Genèse / Genesis (2018)

Když se pod prezentací filmu na CSFD rozezní bekot a mekot cinesnobíků, jak se stalo i pod Genèse, obvykle můžeme čekat to nejhorší. V tomto případě naštěstí tak zle není.

První dva příběhy jsou velmi silné, třetí dojemný, žádný ale není pro film vysloveně klíčový. Více jde o sérii epizod, situací a pocitů, z nichž sestává hlavní díl vkladu, který věk teenagera pro další život člověka znamená. Méně důležité zůstává pominuto, nevysvětleno či nedopovězeno. Scénárista a režisér Philippe Lesage je pozorovatel, který podstatné momenty dokáže vyhmátnout, načíst a dostat na plátno se všemi odstíny motivů, chování a emocí postav. Výborný výběr herců, přiměřená muzika, nenápadně dobrá práce s kamerou, světlem, barvou.

Nejen pro gaye, ale i podle odborných kritik je nejpropracovanější postavou introvertní Guillaume, který zmatky a nejistotu maskuje exhibicemi a šaškárnami. Všechny polohy role podává Théodore Pellerin s naprostou přesvědčivostí. Představitelka megasoběstředné princezničky Charlotte toho tolik ke hraní nemá, zato se projevuje slabost, kterou Lesage pro Noée Abitu chová: kdyby se vystřihly všechny záběry, kde kamera zblízka zabírá její únavně monotonní mimické a pohybové kreace, třetina filmu je pryč. Dobře odpozorované a zahrané jsou postavy osobnostně deformovaného pedagogického personálu, hlavně zamindrákovaný profesor je dokonalý. Role ve třetím příběhu jsou přizpůsobeny, aby je dětští teeni mohli odehrát v pohodě, a tak se i stalo.

Příběhy dospívání jsou divácky náramně oblíbené a obvykle hrozí spoustou klišé a kýčem. Tomu se Lesage vyhnul stylem vyprávění, hlavně ale tím, že postavám nedopřál naplnění jejich touhy; i závěrečný táborový příběh, který má diváka zklidnit a utěšit po předchozí drsné podívané, končí smutkem z toho, k čemu nedošlo, co hlavní postava nedokázala, zmarnila. Genèse neulpí v paměti odvyprávěním hezkého a nadějeplného příběhu, ale naopak tím, co se neudálo, co vysloveno a uzavřeno nebylo. Příznivci jasných příběhů typu "Matěji, proč tě holky nechtějí" jsou proto mrzutí, avšak prosme je o trpělivost, vždyť Matějové jsou k vidění daleko častěji, než Genèse.

První tři čtvrtiny filmu se vidět dá, zvláště kvůli hlavní postavě Théodoru Pellerinovi, na kterého se fakt dobře kouká. I ostatní mladí herci hrají vcelku uvolněně a přirozeně. Však v poslední čtvrtině zcela nečekaně... jiný čas, jiná vesnice, jiný Ivánek. WTF? Pro mě dost nelogická pedofilní chvilka poezie. I když tuším, co tím asi chtěl básník říci, přesto to na mě působí jako scénáristické faux pas.

Když se snoubí scénárista s režisérem v jediné osobě, tak se stává, že dotyčnému chybí odstup a hlavně zpětná vazba. Třeba, když je k dění kolem sourozenecké dvojice přilepen příběh z tábora, který by mnohem lépe fungoval, pokud by tvořil samostatný krátký snímek. Už tak je ve filmu příliš vaty natahující neúměrně stopáž. Zde by prospěl razantní zásah střihače.