Holding the Man (2015)

No už ma tieto AIDS romance moc nedojímajú. Nejako sa prederie u mňa na povrch rozum a zmysel pre zodpovednosť a spoločne zaúradujú. Malo to istý zmysel pred pár desaťročiami, dnes už moc nie. Človek má byť jednoducho zodpovedný za seba i za svojho partnera. Za titulky veľmi pekne ďakujem.

Ze začátku možná pomalejší rozjezd ... A chvílema jsem si říkal e to vypnu, potom se film celkem rozjede a má spád. Klasický gay příběh doby. Pěkne zahrané. Možná mi chyběla část období vyprávěného příběhu, ale i to se dá překonat. Určitě doporučuji zkouknout... Cítím zde jistou podobnost s filmem Torka aldrig tårar utan handska

Poslední třetina patřičně dojemná, předchozí dvě bohužel trochu nuda, řekla bych hlavně zásluhou neskutečně nesympatického představitele Timothyho. On ani jeden z hlavních hrdinů není žádný extra herec a moc to mezi nimi v této části nefunguje a nebudí žádné emoce.

Filmy s HIV tematikou uplne nemusim, ale tenhle film me svym zpusobem oslovil a libil se mi...

Film je trochu smutný a i nostalgický. Myslím, že je v něm mnoho poučení i pro dnešní generaci lidí.

Kvůli velmi silné druhé polovině film rozhodně stojí za zhlédnutí i za zamyšlení. V té první, retro části ze 70. let bohužel není zvládnuté maskování herců na dospívající kluky, hlavně jejich divoké pačesy jsou nepřirozené. Ale je to vlastně jen malá vada na kráse vzhledem k tomu, jak živě je zachyceno období sexuálních úletů a především jak syrově a nepřikrášleně ve filmu působí vše, co následuje po vypuknutí proklaté choroby u obou sympatických hrdinů.

Staré téma, ale přece nenudilo. Zpracování dokonalé nebylo, ale příběh mě vtáhl a nepustil, přestože byl předvídatelný. Sympatie herců, láska a snílkovská uvěřitelnost mě nutily držet palce. Útok na city byl patrný, ale nepřipadl mi vynucený či vykalkulovaný. Po delší době opět film, nad kterým člověk přemýšlí i po posledním titulku.

Ve filmu se vracíme do osmdesátých let, kdy propukla pandemie AIDS. Příběh líčí osud dvou z obětí, tentokrát můžeme vidět, jak zlé období prožívali gayové v Austrálii. Nikdy není špatně si tyhle doby připomenout: ďábel byl zatlačen, bohužel ale ještě ne vymýcen.

Skutečný příběh patnácti let vztahu s Johnem Caleo popsal Timothy Conigrave v knize, která se v Austrálii stala bestsellerem, vznikla podle ní divadelní hra, v roce 2015 film Holding the Man, a o rok později ještě film Remembering the Man. Příběh Tima a Johna se tedy zřejmě stal příběhem kultovním, a je to jistě dobře v zájmu chápání homosexuality jako přirozené součásti života společnosti. Výsledkem ovšem je, že uvidíme-li jen Holding the Man, poznáme jen jednu ze součástí kultu. Na IMDB jeden divák píše: "Cítím, že film Holding the Man nezachycuje na sto procent kouzlo knihy. ... Dokud neuvidíte Remembering the Man, nemůžete plně pochopit a ocenit skutečný příběh Tima a Johna."

Silou filmu Holding the Man, důvodem, proč funguje, je především fakt, že je zpracováním knihy popisující skutečný příběh. Ten fakt je ale zřejmě i jeho slabinou, zejména pokud scénáře se týká. Jako by scénárista předpokládal, že každý divák tak slavný příběh jistě zná a leccos není třeba zvlášť vysvětlovat: příliš mnoho je podáno zkratkou, příliš mnoho situací, které by si zasloužily rozvinutí, je odbyto jednou, dvěma větami. Hlavně ovšem: v literárním ztvárnění nejen nevadí, ale spíš prospívá, že příběh dvou kluků je viděn očima jen jednoho z nich; ve filmu to nepůsobí úplně přirozeně.

Bohužel, největší slabinou je obsazení rolí obou hlavních postav. Faul pocítí divák hned na začátku: teenageři hraní třicátníky jsou prostě nepřesvědčiví a působí jako parodie. Oběma hercům se nedaří sehrát ani vzájemnou přitažlivost, ve většině erotických scén máme pocit, že mají za nutné pomrkávat přes rameno na diváka s ujištěním "Já tu buznu jenom hraju!" Mohli bychom uvěřit, že vidíme příběh dvou výborných a velmi oddaných heterosexuálních přátel, kteří si jsou tak blízko, že když zrovna nemají partnerky, dokáží si navzájem vyhovět. Věřit, že vidíme příběh skutečných milenců, je bohužel obtížné. I mimo tyto scény a situace je u představitele Tima spontaneita zřetelně příliš chtěná, příliš hraná.

Ďábel byl zatlačen, bohužel ale ještě ne vymýcen. Už jen proto tenhle film - vzdor různým otazníkům - zaujme i dojme.

Láska za časů cholery, jménem AIDS.....
Nezklamalo, bylo to krásné, kruté, zamilované, smutné, vášnivé, sexuálně nabité. Jsem rád, že po Zkrocené hoře a Stejných srdcí, tu máme další gay snímek u kterého se nešetřilo na rozpočtu. Navíc oba herci byli pěkní chlapi, co měli charizma, byli oba přirození a uměli opravdu hrát ( oproti těm ochotníkům z druhořadých shitů, jako třeba Vampire Boys) . Já jim uvěřil úplně všecko, jejich lásku, jejich bolest, jejich osudovou smrtelnou přitažlivost....Ten konec jsem samozřejmě obrečel. 80%

Pomalý rozjezd sice připomínal další "školní love story", podle osvědčeného a mnohokrát prověřeného scénáře, mezi kapitánem fotbalového týmu a roztleskávačkou - v tomto případě (ne)nadějným hercem, ale postupem času se Holding the Men změnil v "dospělácký" snímek o vztahu dvou lidí, kteří k sobě jednoduše patřili, byť si to jeden z nich (Tim) musel uvědomit až během odloučení, ze kterého si dovezl nechtěný dárek, který věnoval Johnovi.