ta myš lákaná na sýr - očekávám pochoutku, ale přitom mi to zlomí vaz. Jsem rozpolcená, hudba je skvělá, herecké výkony velmi dobré, ale konec příběhu ve mně zanechává pocit, že autor prostě nevěděl, jak zakončit, a napsal to, co mu jako první připadalo dostatečně složité. Mně to přijde překombinované.

Navíc musím souhlasit s předchozími příspěvky, gay obsah to skutečně nemá. Jedině snad v tom, že divák v nějaký doufá.

Souhlasím s "předrecenzentem". Gaytéma je mizivé, i když jsem je latentně od počátku cítil. Ale asi jsem si to jen namlouval. Film lze zařadit k oněm typickým francouzským "hádankových" námětům, které "tajemně oslovují lidský cit a imaginaci". Kdo chce vnímat a naslouchat, pochopí a uslyší.

Snímku nelze až na maličkosti nic moc vytknout. Nabízí zajímavě vystavěný příběh, který dokáže diváka vtáhnout do děje, velice solidní herecké obsazení. Ale chybí mu...gay námět. Pokud nepočítám jedinou štípanou pusu.