Podrobnosti recenze

Tohle asi není film pro každého, ale komu se strefí do vkusu, zamiluje si ho. Z mého pohledu nesmírně zábavná variace na téma „stárnoucí muž se bláznivě zamiluje do mladíka“. Na rozdíl od Smrti v Benátkách nebo Skoonheid (obojí zde v databázi), které jsou opravdu laděné velmi vážně, lze tento snímek nejspíš označit jako tragikomedii, přičemž komediální rovina převládá. Film je plný okouzlujícího (mnohdy hořkého) humoru, který těží z řady kontrastů ve více rovinách. Základním kontrastem už jsou samotné dvě hlavní postavy, které se liší nejen věkem, ale snad úplně vším. Konzervativní anglický spisovatel, v jehož londýnské pracovně se snad zastavil čas, na jedné straně a mladý americký herec, který se živí natáčením béčkových filmů pro teenagery, na straně druhé. První z nich je vzdělaný, sečtělý, kultivovaný, druhý je přece jen poněkud prostší, přičemž ale oceňuji, že tvůrci nesklouzli ke karikatuře amerického burana. Je velmi zábavné sledovat usedlého intelektuála, jak se naprosto poblázněný „hvězdou filmového plátna“ sníží k věcem, které by pro něj za normálních okolností nepřicházely v úvahu. On, pro kterého je i psací stroj výkřikem moderní techniky (film se odehrává v 90. letech 20. století), je najednou nucený pořídit si video, aby mohl opakovaně sledovat „herecké výkony“ svého idolu. Scény z obchodu s elektronikou a z videopůjčovny patří k nejzdařilejším z celého filmu. Jak myslíte, že dopadne spisovatelův pokus přesvědčit „svého“ Ronnieho, aby se přestěhoval do Evropy a točil artové filmy? John Hurt v hlavní roli mi opět potvrdil, co si o něm myslím už dávno: je to nenápadný génius. (Viděli jste ho ve filmu Sloní muž? Pod maskou mu ani není vidět do obličeje, a přesto je jeho herecký výkon strhující.) Zřejmě jsem v hodnocení tentokrát poněkud neobjektivní, ale film natolik uhodil na mou strunu, že nemůžu jinak. Komu se film bude líbit, doporučuji ke zhlédnutí také v mnoha ohledech podobný snímek A Man of No Importance.