Last Summer (2013)

Každej nemůže bejt chytrej. Poslední léto je určitě jeden z těch zajímavějších současných gay filmů, melancholicky zadumaný, pěkně nasnímaný a plný vynalézavého filmového impresionismu... Ale. Někdy tlačí zbytečně moc na pilu (rozuměj na city), jindy by zase mohl nabídnout něco "navíc" a těch klavírních preludií je tam opravdu dost. Jsou lepší i mnohem horší filmy, tenhle stojí někde mezi tím.

Film nemá nijak objevný námět, ale má něco do sebe, docela dobrou atmosféru. Ale množství bezobsažných nekonečných záběrů na oblohu, různé přírodniny, textury všemožných materiálů atd. by rozhodně nemělo stopáží přesahovat scény, ve kterých se aspoň něco děje. Pokud už to autor potřeboval o 40 minut prodložit, myslím, že mohl spíš natočit něco o těch klucích, i kdyby jen jak jedou na kole, plavou v rybníku nebo si povídají.

Hodně smutný jak ze života :-(

Byl to pocitový film, což je (výjimečně) doporučení nebo varování. Žádný postupný coming out, žádné nesmělé pokukování s následnou smrští erotické vášně a citových dramat. Zvláště poslední bylo skoro šokující vzhledem k tomu, že film se odehrával v jakémsi zapadákově na americkém Jihu. A přesně tak, jak byli rozumní jejich rodiče ("Nikdo o tom nemluví. Není to nic zajímavého."), tak stejně střízlivě pojali oba hlavní hrdinové své loučení před nadcházejícím odjezdem jednoho z nich. Režisérovi se navíc výborně povedlo sdělit ryze filmovými prostředky rozpoložení postav, i když si neodpustil i polopatická vysvětlení (ale mně se hodila), že jsou i lidé, kteří jsou "spokojení s během všedního dne na jednom místě", protože je pro ně důležitější ten pocit "klidu a míru", a že člověka může naplňovat už jen tichá přítomnost milované osoby. Režisér ani nezapřel, že se nejspíš věnuje i fotografování a malbě, protože film stavěl především na vizuálu, který zachycoval nejen svěžest mladých hrdinů nebo stejně pochopitelnou krásu letní přírody, ale kupodivu i melancholický půvab zmíněného zapadákova. Tedy režisér ještě divákům přiblížil ten mladicky dychtivý pohled na svět, kde ruiny mají tajemství, která stojí za to objevovat, a vraky pořád ještě příslib cest do neznáma. Třebaže dokázal - je to prostě kabrňák - zároveň otevřít už dospělou otázku, zda má člověk milovanou osobu omezovat, i když tím riskuje její ztrátu. (Přesto jsem režisérovi ubral bod za zpracování, protože i mně se film zdál delší než pouhých 70 minut. A hudba je sice přesná, ale romantický klavír je - možná nezaslouženě, ale je - kýčovitý.)

Pomalé, nudné, uspávající....příběh odehrávající se kdesi uprostřed ničeho, kde dva kluci prožívají své štěstí do okamžiku kdy se jeden z nich rozhodně "jít do světa". Film zachycuje jejich poslední společné chvíle, nicméně poměrně uspávajícím způsobem.

"What a gift!" říká Jonahovými ústy režisér a scénárista Thiedeman, když se v samomluvách obou kluků vypořádává s jižanstvím. Luke a Jonah žijí v zapadákově někde v Arkansasu, od čtyř let kamarádi, potom i teenagerovští milenci. Už jen poslední léto jsou spolu, za pár dnů je odloučí odchod na univerzitu: smutek, kam se podíváš. Neokázalý, bez dramatických gest, pláče se jen o samotě. Něha, jen neokoralá svěží mysl dokáže ještě prožívat každý okamžik takhle naplno. Vše plyne mimořádně zvolna, v jakémsi polosnu a polospánku, nádherně dokresleno záběry přírody a přírodních nálad, přírodními zvuky, strukturami, barvami, odlesky, jasy a stíny. Klíčové situace podtrženy hudbou Roberta Schumanna - už jen objev, jak nálady biedermeyerovského romantika ladí s americkým Jihem, je projevem geniality. What a gift...

Bože, dej, ať se Thiedeman nezk... komercí!

Režiséra evidentně víc zajímá JAK než CO točit, hraje si s kamerou, vyhledává krásné detaily lidských těl a prostředí, vybírá si působivou něžnou hudbu. Obrazy plynou pomalu, hodně pomalu, chybí jim vnitřní napětí, vzájemná vazba, je to takové velké hezké NIC.

Pomalu plynoucí čistá krása....kluky, co jsou právě kluky, to nezaujme, prožívají si totiž svou vlastní krásu...klukům, co byli kluky, to přijde líto, že to všechno tak rychle uběhlo a ani si té krásy často nestačili všimnout....a klukům, co nikdy kluky nebyli (možná, že byli hochy či chlapci) to asi nic neřekne....určitě doporučuji všem klukům, co byli kluky!

Takové spíše poetické, volně plynoucí dění, u kterého je třeba vypnou mozek, nechat se unášet a neřešit čas.

Pro mě velice hezký film, na potěšení duše a všeobecné krásy. Asi budu v menšině, ale mě se film svým pomalým stylem zamlouval a vnímavý a na tuto notu naladěný divák si to „něco“ ve snímku jistě najde, vezme si to. A je dobře, že co člověk, to názor, jeden je méně spokojen a druhý více, prostě každý jsme originál.

Dvě hlavní postavy hrají tvůrci filmu dokonale vybraní kluci – naprosto obyčejní, nedokonalí, lehce pihatí, jakoby přesně pasující do zapadákova někde v Arkansasu. Ale tu krásu v nich stylem filmu jsem objevil, krásu zcela netypických tváří (především Jonah), těla i duše. Jsou spolu srostlí od malička a nyní po absolvování střední školy je děsí, co bude dál. Výborný student a umělecky nadaný Jonah chce odejít na vysokou školu, zatímco v učení méně dobrý Luke, ale za to výtečný ve sportu, vlastně zatím ani neví, jak naloží se svou budoucností, ví jen, že jejich láska, láska dvou odlišných kluků, dostane velkou ránu.

Film nemá velký děj, je především o smyslech, o obrazech, o nádherných abstraktních obrazech, o přírodě, o neskutečném zvuku přírody i života, o hudbě. Když poprvé zazněl klavír, myslel jsem, že to bude rušivé, ale melodie mi připadly známé a do skládanky celé této filmové umělecké básně (už nepíšu ani filmu) krásně zapadly, až později jsem se dočetl, že to je Schumann a Beethoven …

Přál bych si, aby byl do budoucna film přeložen, a to z několika důvodů:
- bude dostupný všem uživatelům gaytitulků
- má málo konverzace (textů)
- je to film, kde gay složka nehraje podružnou roli, ale hlavní
- je to film o pocitech, o duši, o kráse, o nádheře života

Pomalé, nudné a hlavně díky kameře prakticky o ničem. Jako ano, atmosféra léta je z toho cítit, že jsou 2 kluci spolu a mají se rádi, to také...a je to samozřejmě krásný. Ale pomalu bych mohl spočítat chlupy na 1 cm2, místo toho, abych viděl, co se tam vlastně děje. Ano, vím, je to moderní, tenhle styl kamery, ale je to na h...

Pomalý styl vyprávění sice chvílemi uspává, ale skvěle navozuje atmosféru končícího léta.