Podrobnosti recenze

Tu jablečnou farmu měl děda, i otec ji měl, má ji i Richard, a až ten umře, bude ji mít jeho syn James, i kdyby nechtěl. Jak je tak Richard navyklý přistřihovat stromky, aby rostly podle jeho vůle, přistřihuje i Jamese. A jako pošle traktor do servisu, když se porouchá, po zjištění, že James je gay, pošle ho do církevního servisu k opravě gayů. Však to všechno dělá k Jamesovu dobru. Pokud se na věc dokážeme dívat i jinýma, než pubertálníma očima, má tatík kus pravdy: farma je jistota, skromná, ale jistota, ne tak dráha klavíristy, po níž James touží. Přesto Richard nakonec dokáže pochopit, že "Farma není rodina, my jsme rodina."
Příjemné je, že terapie v církevní "opravně" není zobrazena tak drasticky, jak bývá už únavným zvykem, naopak jsou dobře patrné její (naštěstí dočasné) dopady po návratu do života. Demagogické homofobní argumenty udánlivých křesťanů jsou ovšem zachyceny velmi věrně.
Než se Kerstin Karlhuberová pustila do Fair Haven, měla za sebou několik krátkých filmů, tento je jako celovečerní její prvotinou. Podle fotografie je to milá a plnoštíhle dobrosrdečná dívka, jestli jí ovšem něco zůstalo skryto opravdu důkladně, pak jsou to běsi chtíče, kteří v devatenácti cloumají i těmi nejhodnějšími či nejkultivovanějšími kluky. Mladí hrdinové jí proto vycházejí drobátko vykleštění, skvěle se ovšem vyřádila na něčem, co asi zná důvěrně, totiž na zuřivém vzteku Suzi po zjištění, že z románku s tím hezkým klukem, na kterého měla tak šikovně políčeno, nic nebude.
Většina herců má zjevně větší možnosti, než kolik jim Karlhuberová i scénárista v tomto dost nenovém, schematickém a předvídatelném příběhu umožnili uplatnit. "... well-meaning movie from newbie director Kerstin Karlhuber...", označuje film recenzent na portálu queerguru, a gentlemansky tak vystihuje odstup, s nímž asi bude skutečný gay na tento holčičí pokus o vhled do světa gayů reagovat.