Podrobnosti recenze

Tmavý chléb je výbornou studií o společnosti hluboce rozpolcené vnitřním konfliktem, který vyústil v občanskou válku. Zachycuje katalánskou vesnici nedlouho po této válce, ještě dávno předtím, než zdravý rozum dovedl zemi k pochopení, že trvání konfliktu, byť zanořeného pod umělou stabilitou diktatury, vede do propasti, a že usilování o úplné dosažení spravedlnosti může společnost zničit: spravedlnost je, bohužel, ideálem, k němuž se lze - v nejlepším případě - jen přiblížit.
Příběh filmu dlouho působí, jako by byl vyprávěn jen z pozice jedné ze stran konfliktu. Postupně se však vynořují další a další zákruty zprvu prostého děje, s nimi nové úhly pohledu i poznání, že příběh španělské občanské války ve skutečnosti není přehledným soubojem sil jednoznačného dobra a jednoznačného zla (viz ostatně Hemingwayovu knihu Komu zvoní hrana). Děj také neskončí happyendem - hlavní postavu opouštíme neusmířenou, teprve na začátku dlouhé cesty k dospělosti, symbolizuje tak tehdejší fázi konfliktu.
I v tomto filmu uvidíme několik velmi drsných scén, jak je u Villarongy obvyklé. Jsou však velmi přirozeným podtržením některých momentů děje, nejsou sice nezbytné a řada režisérů by je asi nezařadila, můžeme ale přijmout, že jde o přirozený a nevykalkulovaný způsob Villarongova vyprávění. Berme, nebo nechme být.