Podrobnosti recenze

Emocionální masakr. Málokdy se mi stane, že na film musím myslet nejen celý večer po zhlédnutí, ale ještě i druhý den a třetí den... Vše působí velmi realisticky, film se záměrně vyhýbá jakémukoli přikrašlování a kamera občas až nepříjemně zobrazuje vše, co bychom raději ani neviděli (např. odporná scéna ze záchoda ve vězeňské cele). Myslím, že to byl můj první film filipínské provenience a opravdu mě velmi překvapila jeho kvalita po mnoha stránkách: kamera, vybudování syrové atmosféry a hlavně herecké výkony. Také mě ve dvou scénách zaujalo využití Debussyho Svitu luny, což bych ve filmu tohoto ražení opravdu nečekal, ale přitom to skvěle funguje.

O něco snižuji hodnocení za „zpracování“, a to za nepřiměřenou stopáž. Chtělo by to pár střihů, některé scény jsou zbytečně natahované. Zrovna tak ubírám hvězdičky za příběh, a to ze dvou důvodů. Závěr mi přece jen přišel poněkud přitažený za vlasy - pravděpodobnost, že by se něco takového mohlo stát, je opravdu mizivá. A zadruhé ve filmu postrádám nějaký „vyšší smysl“, katarzi. Zdá se, jako by se tvůrci pouze pásli na lidském utrpení. Poněkud to připomíná filmy od Iñárritua, který se také vyžívá v tom, že své postavy nechává neskutečně trpět a čelit stále novým a novým ranám osudu, takže to ve výsledku působí až nereálně a zároveň zcela bezvýchodně. Společně s filmy od tohoto režiséra a s pár dalšími (třeba Sedm) jsem si snímek zařadil do krabičky „Jsem rád, že jsem to viděl, ale znovu už nemusím“. Shrnuto: působivý film, ale kdo má rád romantické komedie, ať se mu vyhne obloukem. :)