Kler / Clergy (2018)

Nie ľahký a nie veselý východoeurópsky film, no zároveň vizuáne výborne nasnímaný európsky štandard, ktorý sa dá veľmi dobre a s chuťou dopozerať až do konca.

Aj keď, hovoriť o začiatku, strede a konci v prípade tohto príbehu je trochu ťažké. Ako v Danteho panoptiku sa tu vŕši jeden moment pre zdvihnuté obočie za druhým - až dostane divák prestimulovaný pocit že ho už snáď nič neprekvapí: "a čo ešte?"... Odpoveďou na túto častú prvoplánovú kritiku je - Kontext.

Natočiť v klerofašistickom a hysterickom súčasnom Poľsku film o akútnom probléme pedofílie medzi kňazmi a neschopnosti poverčivo-moralistickej zdegenerovanej spoločnosti na ňu adekvátne reagovať - by bol sám o sebe heroický počin.

Tvorcovia sa však rozhodli rýpať až na kosť - a predstavujú katolickú cirkev ako cynickú zločinenckú organizáciu - doslova mafiu - kde cirkulujú peniaze, kšeftíky, podvody na všetky smery. Každý, skoro s hocakou podlosťou, si tu príde na svoje. V podstate je to niekedy až komický cirkus, na úrovni Sorrentinových pápežov, no bez láskavej pitoresknosti a zmyslu pre absurdno.

Nie raz sa teda divák bude diviť - či to nie je príliš, cez čiaru, či to reálne vôbec môže byť "až tak". Pre človeka z 21. storočia to môže byť až akosi príliš vyfabulované - najmä ak nepozná reálie - no v dnešnom Poľsku sú jedovato-efektné aranžmá z Handmaid's Tale či neúprosná sprostota Stalinsko-Gottwaldovských charakterov - úplne normálnou súčasťou života. Cirkev manipuluje skrz nacionalisticky-populistických politikov verejnú mienku, "čo je proti cirkvi je proti národu" ... akoby sme sa ocitli v totalite z dôb minulých. Zajatcami, obeťami a zločincami tohto rafinovaného pekla na zemi sú všetci.

Čo však oceňujem je, že sa tvorcom podarilo vystavať túto mozajku viac než len súboj schematického sekulárneho dobra a zla v sutanách. Toho vonkajšieho sveta (zvyškov občianskej spoločnosti, aktivistov, súdnych ľudí) tu veľa neuvidíme, mozajka ktorá sa tu črtá sa sústredí prevažne na vnútornú rozmanitosť v cirkvi. Pozorujeme nejednoznačné aj meniace sa charaktery - pragmaticky mocibaživých arcibiskupov, kariéristov s traumami z detstva, cynikov z povolania ktorí sa snažia odpovedať na vlastné výčitky svedomia, pripúšťa sa i možnosť krivých obvinení (medzi všetkými tými umlčanými a ponižovanými a očierňovanými skutočnými obeťami znužívania), sklon davov k lynčovaniu, ale aj ašpiráciu človeka vyhrabať v tom bahne občas to lepšie zo seba.

Rýpnuť do jadra a ikony nábožensky posadnutej spoločnosti - chcelo guráž samo o sebe. V tak extrémne vyhrotenej situácii ako panuje v Poľsku - by sme autorom ľahko odpustili jednostrannosť. No ich vôľa a práca naviac - načrtnúť zložitý svet kde nič nie je jednofarebné - je, myslím si, prejav odvahy na druhú.

Je dobré si občas posvítit silným reflektorem na různé společenské nešvary, třeba na (nejen) polskou církev, která se zaštiťuje prací pro své ovečky, jen když se ji to hodí. Přitom se dlouho ubírá cestou rozšiřování politického vlivu, ekonomických machinací, oddávání se požitkům, sexu...Za mě ale scénář mohl být střídmější. Děj se až příliš na mé gusto snažil šokovat za každou cenu, každou minutu.

Neni to typicky gay film, nejspis bych to ani nedaval do filmoteky na tomto webu ... to ze farar znasilnuje kluka v kostele neni asi uplne gay, spis mozna pedo/znasilneni. Ale kdyz uz tu film je, tak hodnotim. Tyka se mnoha negativ v cirkvi, porusovani celibatu, financni machinace, pedofilie, alkoholismus .... Natoceno je to celkem dobre, film se mi libil. Rozhodne doporucuji shlednout.

Silný zážitek, něco nevídaného. Je to komplexně polské a skutečně to tne do živého. Černé svědomí Polska Wojtek Smarzowski natočil další skvělou pecku, právem nejnavštěvovanější polský film loňského roku. V kontextu se současnou antiliberální kampaní PiSu je Klér ještě důležitější. Film o pokrytectví a děsivé minulosti, které se není možné zbavit.

Do přihrádky gay film se polský Klér asi nevejde, ale v každém případě za vidění stojí. Odvaha a otevřenost, s níž byl natočen, mě šokovala. V katolickém Polsku vznikl film, který každou scénou ukazuje hlubokou prohnilost nebo spíš zbytečnost církve. Tato instituce už dávno degradovala v otevřeně mocenský a politický nástroj, takže jenom bezohledně parazituje na přirozené lidské potřebě víry v něco vyššího a lepšího. Neumím si představit, že by podobně tvrdá, ale silná a poctivě zpracovaná proticírkevní sonda mohla vzniknout u nás.

Nechci zde vést sáhodlouhé rozbory. Vážím si na filmu toho, že jej natočili Poláci a v polských kinech jej vidělo historicky nejvíce diváků a zde v této zemi to mělo asi největší účinek. Nejsem z těch, kteří věří, že Pánbíček létá po nebíčku a koná dobro, ale zcela jistě věřím v jiné světy, dimenze a časoprostory. A že do církve směřuje řada lidí, kteří jsou od narození jiní a věří, že tam najdou spásu, je zcela logické. Dávám komplexní osmičku ...