Podrobnosti recenze

Střízlivě vzato se jedná jen o lehce nadprůměrný životopisný film věnovaný významné osobnosti (v tomto případě legendárnímu tanečníkovi a choreografovi počátku 20. století Václavu Nižinskému). Nad průměr ho táhne zejména poměrně autentická dobová výprava a skvělý herecký výkon Alana Batese v roli impresária Sergeje Ďagileva. Bates je v této roli přímo impozantní, skvěle vykresluje dominantní, neústupnou Ďagilevovu povahu i jeho odvahu v uvádění avantgardního repertoáru. Výborný je také herecký představitel vedlejší, ale důležité postavy barona Gunzburga. Tím víc je však bohužel patrné, že představitel titulní role na svoji psychologicky kompikovanou úlohu nestačí. Tvůrci filmu do role Nižinského obsadili skutečného tanečníka George De La Penu (předpokládám proto, aby nemusel být v tanečních scénách nahrazován dublérem), který je skutečnému Nižinskému i typově podobný, ale v některých scénách poněkud přehrává (a to nejen v závěrečných scénách, kde už se začíná projevovat Nižinského duševní choroba).

Hvězdičky, které ubírám za výběr herce do hlavní role, zase naopak přidávám za samotné téma filmu, které mě nakonec přimělo k překladu titulků. Éra Ďagilevova legendárního baletního souboru Ballets russes (Ruský balet) je fascinující kapitolou kultury 20. století. Soubor, který působil převážně v Paříži (ale i obecně v západní Evropě), využil dobové stagnace tradičního romantického baletu a přinesl do tohoto uměleckého odvětví doslova nový vítr. Nižinského choreografie byly pro tehdejší diváky stejně šokující jako hudba, kterou si pro své balety vybíral. Vrcholem této „baletní revoluce“ se stala v roce 1913 pařížská premiéra baletu Svěcení jara na geniální hudbu Igora Stravinského, která vyvolala doslova skandál. Nastudování a premiéře Svěcení jara je však ve filmu z pochopitelných důvodů věnován jen omezený prostor, většina děje se točí převážně kolem vztahu Nižinského a Ďagileva a později i Nižinského manželky Romoly.

Pro zájemce o toto téma: Ve zdejší databázi je k nalezení další film, který se věnuje výhradně premiéře Svěcení jara a který má z mého pohledu i šťastnější volbu hereckého představitele Nižinského (tedy ne že by to byl nějak oslnivý herecký výkon, ale v tomto případě se na něj aspoň moc dobře kouká). Film se jmenuje Riot at the Rite a je k vidění pouze na YouTube ve špatné kvalitě. Pokud vím, neexistují k němu žádné titulky. Další film, ve kterém se toto téma objevuje, je Coco Chanel & Igor Stravinskij (nikoli s gay obsahem). V obou jmenovaných filmech jsou k vidění i velké úseky Nižinského původní choreografie Svěcení jara. Ještě dnes bere dech svou syrovostí a vlastně i po více než sto letech pořád působí moderně. Celá původní choreografie Svěcení je i na YouTube v novodobé rekonstrukci vynikajícího baletního souboru Joffrey Ballet.