Podrobnosti recenze

Film byl uveden před třiceti roky, a určitě patří mezi ty, které by v tehdejší podobě dnes už vzniknout nemohly. Vedle dětské nahoty a slovního líčení sadistických pedofilních scén vidíme zblízka i smrt tří malých chlapců, v jednom případě i s předsmrtnou agonií. Může být k diskusi, zda takové scény zobrazovat, mimo jakoukoli diskusi však je, že natáčet tohle s dětskými herci je (pardon) prasárna.
Ačkoli je děj inspirován událostmi druhé světové války a silným téma je homosexuální pedofilní sadismus, pravděpodobně měly tyto kulisy posloužit hlavně k hlubšímu vhledu do lidské psychiky. K zobrazení běsů, které v lidském nitru uvolňuje absolutní moc nad jiným člověkem, i k zobrazení boje s bezmocí a postupné smíření se s beznadějí u těch, kdo naopak vydanost na pospas prožívají. Silným motivem je také odplata i obraz postupného předávání zla. Zkušený režisér z takového téma může udělat filmovou lahůdku, nepochybně nadaný Villaronga však Tras el cristal natočil jako svůj první celovečerní film po třech krátkých, fakticky jako prvotinu.
Kostrbatý, nenapínavý a předvídatelný děj, snadno čitelné nápovědy a jinotaje, schematické postavy. Na dobře udělaném filmu vtahuje děj, divák vstoupí do některé z postav, zaujme novost či hloubka myšlenky, zapracují emoce, upoutá nápaditost filmového sdělení. Zde nic takového nefunguje, neustále jsme si vědomi, že "je to jen film". Paradoxně je to ale pro diváka dobře: stále ví, že odpudivé scény probíhají jen na obrazovce a není jimi zdaleka tak otřesen, jak by se dalo čekat.