Podrobnosti recenze

Ohromující snímek mě na počátku nijak zvlášť neokouzlil, ale čím více jsem se do něj nořil, začínal jsem chápat, že nejlepší debut roku 2007 pro mě budou právě Akvabely - opravdové, syrově realistické, ale zároveň plné citů v podání herců, kterým jejich příběhy prostě nelze jinak než uvěřit. Hrdinkami dramatu objevování sexuální identity jsou tři mladé dívky nijak nezatížené vyššími autoritami, tedy relativně neomezené. Ostatní filmy na podobná témata bývají obtěžkány ještě další dějovou linkou, a to vztahy "děti - rodiče". V Akvabelách rodičovskou autoritu spatříte jen v náznacích. Dívka si zamyká pokoj a rozbitým plotem v zahradě odchází pryč - vyšší autority jsou pouze omezujícími prvky, jež se dívky již dávno naučili obcházet. Zůstává jim tedy relativní svoboda, která je však tvrdě vykoupena předčasným dospíváním a hrubými nárazy do zdí dospělého světa vztahů a pocitů. Samostatnou kapitolou je pak hudba a výborně zvládnutý závěr. Akvabely jsou pravdivým a uvěřitelným dramatem, které i v chladném a odtažitém prostředí plaveckého bazénu dokáže rozehrát vroucí hru dívčích emocí.