Kill Your Darlings (II) (2013)

Až teď jsem se dostal k tomuto filmu, kvůli D.Redcliffovi, kterého jsem konečně viděl hrát, neboť ty "kouzelnické" smyšleniny šly naprosto mimo mě. S ním jsem spokojen a přiznávám, že jsem jej chtěl vidět i tam, kde nahý roztahuje nohy a pouští do sebe svého kolegu D.DeHaana.

Filmařská kvalita filmu je naprosto znát, vše už bylo napsáno a já se přidávám k těm, které film celkově ale moc neoslovil, nemohu soudit, na kolik přesně je dle skutečnosti, ale prostě mi to úplně moc nesedlo. K tomuto snímku se nebudu moc vracet.

"Some things, once you’ve loved them, become yours forever. And if you try to let them go… they only circle back and return to you. They become part of who you are, or they destroy you."

- odkaz pre mna

Jako určitý obraz života v New Yorku na konci války to beru. Vzhledem k tomu, že je to podle skutečnosti, tak má i jistou historickou vypovídací hodnotu. Ale chybět mi ve sbírce tento film určitě nebude.

Musím přiznat, že o beatnicích jsem dosud věděl jen to, že byli, a jména nejvýznamnějších představitelů. Z toho důvodu jsem ve filmu nemohl vidět více než zobrazení studentské životní epizody několika mužů z rozervaným nitrem. Působilo to na mě tak, že nevěděli, co chtějí, ale věděli, že se nechtějí zařadit do průměru. Pokud jejich literární díla mají atmosféru filmu, pak si je asi nikdy nepřečtu. Nejlepší herecký výkon podal představitel Luciena, Daniel Radcliffe podle mě hrál nemastně neslaně, moc na mě nezapůsobil, přitom jsem právě kvůli němu byl na film zvědavý.
Hodnocení "spíše nedoporučuji" míním pro ty, kterým jako mě beatníci nic neříkají, protože se mně zdá, že film ocení jen jejich příznivci.

Po řemeslné stránce nemám celovečernímu debutu co vytknout. Ani jsem neměl problém s obsazením, protože jsem neviděl jediný díl ze Školy čar a kouzel v Bradavicích, ale...filmy o Beatnících a umělcích 50. a 60. let, které jsem dosud viděl, na mě působí strašně šablonovitě (citová závislost, zhýralost, alkoholové a drogové opojení, neschopnost nést následky za své lehkovážné činy) a nemyslím si, že mají dnešní generaci co nabídnout.

Po přečtení předešlých hodnocení na tomto webu a ohlasů na ČSFD jsem se rozhodl na tento film podívat. Beatníci mne totiž dosud nezaujali a tak jsem doufal, že se to třeba změní. Dokoukal jsem asi 3/4 filmu a přišel na mne pocit takového hnusu , že jsem to raději vypnul. Po několika hodinách , když už jsem trochu vychladl, jsem se rozhodl, že film dokoukám. Musím říct , že po zhlédnutí zbytku jsem se stal tím, kdo se bez Beatníků už asi na vždy obejde. Jestli ovšem film alespoň z poloviny odpovídá skutečnosti, pak ho raději budu brát jako nechutný hraný dokument.

Tenhle film jsem sežral i s chlupama. Ačkoliv by se dal považovat i za hraný dokument, má všechny náležitosti velmi dobře - a s vynikajícími herci - natočeného fiktivního příběhu, který se ke konci stane téměř thrillerem. Troufám si proto odhadnout, že se bude líbit i mnohým divákům, kteří o reálných předobrazech jeho postav ví jen málo nebo nic. Ale k tomu se budou muset vyslovit oni, je možné, že mě k takovému dojmu jen strhlo mé nekontrolované zaujetí.

