Podrobnosti recenze

Film s téměř tříhodinovou stopáží se snaží být velkou freskou zachycující osudy jedné rodiny a jejích přátel na pozadí proměňující se (francouzské) společnosti na časové ploše čtyřiceti let. Při velkém množství postav, dějových motivů a různých témat (politických, rodinných, společenských atd.) ani není divu, že se to tvůrcům nepodařilo úplně do důsledku. Možná ani nebylo záměrem jít do přílišné hloubky, ani v nejtragičtějších momentech jsem totiž neměl pocit, že se ze mě někdo snaží ždímat slzy.

Za hlavní myšlenku celého filmu by se zřejmě dalo považovat konstatování, že životní hodnoty jsou velmi relativní pojem, který se proměňuje v závislosti na věku každého z nás, na našich životních zkušenostech a na proměňující se společenské situaci. Je to dobře ilustrováno např. postupným opadáváním nadšení (u některých postav) z komunitního stylu života, kterému skupina přátel propadne v "revolučním" roce 1968.

Gay tematika se ve filmu objeví zhruba až v polovině jeho stopáže, ale po zbytek filmu je již zastoupena poměrně silně. Trochu mi vadí zjevné sympatizování tvůrců filmu s aktivistickými postoji některých gay postav, podle nichž "za to, že umíráme na AIDS, může stát".

Největším mínusem celého filmu - kvůli kterému jsem snížil hodnocení za "zpracování" - je zdánlivě maličkost, a to líčení herců. Některé z postav téměř nestárnou, a to přesto, že na počátku filmu se pohybují kolem dvaceti let věku a na konci kolem šedesátky. Nejpatrnější je to u postavy Yvese. Takhle bych chtěl v šedesáti vypadat. :)

Přes určité výtky považuji film za víceméně zdařilý pokus zmapovat vývoj francouzské společnosti ve 2. polovině 20. století a oceňuji, že gay tematika je do scénáře vpletena přirozeně, jako součást běžného života.