Podrobnosti recenze

Silný film, který vyvolá silné emoce u těch, jichž se jeho motivy mohou osobně dotýkat. I po opakovaném shlédnutí však zůstává zřejmá nemalá řemeslná kvalita filmu: dobří herci, přesvědčivý a relativně dobře postavený příběh, solidní (byť nijak mimořádná) kamera a střih. Upozornit je třeba na po mém soudu zcela mimořádný herecký výkon Catherine Jacob (ve filmu vystupuje svým jménem) v roli profesorky matematiky. Také dva hlavní hrdinové, mladí herci Bérenger Anceaux a Jules Houplain hráli úctyhodným způsobem a jistě o nich neslyšíme naposledy.
Kolega níže vyslovil údiv nad tím, že lékař může mít "tak zastaralé názory". Samozřejmě může, vysokoškolský diplom v oblasti přírodních (ani jiných) věd zaručuje snad, že poskládal předepsané zkoušky, ne však, že je vzdělaný nebo že není hlupák; vždyť i takový Roman Joch je podle diplomu lékař. A Francie není jen Paříž, ale také francouzský venkov, malá města. Co se ve filmu ukázalo, je bez obtíží myslitelné i u nás, navzdory všemu (skvělému) českému ateismu. Konečně, často se ve filmu jednalo primárně o mlčení a neodporování agresi někoho jiného nebo o "not my business" v případě učitelů.
Může-li být nepochopení nebo strach z homosexuality mimo jiné i projevem nedostatku schopnosti se sebemenším způsobem vcítit do pozice "odlišné" citové orientace coby pozice druhého člověka, pak jsou tento a podobné filmy (nebo knihy, zkrátka: příběhy) neobyčejně důležité, protože se snaží k tomu vcítění napomoci, ukázat mu cestu. Ne každý film se musí stát milníkem ve vývoji kinematografie. Bohatě postačí, ukáže-li příběh, ze kterého si každý může odnést do života něco podstatného a užitečného.