Der Kreis / The Circle / Kruh (2014)

Největší dramata píše život sám. Velmi zajímavý pohled do nedávné minulosti.

Hezký, podařený polodokumet. Takových by mělo být víc.

Tento film byl pro mě přínosem především z toho historického hlediska a gratuluji oběma starým pánům, že to spolu tolik desítek a desítek let vydrželi. Snímek jistě nadprůměrný a vkusný po všech stránkách měl pro mě především vypovídací hodnotu. Omlouvám se, ale mě tam do těch samých desítek kousek něčeho chybělo. Pánové přeci jenom nebyli stěžejním bodem či mezníkem vydavatelství Kruh, jejich životní „drama“ se nijak výrazně neodlišovalo od osudů ostaních mužů, co měli rádi muže v té době, jen měli to štěstí, že jim osud nadělil dlouhověkost. U hereckých představitelů Ernsta a Robiho mi neseděla ta přílišná skutečná věková odlišnost obou, i když to fajn zahráli. Daleko dramatičtější mi připadal osud např. toho vydavatele nebo ředitele školy.

Tak jako vždy bych chtěl poděkovat Ondřejovi, že je stále „plodný“ (…a že ještě dloooouhou dobu bude…) a vždy si vybírá výborné filmy, jinaké, nevšední, hodnotné, co mi vždy něco dají a co mají, alespoň zde, přesto, že je vždy nějaký „pytláček“ odstřelí těmi nejnižšími známkami, v průměru velmi vysoké hodnocení …

Vynikající kombinace hraného filmu a dokumentu, která mapuje jednu významnou, ale zřejmě všeobecně neznámou (alespoň u nás) kapitolu gay historie. Na pozadí společensko-politických událostí vypráví příběh dvou mladíků, kteří se v 50. letech v Curychu seznámili prostředictvím tehdy ojedinělé gay organizace Kruh. Sledujeme peripetie jejich vztahu od okamžiku seznámení až po „revoluční“ rok 1968 a částečně nahlédneme i do jejich života v současnosti. Skutečný pár, podle jejichž příběhu byl film natočen, totiž ve filmu rovněž figuruje. Oba staří pánové sem tam vstupují do děje a s odstupem desítek let a svých životních zkušeností komentují tehdejší události.

Netuším, kdo tento formát (totiž propojení dokumentu a hraného filmu) použil poprvé, ale znovu jsem se přesvědčil, že v rukách schopných tvůrců se jedná o velice účinný způsob, jak vtáhnout diváka do děje a už ho nepustit. Účinek ve velké míře závisí na tom, jak se obě složky podaří propojit. V tomto případě se to podařilo vrchovatou měrou, např. scéna, kdy mladíci poprvé vstupují do nového bytu mě opravdu dostala. Hercům není co vytknout, a to ani ve vedlejších rolích (např. skvěle zahraná tragická postava ředitele školy). Velkým bonusem jsou oba hlavní protagonisté příběhu (ti skuteční), kteří působí tak sympaticky, že mě mrzí, že je neznám osobně. Kdo nemá rád dokumenty, ať se nenechá odradit. Jak už napsal Disk níže, převážnou část stopáže tvoří hrané sekvence.

Švýcarsko jako oáza klidu, svobody a demokracie... Omyl. Stačilo v 50. letech pár vražd gayů a ze strany policie začalo doslova peklo. A mezi tím se zrodila láska. Láska, která trvá dodnes. Tohle je jeden z těch dokumentů, které nelze než doporučit. 80% stopáže tvoří hrané scény, které mistrně zobrazují tehdejší atmosféru strachu o vlastní existenci. Jedno z těch děl, které když začnete sledovat, tak to za každou cenu musíte dokoukat do konce.

Tak toto se opravdu povedlo.

Velice vkusně a s noblesou natočený "hraný dokument" o curyšské gay oáze poloviny dvacátého století.