Podrobnosti recenze

Snílci jsou skvělým filmem, který díky četným intimním scénám může méně pozorného diváka zavést na scestí. I když intimních scén - vůbec ne hrubých či lacině dráždivých, jako spíš dojímavých - vidíme řadu a nejeden konzervativní divák je pobouřen, zřetelně nejsou smyslem filmu, ale jen ilustrací klíčové Bertolucciho myšlenky: ideál je nedosažitelný, proto, ostatně, je ideálem.
Jsme uprostřed pařížských studentských bouří roku 1968, americký student Matthew, který se zajímá o filmové umění, se setkává s francouzskými sourozenci, bratrem Theem a sestrou Isabelle, kteří mají stejné zájmy, a ty je všechny rychle sbližují.
Na geniálně sestavené trojici Bertolucci (resp. tvůrce stejnojmenné románové předlohy Gilbert Adair) manifestuje řadu různých vztahů: bratr-sestra, milenec-milenka, kamarád-kamarád... A také konfrontaci různých společenských vrstev - oba sourozenci z prominentní intelektuálské rodiny, proti nim kluk ze středostavovských obchodnických kruhů. A také konfrontaci americké a evropské kultury. A také .. dosadit toho lze hodně.
Matthew je rychle vtažen i do další vrstvy sourozeneckých vztahů, kterou by povrchní divák mohl považovat za incestní, jde ale o něco mnohem hlubšího: o pokus o maximální lidské sblížení vzájemným odkrytím si a sdílením nejosobnějších intimit. Součástí toho je i motiv vzájemné zvídavosti až přitažlivosti mezi oběma kluky: je jen naznačen jako cosi, co by se případně - vedle všeho dalšího - mohlo postupně rozvinout. Chceme-li to považovat za gay téma, s čímž účastníci tohoto fóra nebudou mít problém, pak rozhodně přítomno je.
Příběh je jedním z mnoha projevů snahy vyrovnat se s evropským rokem 1968, najít jeho výklad, a i v tom smyslu je skvostný. Naivní pokus těchhle tří mladých snílků o ideální soužití nevyjde a vyjít nemůže, stejně jako bouřlivákům z ulic roku 1968 nevyšel a nemohl vyjít pokus změnit společnost. Základní lidské i společenské vztahy jsou neměnné. Snít o změně se ale může, možná i musí.