Nés en 68 / Born in 68 / Narozeni v 68 (2008)

Určitě stojí za vidění, ale souhlasím s tím, co napsal zolo. První ne-gay polovina filmu je poutavější, než ta druhá, v níž se gay-tematika dostává do popředí. Důvodem je snad jistá nostalgie po časech, kdy ještě mladí měli chuť měnit svět a stavět se čelem proti konzumní společnosti. Z filmu taky víc než jasně vyplývá, jak je francouzská společnost léta nesmiřitelně rozpůlená na progresivní přívržence levice a konzervativní pravičáky.

I přes dlouhou stopáž jsem se nenudil, i když určité výhrady (např. k maskérům, jak už zmínil předhodnotitel) jsou na místě. Jako jakási výpověď o nějaké době mě paradoxně první, "květinová" část filmu oslovila více než druhá (gay)část, která mi už moc zajímavá nepřišla. Ale film určitě za shlédnutí stojí.

Film s téměř tříhodinovou stopáží se snaží být velkou freskou zachycující osudy jedné rodiny a jejích přátel na pozadí proměňující se (francouzské) společnosti na časové ploše čtyřiceti let. Při velkém množství postav, dějových motivů a různých témat (politických, rodinných, společenských atd.) ani není divu, že se to tvůrcům nepodařilo úplně do důsledku. Možná ani nebylo záměrem jít do přílišné hloubky, ani v nejtragičtějších momentech jsem totiž neměl pocit, že se ze mě někdo snaží ždímat slzy.

Za hlavní myšlenku celého filmu by se zřejmě dalo považovat konstatování, že životní hodnoty jsou velmi relativní pojem, který se proměňuje v závislosti na věku každého z nás, na našich životních zkušenostech a na proměňující se společenské situaci. Je to dobře ilustrováno např. postupným opadáváním nadšení (u některých postav) z komunitního stylu života, kterému skupina přátel propadne v "revolučním" roce 1968.

Gay tematika se ve filmu objeví zhruba až v polovině jeho stopáže, ale po zbytek filmu je již zastoupena poměrně silně. Trochu mi vadí zjevné sympatizování tvůrců filmu s aktivistickými postoji některých gay postav, podle nichž "za to, že umíráme na AIDS, může stát".

Největším mínusem celého filmu - kvůli kterému jsem snížil hodnocení za "zpracování" - je zdánlivě maličkost, a to líčení herců. Některé z postav téměř nestárnou, a to přesto, že na počátku filmu se pohybují kolem dvaceti let věku a na konci kolem šedesátky. Nejpatrnější je to u postavy Yvese. Takhle bych chtěl v šedesáti vypadat. :)

Přes určité výtky považuji film za víceméně zdařilý pokus zmapovat vývoj francouzské společnosti ve 2. polovině 20. století a oceňuji, že gay tematika je do scénáře vpletena přirozeně, jako součást běžného života.

Díky obsáhlosti témat a širokému časovému rozpětí muselo dojít v ději k několika rychloposuvům, přesto snímek nic neztratil na své poutavosti a poučnosti.

Zajímavý film, který popisuje období zhruba 40 let jedné rodiny (trochu širší rodiny). Začíná revolučním rokem 1968, po kterém se skupinka mladých lidí rozhodne žít na venkově. Někteří brzy poznají, že realita je trochu jiná, jiní jsou spokojeni. Ve filmu jsou téma jako nástup epidemie AIDS v 80. letech, ale i politika.
Přijde mi, že film je natolik rozsáhlý, že si v něm každý najde něco.

Na vlne Hippies, vzbure voči všetkému konzervatívnemu, moralizmu, pohodliu a rozmaznanosti strednej vrstvy, sa skupina priateľov presťahuje na vidiek, kde si na farme usporiadajú komúnu. Ideály sa čoskoro stretnú s každodennou rutinou - návrat k prírode a prirodzenosti nie je vždy príjemný. Nepohodlie, drina a neprítomnosť vymožeností doby - to všetko postupne odvádza jedného po druhom do lona civilizácie. Ostane len malá skupina "pravoverných", akási rodina (v trochu širšom poňatí), ktorej osudy ďalej sledujeme cez niekoľko generácií.


Zaťatosť v radikálnych ideáloch, vzdor či hľadanie stredu medzi extrémnymi spôsobmi života, pochybnosti, otvorená sexualita, striedanie generácií. Deti sa búria proti konzervatívnym malomeštiackým rodičom, ich deti sa zasa búria proti liberalizmu a túžia po pevných pravidlách, živote medzi rovesníkmi uprostred spoločnosti.



Narodených v 68 nie je málo a tvorcovia filmu si vzali naozaj udivujúce sústo. Jednak pracovať s toľkými postavami a v takom časovom rozpätí - a popri tom zároveň spacovávať toľko tém. Nechýba politka (ktorej sa francúzi vo filme neboja), sexualita rôznych odtieňov (od polyamorie bez konceptov vlastníctva a vernosti, po gay práva v dobe s AIDS), klasická dráma - čo všetko prinesie život, generačný portrét netradičnej rodiny. Vtesnať to na plochu filmu je náročná úloha, nevyhneme sa skratkovitosti (ktorej je nám v prípade toľkých zaujímavých motívov ľúto), aj istej miere chaosu a preplnenia (je toho jednoducho veľa).

Niečo naviac, čo zamrzí najviac, je zvláštna schematickosť, akoby sme sledovali osvetový dokument ľavicového hnutia - nič proti názoru ako takému, len podanie mohlo byť aj živšie. Sme vo filme a mali by sme rozprávať filmovým jazykom - používať príbeh, cez ktorý si získame publikum a to so záujmom strávi aj myšlienkové vitamíny - nie ako inštruktážne video s neživotnými karikatúrami - postavami stelesňujúcimi zámer, postoj, čosi čo zapadá do plánu, nie však celistvých viacrozmerných ľudí.