I když obsazení Daniela Radcliffa vzbuzuje na první pohled dojem, že v centru filmu bude Allen Ginsberg, z logiky příběhu je hlavní postavou charismatický a okouzlující Lucien Carr, jehož prostřednictvím se celá tahle úžasná smečka, která se později pod označením Beat Generation stane nejvýznamnějším seskupením literární Ameriky druhé poloviny 20. století, dala dohromady. A hned za ním je tu jako ústřední hybatel newyorského mikrokosmu William Burroughs, který svou nekompromisní programovou zhýralostí zasáhl všechny aktéry, většinou doživotně (jediný, kdo v sobě později všechno zapřel, byl právě Lucien Carr). Ačkoliv byl Burroughs heterosexuální (stejně jako všichni ostatní s výjimkou Ginsberga), nijak se při svém univerzálním hédonismu nevyhýbal ani homosexuálním aktivitám, do nichž se mu dařilo zaplétat i leckoho dalšího (při společném pobytu v Maroku dokonce prý i stoprocentního macho heteráče Jacka Kerouaca). Ve filmu ho charakterizuje chladný mefistofelsky soustředěný výraz - zajímalo by mě, jestli takový zamlada doopravdy byl, protože tentýž výraz měl i na konci života, jak jsme mohli vidět třeba v jeho fascinujícím tanečním pas de deux s Laurie Andersonovou ve videu Home of the Brave, a dokonce i naživo na pódiu pražské Lucerny.

Po tomhle filmu musí být každému srozumitelná ta suverénní lehkost, se kterou o pár let později vychrlil Ginsberg na hrůzou zkamenělou Ameriku své slavné Kvílení za Karla Solomona. První vydání mimochodem věnoval Lucienu Carrovi - po jeho protestním zásahu však věnování z knihy muselo pryč.

Koukám, že jsem se zase trochu rozkecal, ale berte to prostě jako ilustraci toho, co tenhle skvělý film s člověkem dovede. :-)

P.S.
Je opravdu legrační, jaký má ta dodnes homofobní Amerika pech: všechny děti tam ve škole slyší, že největším americkým básníkem a národním bardem byl a je Walt Whitman. Básník je to excelentní, až na to, že do své sbírky Stébla trávy, kterou až do smrti stále doplňoval, zařadil zcela bez rozpaků i pár jednoznačných kousků milostné lyriky na téma objímání chlapců, nezřídka nahých. Literární historici se dodnes marně snaží v jeho životě vyhrabat aspoň náznak trvalejší přítomnosti nějaké ženy. Zato už našli řadu spolubydlících mužů: posledním z nich byl jakýsi milý kluk ze sousedství, který se v patnácti letech z neznámého důvodu nastěhoval k dědkovi do baráku a ví se o něm jenom to, že pak pár let utrácel jeho peníze.
(U nás vydalo Whitmanova Stébla trávy poprvé v roce 1956 (!) nakladatelství Naše vojsko: nejspíš proto, že básník své miláčky s oblibou muchloval za horkých jižanských nocí v zákopech občanské války v prchavých chvilkách oddechu mezi dvěma bitvami.)

Uznejte se mnou: zlatý Karel Hynek Mácha, že nám tak spolehlivě uzemnil naši českou národní sexuální identitu, když "pical" svou nejdražší Lori na hrobě její matky! :-)

Na celovečerní debut je Kill Your Darlings výborným počinem, hlavně po hudební a především střihové stránce, jež perfektně koresponduje se skvostným soundtrackem. Ovšem zcela po právu pozornost na sebe upoutávají mladí herci. Daniel Radcliffe jako Allen Ginsberg je výtečný, ale jeho herecký partner Dane DeHaan v roli Luciena Carr ho zcela zastiňuje a každou scénu, ve které se objeví, si bere pro sebe. Se vší úctou ke Ginsbergovi byl Lucien Carr mnohem zajímavějším člověkem a Dane DeHaan si toho byl evidentně vědom. Krokidasův film jednoznačně stojí za pozornost a je velká škoda, že se nedostal do našich kin.
P. S.: Radcliffeova milostná scéna je natočená působivě bez nějaké senzacechtivosti a vše v ní působí zcela přirozeně.

9/10