Happy of the End (2024)

První díl by měl být natolik propracovaný, aby diváka navnadil k pokračování sledování. Začít "akční scénou", ze které si napadený neodnesl žádný větší šrám a s rozbitými ústy se dokázal bezbolestně napít, bylo pověstným vstyčeným prostředníčkem těm před obrazovkou. Na jednoduchou dějovou linku vzájemného poznávání a hlavně odhalování, se nabalily především kruté reálie vysvětlující důvod dvou raněných duší. Vzhledem k pojetí rolí se nelze divit vzájemné, svým způsobem poškozené, komunikaci. Ten odstup byl znát i přes sílící snahu o vzájemné propojení.

Tento seriál jsem dlouho rozdýchával a vlastně ještě nerozdýchal. Je asi fakt, že všude žijí jen lidé. Já mám pořád Japonsko spojené s až předokonalou společností, kde jsou všichni upravení a zdvořilí a mají tendenci se upracovat k smrti. Určitě tady ale funguje i tato temná strana společnosti a člověk si nevybírá, kam se narodí. Ale i tam je vidět, že se najde trocha lidskosti a touha po lásce, kterou tito lidé opravdu získají od dítěte minimum. Oba herci to zahráli perfektně a Chiria snad museli před natáčením schválně trápit hladem. Byl neuvěřitelně hubený a člověk mu věřil, že se málokdy pořádně najedl. Určitě citlivější lidé by měli k seriálu přistupovat opatrně, ale jinak skvělý.

Tato série je téměř dokonalá ve všech aspektech: Příběh, režie, atmosféra a herecké výkony. Není to ale seriál, na který by se měly dívat slabší povahy. Je místy hodně znepokojivý, hodně šokující, hodně syrový, hodně realistický a smutný a temný. Na pozadí toho všeho zde dva mladíci hledají společné chvíle štěstí i přes všechno zlé, co se v jejich životech událo a stále děje. Příběh doplňují flashbacky skvěle dokreslující hlavní děj. Obávám se ale, že řada diváků kvůli šokujícímu obsahu seriál nepochopí, nebo rovnou odsoudí. Pro mě je tahle série svým jedinečným vyzněním naprosto nezapomenutelná.

Koľko toho človek zniesie a nesie? Hľadieť, ale i zažívať brutalitu a krutosť dlhodobo, od mala alebo mladosti ako v tomto diele... Ako sa s tými ranami na tele i na duši vysporiadaš človek? Herci boli geniálni, až mi srdce stislo ako to "hrali" mladší herci, deti. Pošahaného a brutálneho Mayu zahral Asari Yosuke vierohodne a som rada, že neukazovali viacej scén so sadomasochistickými klientami. Hlavná dvojica žne u mňa chvály, obom role sadli. Krása, ako si Chihiro (Beppu Yurai) vedel udržať úsmev i napriek všetkému čím si v živote prešiel. Dokázal to pohľadom (fotografovanie) akým hľadel na svet. Keito resp. Haoran (Sawamura Rei) tú v sebe skrytú a zavretú bolesť, strach zahral sakra vážne i pomalé otvorenie sa druhému človeku. Som šťastná, že podtón celej snímky je láska, láska, ktorá "hory prenáša" a dokáže prejsť všetkými úskaliami i vernosť. Tú si obaja zaslúžili. Po skončení série som myslela i na ľudí, kt. zažili, zažívajú vojnu, vojakov, ľudí týraných i týrajúcich, lebo brutalita je žiaľ stále súčasťou krutých praktík ľudstva. Zakončím to - Nádej, vernosť, láska... V tom tkvie cesta človeka.

Tento dost depresivní seriál jsem zhlédl na jeden zátah.
POZOR SPOILER: Musím upozornit slabší povahy, že se v příběhu objevuje i násilí na dětech a jejich zneužívání, sexuální mučení a týrání zvířat: SPOILER KONEC.
Ještě, že to bylo natočeno podle mangy autora Ogeretsu Tanaky a ne dle skutečnosti, i když dít se může v tomto světě cokoliv. Herci sympatiční, zahráno výborně, Chihiro měl snad 40 kilo i s postelí, ale oblečen byl do plandavých věcí, takže to tak nebylo poznat. Jen jaksi ta chemie mezi oběma hlavními postavami tam pro mě moc nefungovala. Jinak vše hodně nadprůměrné, rád jsem si osvěžil po čase centrum Tokia, čtvrť Ueno, dokonce i Ueno Park, kde byla natočena jedna scéna, ale vzledem k tématu se k tomuto seriálu už asi nevrátím.

Skvěle zahráno od dětských rolí až po dospělost. Strašné na tom je že to není sci-fi ale současnost někde tam venku .